Záhadný poměr III. a I. svazku Kapitálu se obráží hodně také v Marxově názoru na obchod.
Marx se snaží dokázat, že směna nezpůsobuje žádné hodnoty - všecek obchod je mu podle slov Franklinových jen šizením. Jako Ricardo dokazoval, že renta nerozmnožuje národního bohatství, dokazuje Marx, že jmění se nerozmnožuje směnou, obchodem. Obchodem lidé jen zaměňují to, co již mají, své statky; obchod je pouhou transposicí věcí - nic víc. Co měl A, má teď B, co měl B, má teď A, ale hodnota, hledíme-li k A + B, k celku společenskému, zůstává táž. Dejme tomu, že by A směnou získal, že by přiměl B, aby mu dal poměrně více - pak má o to víc, o co B má méně,ale A + B dohromady zas mají kvantum stejné. Hodnota nevzniká ani tím, že se statky prodávají lidem, kteří jen kupují a konsumují - tito konsumenti prostě vracejí část peněz, jež dříve dostali. Zkrátka obchodem hodnota nevzniká.
Přes to má obchod právě pro Marxe důležitost velikou.
Dovídáme se totiž o nadhodnotě, že ji kapitalista bezprostřední výrobou sice získává, ale to prý je jen prvé jednání výroby kapitalistické; po jednání prvém má následovat jednání druhé, zboží musí udělat salto mortale, zboží musí být prodáno, »vydřená« nadhodnota musí být realisována a realisována může být jen cirkulací.[1]
To je podivné doplnění učení o nadhodnotě a zároveň nový důkaz, jak Marxova nadhodnota je ilusorní; jakým právem může Marx vůbec říci, že nadhodnota je už v prvém aktě »vydřena«, když se realisuje teprve aktem druhým? A co se stane, když zboží svého salto mortale neudělá nebo jen špatně?! Marxův proces kapitalistické výroby je právě truchlohra, v níž katastrofa nastává hned v prvém aktu; aby divákům nebyl druhý akt nudný, opakuje se katastrofa ještě jednou. Prosaický výklad k tomuto obrazu z oboru poesie je tento:
Marx v I. svazku Kapitálu předpokládá, že se nadhodnota realisuje.[2] Podle tohoto předpokladu očekávali bychom ve svazku II. a III. výklad, jak se uskutečňuje realisace hodnoty, respective nadhodnoty, v I. svazku předpokládaná.[3] Svazek II. skutečně o cirkulačním procesu kapitálu jedná, avšak marně bychom v něm hledali žádoucí výklad. Marx zase předpokládá realisaci a nota bene realisaci normální.[4]
Tento Marxův předpoklad, jistě neoprávněný, dá se vysvětlit jen tím, jak Marx pohrdá obchodem; vidí v obchodu samozřejmý přívěsek kapitalismu, a oceňuje-li už práci kapitalisty nepatrně, má o obchodníkovi mínění ještě nepatrnější. Marx sice ví, že moderní kapitalism má svůj původ v kupeckém krámě, ne v dílně, ale obchodník, a stejně kapitalista, právě nepracují, pracuje jen dělník, proletář; obchodník a kapitalista jsou jen vykořisťovatelé - zloději.
Marxovo pohrdání obchodem je pochopitelné tím, že viděl mnoho nesolidního obchodu lichevního. To, co praví o Židech, zevšeobecňuje patrně na obchod celý. Ve skutečnosti je obchod rozličný.[5] Je obchod solidní a nesolidní; lze rozeznávat rozličné typy obchodu národní a kulturní. Je obchod na příklad náš český (a rakouský vůbec) , jak jej popisuje Ignát Herrmann - malicherné, nicotné, vyděračské kramaření, nepodnikavé a líné, které by rádo zbohatlo jedním rázem bez práce; ještě o stupeň níže je ruská vláda tmy, lichevní chytráctví ve velikém slohu, hotový fetišism zlata, jehož pověrčivost je spojená s docela bezsmyslnou obřadní zbožností, naprosto se neštítící při stálém křižování prodat třeba i člověka za groš (reminiscence z Dobroljubova, k němuž odkazuji pro proslavený rozbor Ostrovského); je obchod německý (Freytag), solidnější, podnikavější, vzdělanější a pokročilejší; nejvýše asi stojí typ obchodníka anglického a amerického - energický, pracovitý, podnikavý, ale přesně počítající, obchodník duší tělem; je-li nesolidní, tedy postupuje přímo, hnusí se mu už malicherné handrkování lichevní - podniká své obchodní výpravy docela odkrytě, jako staří Vikingové. U nás předstíráme každý samý idealism, jako bychom se za peníze styděli a žili jen vzduchem a vodou,při tom však myslíme jen na peníze; ve své romantické fantasii sní lidé o paláci blahobytu, ale ve skutečnosti se spokojují s mizerným zpropitným. Angličan, Američan nefantasuje, pracuje a za práci se nestydí; u nás se pořád ještě za práci stydíme.
U nás chce každý zbohatnout neméně než v Anglii a Americe; podaří-li se to, sedí náš nabob na svém žoku peněz. Angličan a Američan užívá svých peněz liberálněji a generosněji, jak o tom svědčí tak četná nadání universitní a jiná. U nás, dá-li někdo pár zlatých, chce za to mít stálý národní oltář v novinách a také jej má.
Marx ve svém odporu proti kupectví, zdá se mi, mimoděk mluví ve smyslu zastaralé německé ideologie, jíž byl ideálem naivní profesor, živící se knižním prachem a nepoznávající pro samou učenost a ideálnost vlastních dětí. Marx neviděl, jak moderní kupectví je částí moderní podnikavosti a pracovitosti. Marx obchodu neanalysuje, jako neanalysuje kapitalismu; tak nepostřehuje souvislosti obchodu a průmyslu, nepozoruje, jak moderní kupec není jen prodavačem, nýbrž právě podnikatelem a často vůdcem továrníka. U nás na příklad je nicotný obchod v úzkém spojenství s nicotným průmyslem a naopak.[6]
Marx konečně nepostřehl, jak dnes nejen kupectví, ale i zaměstnání jiná (na příklad advokátství, úřady politické a správní a tak dále) stávají se obchodními-právě ekonomický materialista mohl by pochopit, že moderní hospodářskost a přičinlivost ve všech oborech znamenají nový věk a že nový věk po mnoha stránkách uvádějí a připravují.
[1] Marx: Das Kapital III, 1, 225, III, 2, 179; srovnej už Das Kapital I, 586 ve 2. vydání (určitěji ve vydání 4., 527).
[2] Marx to praví výslovně v I. svazku Kapitálu (2. vydání), 587. Opakuji otázku textu, co se stane, když se realisace neprovede, když kapitalistovi nadhodnota i hodnota zůstane ležet anebo když se musí prodat nevýhodně a někdy s velkou škodou? Hodnota nerealisovaná, respective nadhodnota, hodnotou právě není. Marx sám praví jakoby nic ovšem teprve v III. svazku (2, 368): »Nadpráce se nerealisuje už proto cele, že při stálé změně velikosti společenské práce, k výrobě daného zboží potřebné, kterážto změna se prýští ze stálé změny výrobnosti práce, část zboží vždy musí být vyrobena za podmínek anormálních, a proto se musí prodat pod hodnotou individuální.«
[3] Ve 4. vydání I. svazku Kapitálu (527) se výslovně slibuje, že analysi normálního cirkulačního procesu kapitálu podá svazek II.
[4] Marx: Das Kapital II, 2. vydání, 2.
[5] Na některé dost křiklavé neshody mezi Marxovým učením o hodnotě (nadhodnotě) a obchodu upozorňuje ruský ekonomista Bunge: Esquisses de littérature politico-économique (1898), 132 a další.
[6] V III. svazku Kapitálu (1, 263) připouští Marx, že kapitál kupecký »nepřímo« rozmnožuje nadhodnotu zkrácením doby cirkulační. Místo je zase charakteristické pro ústupky III. svazku: »Kapitál kupecký nestvoří tedy ani hodnoty ani nadhodnoty, to jest ne přímo. Pokud přispívá ke zkrácení doby cirkulační, může nepřímo pomáhat nadhodnotu, produkovanou kapitalistou průmyslovým, rozmnožit. Pokud a tak dále.«