Nevím, do jaké míry se mi podařilo nejen podat hlavní učení Marxova Kapitálu, nýbrž také způsob jeho výkladu. Nemusel jsem snad podávat tolik definicí a výrazů Marxova ražení; ale udělal jsem to schválně, aby jeho methoda byla charakterisována i po této stránce.
Sociologicky je v popředí pojem nadhodnoty. Nadhodnota je ekonomický výraz pro sociální pojem tříd a jejich vzájemného poměru - pro jejich boj. Slovem »nadhodnota« Marx charakterisuje a odsuzuje celé zřízení kapitalistické a jeho civilisaci.
Je patrné: Kapitál není positivní theorií hospodaření, nýbrž je, jak podtitul hlásá, kritikou posavadní ekonomiky. Kapitál je theorií vykořisťování kapitalistického, je vademecum kapitalistického upírství, zároveň však jeho neúprosnou denunciací.[1] Kapitál je proto zároveň vademecum socialistické revoluce, ba tou revoluci samou.
Kritiku svou soustředíme, jak řečeno, na pojem nadhodnoty, respective hodnoty. A zejména půjde o to, je-li práce, práce dělnická, proletářská, jediným pramenem hodnoty hospodářské a nadhodnoty; tím je nadhozena také otázka, je-li společenský řád civilisace skutečně jen vyssáváním proletariátu kapitalisty - kritika Kapitálu ukáže se jako další rozbor učení o třídním boji.
[1] Denunciací - ve smyslu kritiky Marxovy (viz o kritice revoluční níže § 145).