Potud Marx. Shrneme si tuto jeho ekonomiku a hospodářskou historii v tomto přehledu podaném Engelsem:[1]
»I. Společnost středověká: Malá výroba jednotlivců. Vyrabědel upotřebují jednotlivci, a podle toho ta vyrabědla také vypadají: nezručné pranástroje, malicherné, účinek pidimužický. Výroba pro spotřebu přímou, ať výrobce samého, nebo jeho pána (feudálního). Jen tam, kde nad tuto spotřebu výroba způsobuje přebytek, tento přebytek se nabízí k prodeji a propadá směně: výroba zboží tedy teprve vzniká; ale už teď má v sobě, v zárodku, anarchii ve výrobě společenské.
II. Revoluce kapitalistická: Přeměna průmyslu napřed kooperací jednoduchou a manufakturou. Soustředění posud rozptýlených vyrabědel ve velikých dílnách, tím jejich přeměna z vyrabědel jednotlivce ve výrobní prostředky společenské - přeměna nedotýkající se celkem formy směny. Staré formy osvojovací trvají. Vystupuje kapitalista: jsa vlastníkem výrobních prostředků, přivlastňuje si také výrobky a činí z nich zboží. Výroba stala se aktem společenským; směna a s ní osvojování zůstávají akty individuálními, akty jednotlivců: produkt společenský si osvojuje kapitalista jednotlivec. Praprotiva rodící všecky protivy, v nichž se pohybuje společnost dnešní a jež velkoprůmysl docela jasně odhaluje:
A) Výrobce odloučen od vyrabědel. Dělník odsouzen k doživotní práci za mzdu. Protiva proletariátu a buržoasie.
B) Zákony, spravující výrobu zboží, stávají se stále zjevnějšími a účinnějšími. Bezuzdný boj konkurenční. Protiva společenské organisace v jednotlivé továrně a společenské anarchie ve výrobě celkové.
C) S jedné strany stává se zdokonalení strojů pro každého jednotlivého továrníka z konkurenčních důvodů příkazem nutnosti; tím se zároveň pořád větší počet dělnictva zbavuje práce: průmyslová armáda reservní. Se strany druhé je stejnou nutností zákona konkurence pro každého továrníka neobmezené rozšiřování výroby. Tím obojím se neslýchaně rozvíjejí síly výrobní, nabídka převyšuje poptávku, vzniká nadvýroba, přeplnění trhů, desítileté krise, chybný oběh: tu nadbytek výrobních prostředků a výrobků - tam nadbytek dělníků bez zaměstnání a bez existenčních prostředků; ale obě tyto páky výroby a společenského blahobytu nemohou se spojit, protože kapitalistická forma výroby zakazuje silám výrobním působit, výrobkům obíhat, ledaže by se napřed přeměnily v kapitál; ale tomu brání právě jejich nadbytek. Protiva se stupňuje v nesmysl: způsob výrobní rebeluje proti formě směnné. Buržoasie je usvědčena z neschopnosti spravovat nadále své vlastní síly produkční.
D) Částečné uznání společenského charakteru sil výrobních je vnuceno kapitalistům samým. Veliké organismy výrobní a komunikační stávají se vlastnictvím napřed společností akciových, později trustů, konečně státu. Buržoasie se zjevně stává třídou zbytečnou; všecky její funkce společenské se teď vykonávají placenými zřízenci.
III. Revoluce proletářská: Rozuzlení protiv: Proletariát se zmocňuje veřejné moci a touto mocí přeměňuje společenská vyrabědla, padající buržoasii z rukou, v majetek veřejný. Tímto aktem zbavuje výrobní prostředky posavadního charakteru kapitalistického a dává jim plnou svobodu, že mohou uplatnit svůj charakter společenský. Nyní se stává možnou společenská výroba podle předurčeného plánu. Rozvoj výroby činí trvání různých tříd společenských anachronismem. Tou měrou, kterou mizí anarchie výroby společenské, uspává se také politická autorita státu. Člověk, jenž se konečně stal pánem svého vlastního způsobu spolčovacího, stává se zároveň pánem přírody, pánem sebe samého - svobodným.
Provést tento čin, osvobozující svět - toť historickým povoláním moderního proletariátu. Vyzkoumat jeho historické podmínky a tím jeho podstatu samu a takto třídě k akci povolané, ale dodnes potlačené, podmínky a podstatu vlastní akce uvědomit, toť úkolem theoretického vyjádření hnutí proletářského, socialismu vědeckého.«
[1] Engels: Die Entwicklung des Socialismus von der Utopie zur Wissenschaft, 43.