Závěr

Přestože v našich zeměpisných šířkách panuje názor, že možnost ekonomické racionality socialismu v jakékoliv podobě byla uspokojivě a s konečnou platností teoreticky vyvrácena Misesem a Hayekem, zatímco pád východního bloku tento závěr stvrdil i prakticky, mým cílem bylo ukázat, jak daleko je tento dojem od pravdy. Přestože jsem nemohl věnovat pozornost veškeré novější literatuře, spojené s problematikou motivací a inovací, literatuře, zabývající se současnými koncepcemi tržního nebo centrálně plánovaného socialismu, nebo literatuře, analyzující důvody selhání sovětského hospodářského modelu, věřím, že v míře, jaká byla možná na základě značně omezeného rozsahu této práce, se mi podařilo ukázat, jakými přemety procházel názor ekonomů na otázku, zda je možno i v podmínkách komplexních a dynamických ekonomických systémů, založených na bohatě rozvinuté dělbě práce, přejít od soukromého ke společenskému vlastnictví výrobních prostředků, aniž by tím došlo k ochromení inovační, alokační nebo produkční efektivity. V pozadí pak lze spatřovat otázky jako: může se to stát znovu? Může se dnes objevit koncepce socialistického hospodářství, která by se neopírala o pochybné neoklasické modely a při tom se dokázala uspokojivě vypořádat i s dalšími námitkami vznesenými z pozic rakouské školy? Bude taková koncepce schopna uhájit skutečně centrální plánování, nebo se bude nucena spokojit s kompromisnictvím tržních socialistů a zastánců participace? Může taková koncepce získat významnější podporu? Jako pozoruhodného kandidáta v tomto směru spatřuji teorii centrálního plánování, netradičně pojatou autorskou dvojicí A. F. Cottrell a W.P. Cockshott, jejíž rozbor by mohl být předmět dalšího výzkumu v tomto směru, stejně jako množství dalších problémů, jichž jsem se v textu pouze dotknul, nebo ani to ne.

Literatura