POZNÁMKA SPISOVATELOVA K LIDOVÉMU VYDÁNÍ
Slyším stále a stále opětované přání, provázené někdy prudkými výčitkami, aby tato kniha byla vydána za cenu, jež by byla dostupnou krutě nivelisovaným důchodům ohromné většiny žen naší země. Při novém vydání stanovena cena o dvě třetiny levnější původní ceny, jsem si však příliš dobře vědom, že to nebude nic platno oné dámě, jež se mne tázala, jak jsem mohl býti tak opovážlivý a chtít od ní, aby dala za jedinou knihu svou tříměsíční mzdu. Zřejmě je tato dáma někým podporována, manželem nebo otcem, jinak by nebylo možno, aby žila z pěti šilinků, a aby jí při tom ještě zbylo půl druhého penny na poštovné vyčítavého dopisu autorovi. Ať je tomu jakkoli: vítám tento důkaz, že ještě pořád existují podporované ženy, které pracují za pět šilinků týdně a strhují tím na sebe odkázané ženy na úroveň, při níž nelze žíti. Já však nesmím strhovati své kolegy-autory na tuto úroveň, což by se stalo, kdybych jí přizpůsobil cenu své knihy. Musím ji tudíž odkázati na komunistickou alternativu, na štěstí dosažitelnou, totiž na veřejnou knihovnu.
Používám této příležitosti, abych se zmínil několika slovy o přijetí knihy při prvním vydání, hledaném již ted' sběrateli vzácností pro několik nedopatření, z nichž největším byl omyl v očíslování jednoho ze článků víry anglikánské církve. V Anglii tohoto omylu nezpozorovali, zato jej objevil známý francouzský atheista, který mne naň velmi laskavě upozornil. O všeobecném přijetí knihy nemohu se vyjádřit, protože nemám prostředku, abych zjistil, co si při ní čtenáři myslili, zapřisahám jich však, aby mi o tom nepsali, leč že by jako můj francouzský dopisovatel našli nějakou hrubou chybu, která se má opraviti. Recense znamenají málo, protože kritikové nejsou placeni tak dobře, aby mohli z tlusté knihy přečísti více, než názvy kapitol. Proto jsem udělal v obsahu názvy kapitol tak obšírnými; vždyť jsem byl kdysi také kritikem. Kritik musí mysliti na svou ženu i rodinu, právě jako na autora, o němž referuje. A když čtu, jak kritik nejapně vyvrací chybné závěry, které má kniha vyvrací s přesnou znalostí věci a trochou elegance, nebo když mne blahosklonně upozorňuje na věci, které jsem zdůraznil v řadě kapitol, nerozčiluji se, ale jako starý kozák spočtu honorář a domácí starosti referenta a šeptaje si: »Dvě guineje a tři děti«, nebo: »Patnáct šilinků, několik dětí, manžel neuznaný umělec« (neboť takové tragedie se tajívají za řádky našich žurnálů a skličují svědomí nepolepšitelného ekonomisty, jako jsem já) - odhazuji novinový výstřižek do koše na papír.
Nejvíce mne však dopalují lidé, kteří skutečně knihu četli, anebo si myslí, že ji četli. Vyvinul jsem všechno úsilí, abych ji učinil srozumitelnou, jasnou, průhlednou, nedvojsmyslnou, jednoduchou a každý omyl vylučující. Jak se zdá, jen s tím výsledkem, že jí porozuměl pouze jediný muž na světě, a to Albert Einstein. Docházím tak pomalu k názoru, že srozumitelnost se utlouká sama. Vzpomínám si, jak před mnoha lety zjistili, že škodlivost kořalky je zaviněna přiboudlinou a jinými vedlejšími látkami v ní obsaženými, a jak se pokusili vyloučiti je a vyrobiti čirou lihovinu, Nápoj takto vyrobený byl však jedovatý, vzrušující až k šílenství a zhoubnější všech kořalek, jež byly kdy prodávány v nejsprostší kořalně. Podal jsem v této knize nauku, s největším úsilím oproštěnou všech obvyklých padělků jako zbytečných gest, mlácení slámy, pokrytectví a dryáčnictví - jen abych, jak se zdá, ji udělal lidem nestravitelnou. Lidé jí nepřijdou na chuť, dokud si opět do ní nenacpou veškeré padělky ze své domácí zásoby, a rozkládají pak o nich na můj vrub.
Jedna ze stížností do přílišné ceny prvého vydání mé knihy byla pronesena veřejně. Byl to můj přítelíček sir William Joynson Hicks, jenž prohlásil - docela správně - že ministr vnitra nemůže si dovolit přepychu, aby koupil knihu za 15 šilinků. Dodal však, že jedna soucitná dáma mu darovala jeden výtisk. Tato dobromyslná dáma nevěděla, co vím já i všichni autoři, že lidé totiž nečtou nikdy knih, jež jim byly darovány; ostatně nečtou vůbec knihy, dokud po ní nezatouží tak mocně, že si ji sami koupí. Avšak zmíněná dáma vyvolala svým darem v mozku sira Williama ilusi, že knihu četl; začal totiž z ní citovati a hned také vyvrátil řadu návrhů, z nichž ani jeden se v knize nevyskytuje. A sira Williama zase hned citovaly - neudávajíce pramene, zato však velkolepě přehánějíce – menší hvězdy jeho strany, především uchazečky o mandát, neboť byly na obzoru všeobecné volby, při nichž národ bude vyzván, aby odevzdal své hlasy konservativní straně a zachránil se před hrůzami shawovského socialismu, totiž onoho, jenž se zrodil v obraznosti sira Williama a nikoli v mé knize.
Ale daleko budiž ode mne, abych mu odmlouval a vyvracel ho. Mé cíle a návrhy mají obzory širší, než kam stačí obrazotvornost kteréhokoli z nepřátelských kritiků, a jsem jen příliš vděčen za to, že mne ve svém poblouzení považují pouze za neškodného utopistu, místo aby mě oběsili bez pardonu. Když mne duch ponouká, abych hlásal pravdu, a tělo mi připomene policii a osud těch, kteří v minulosti se dali uvésti v toto pokušení, dodává mi odvahy myšlenka, že je nanejvýš nepravděpodobno, že by někdo v mém traktátu spatřoval něco jiného než paradoxní vtip. Když na příklad poukáži na to, že miliony lidí na všech stranách žijí z důchodů, nivelisovaných na stejnou úroveň, daleko spokojeněji a jistěji než hrstka horečně činných spekulantů, z nichž ani jeden nikdy neví, zda je ještě milionářem nebo již bankrotářem, jsem přesvědčen, že naši státníci budou pozorovati toto úchvatné divadlo se zavázanýma očima a budou mne při tom ujišťovati, že lidé by nikdy nesnesli rovnosti důchodů, a že kdykoli dva mají stejný důchod, stane se do roka jeden z nich žebrákem a druhý plutokratem, a že konečně moje představa, jako by dnes miliony občanů měly stejný důchod, aniž by kdy došlo k něčemu takovému, je sen nevšímavého idealisty, nezkušeného ve veřejném životě a neznalého lidské povahy.
Nuže, hledám útočiště u inteligentních žen. Mužům, kteří sedí v politice v prvních lavicích, mohu sice ukázati měsíc na obloze, ale nemohu jich přesvědčiti, že to není syreček.
Dne 12. dubna 1929
G. B. S.