Kapitalism se vyvinul z dřívější formy hospodářské teprve v době nové.
Soustava kapitalistická, jako soustava výrobní, je charakterisována tím, že dělník je odtržen od výrobních prostředků; dnes už není dělník pánem toho, čím vydělává pro sebe a pro jiné, kdežto dříve byl pánem stroje a prostředků výrobních vůbec. Tohoto odtržení dělníka od výrobních prostředků byly v době starší jenom prvky. Ve XIV. a XV. století začíná se kapitalistická výroba místy v zemích moře Středozemního, v XVI. století je kapitalism vyvinut už zjevněji.
Kapitalism se začíná osvobozováním výroby od feudalismu. Boj proti feudalismu se jeví politicky jako boj za svobodu a rovnost; avšak ta svoboda a rovnost znamenala ve skutečnosti něco docela jiného, znamenala proletarisaci a kapitalisaci.
V městech se počíná výroba zboží ve větším rozměru. Šlechta, držíc půdu a žijíc starým způsobem hospodářským, s počátku měšťany a sedláky olupovala; ale města se proti šlechtě postavila svými žoldáky, i nezbylo jí než napodobit kupce. Šlechta tedy začala vyrábět pro trh. Znevolnila sedláky, obecní pozemky byly zrušovány a přivtělovány k panským.
Pro textilnictví městské bylo potřebí vlny - byla tedy orná půda přeměňována v pastviska pro ovce.
Veliký počet sedláků byl zahnán ze své půdy, což bylo zejména v Anglii provedeno typicky. K tomu přistoupilo, že šlechta už nemohla žít tak bezstarostně jako dříve a musela tedy hojně své služebnictvo propouštět.
Také reformace působila týmž směrem: proletarisovala klášterníky; církevní statky byly prodávány spekulantům, a ti staré dědičné sedláky zaháněli. Tím vším vznikla masa proletariátu; a právě tím feudální šlechta připravovala cestu modernímu kapitalismu. Zemědělství samo stalo se kapitalistickým. V XV., XVI. století byla celá Evropa plna tuláků, proletářů. Už tenkrát bylo dělníků více, než jich mohl kapitál potřebovat, ač nebylo hned dostatek dělníků schopných.
Průmysl byl zatím po stránce technologické ještě manufakturou, výrobou ruční; dělník ještě nepracoval ve velkých fabrikách, potřeboval ještě jisté zručnosti. Konstantního kapitálu bylo ještě mnohem méně než měnivého.[1] Poptávka po práci za mzdu silně rostla s každou akumulaci kapitálu. Ale dovední dělníci, kteří se ještě mohli stát mistry, vzpouzeli se proti kapitalistické proletarisaci stejně jako mistři. Mistři nebyli ještě kapitalisty, tovaryšové nebyli ještě proletáři.
Kapitál musil ještě zápolit s cechy a s obecním majetkem půdy, tu i tam také ještě s většími družstvy. Ale novému kapitalistickému řádu přišel na pomoc stát. Tak jako chránil majetek proti tulákům, jak podporoval přeměnu majetku společného v majetek soukromý, tak zvykal, donucoval dělníky k disciplině kapitalistické. Určoval výši mzdy, prodlužoval dobu pracovní, zakazoval sdružování dělníků. Všecko tíhlo krok za krokem k formě a k řádům kapitalistickým; i francouzská revoluce, ač bojovala za »svobodu«, potlačovala zbytky majetku společného a zakazovala spolčování dělníků.
Dříve, za řádu staršího, každá selská rodina vyráběla, co spotřebovala; vyráběla si nutnou potravu a svým domácím průmyslem uspokojovala potřeby ostatní. Ted' se stalo jinak: Potraviny se staly na velkých statcích zbožím a prodávají se průmyslníkům; manufakturní výrobky se prodávají námezdníkům průmyslu a zemědělství a sedlákům.
Sedlák má příliš málo půdy, aby se uživil; zemědělství se stává zaměstnáním vedlejším, starší průmysl domácký se mění v robotování pro kupce. Proletariát umožňuje kapitál, a kapitál zase produkuje pořád znova proletariát.
Vyvíjí se stále rostoucí centralisace bohatství v několika málo rukou. Středověk měl kapitál dvojí, lichevní a kupecký. Asi od výprav křižáckých obchod s Orientem se velmi rozmáhal, a tímto rozvojem obchodu začíná se v XV. a XVI. století koncentrace kapitálu. Fuggerové v Augsburku byli Rothschildy tehdejší doby. Marx praví o této původní akumulaci (terminus pochází od Adama Smitha), že má v národním hospodářství týž význam, jaký má v theologii prvopočátečný hřích - už ta prvotní akumulace je vykořisťování, šizení a přímo loupež.[2]
Obchod je tedy přechodním stadiem ke kapitalismu, nebo lépe řečeno, jeho stadiem počátečním. Ne z dílny, ale z krámu vznikla moderní továrna.[3]
Kapitál rostl nejen obchodem, ale také nacházením zlata a stříbra v Americe, spojeným se zničením a zotročením rudochů. Zpustošená Východní Indie a brzy nato také Afrika staly se oborou na hon otroků. Španělsko, Portugalsko, Holandsko, Francie, Anglie dělily se v tomto pořádku o prvotní bohatství. Ale brzy vzplane boj o světový trh; Holandsko odpadá od Španělska, v bojích dalších a stálých dostává konečně proti Francii vrch Anglie.
V Anglii byla už v XVII. století propracována soustava akumulace a kapitalismu; soustava koloniální, státní dluhy, moderní systém daňový a ochranná cla. Státní moc, soustředěná a organisovaná moc společnosti, provádí přeměnu z hospodaření feudálního do kapitalistického a tuto přeměnu co možná zkracuje - kapitalism se zavádí přímo násilím.
Tak vidíme od XV. století vzrůstající proletarisaci obyvatelstva, zvláště selského; vzniká trh vnitřní, jehož dříve nebylo. Dříve spotřebovala každá rodina, každá obec, co vyrobila; teď se bohatství hromadí a koncentruje, a zároveň nebo brzy potom vzniká trh zahraniční: povstávají kolonie. To byly v západní Evropě podmínky, kterými se všecka produkce stala produkcí zboží. Rozptýlená malovýroba sedláků, řemeslníků, domáckého průmyslu krok za krokem se ničí a zatlačuje, a na jejím místě zavládá velkovýroba kapitalistická.
[1] Kapitálem konstantním neboli konstantní částí kapitálu je ta část, která se obraci v prostředky výrobní, tedy surovina, pomocné látky, nástroje a tak dále. Měnivý kapitál (variables Kapital) obrací se v pracovní sílu; ten produkuje nejen svou vlastní hodnotu, ale také ještě nadhodnotu.
[2] »Teprve od té doby (od XVI. století) přestává mít nutně už napřed charakter prostého šizení a přímé loupeže.« (Kautsky: Karl Marx’ Oekonomische Lehren, 61.)
[3] »Principálem moderní kapitalistické dílny stal se obchodník a ne starý cechovník.« (Marx: Das Elend der Philosophie, 122.)