Marx formuluje v Kapitálu svůj materialismus, a speciálně svůj materialismus historický, ekonomický; Kapitál nám ukazuje, co znamená ekonomický materialismus in concreto, v hospodářské praxi: s výsledkem, ke kterému jsme dospěli v předcházejících úvahách sociologických a filosofických, setkáváme se tu znova ve formě hospodářské.
Historický materialismus vidí poslední historickou ženoucí sílu v boji třídním, reálnou bázi vší organizace společenské jsou mu poměry výrobní. Kapitál líčí hospodářskou povahu tříd a jejich boj o hospodářskou emancipaci. Vidíme na jedné straně kapitalisty, na druhé dělníky, proletáře; slyšíme, jak lakota a panovačnost kapitalisty stává se hybnou silou hospodářského vývoje. Dějiny hospodaření, a tím celého vývoje vůbec, jsou dějinami vykořisťování velké většiny společnosti nepatrnou menšinou. Toto vykořisťování se děje tím, že dělník je nucen k nadpráci, která ho utlačuje, a vůbec k práci. Tento nátlak vychází od kapitalisty nepracujícího (od kupce a podobně). Nedělník vykořisťuje dělníka. Nadpráce nadhodnota je vykořisťování.
Ale toto tak příkré odlučování vykořisťující nepráce a vykořisťované práce a nadpráce naprosto nemůže být v souhlase se skutečností odsud neustálé kolísání v Kapitálu: líčení a kritika vykořisťování střídá se s pozitivní teorií hospodaření. Hned se nám líčí proudhonská krádež, hned zase práce jenže se čtenář nedoví, kde přestává krádež a kde začíná práce.
Marx pokládá ekonomiku za vědu obzvláště historickou, chce svým Kapitálem odhalit zákon ekonomického pohybu moderní společnosti; v Marxově ekonomice se jeví historismus de facto jako neklid, neurčitost a stálé kolísání. Renanův diletantismus přeložený do ekonomiky. Není snad ani jedné vážnější věty v Kapitálu, ke které by se nenašla pravá protiva nebo aspoň výrok zase modifikující. Mně se aspoň zdá, že v Kapitálu a jeho jednotlivých svazcích nezaráží ani tak nesprávnost, jako spíše neurčitost a nehotovost učení.
Doklad k tomu vidíme právě v rozporu svazku I. a III. Ovšem je tento rozpor podmíněn neurčitostí a nejasností o sociálněhistorických ženoucích silách. Zdůraznili jsme, že si Marx a Engels nebyli jasni o svém poměru k darwinismu; nenacházíme poučení o poměru boje masy k boji jednotlivce, boje masy ke konkurenci. Tak vidíme v rozporu mezi I. a III. svazkem rozpor mezi naukou Marxovou (boj třídní) a mezi naukou Darwinovou a Hegelovou (boj jednotlivce o bytí).
Všecko, co jsme kárali na Marxových filosofických a sociologických základech, najdeme také v jeho naukách ekonomických jeho extrémní, naturalistický a materialistický objektivismus, jeho přehnaný pozitivismus, rozpor amoralismu a moralismu zkrátka všecko.