Marxovská teorie tříd byla už mnohokrát systematizována a interpretována. Tyto systematizace se v některých bodech shodují, v jiných naopak různí. Mnoho společného mají zejména ty z nich, které jsou dílem marxistů. Jistý soubor tvrzení bývá přijímán jako nesporný, jakkoli některá z nich se někdy svou terminologií liší. Tato kapitola si neklade za úkol znovu reprodukovat ta základní tvrzení, která jsou mezí marxisty uznávána. Jde v ní o něco jiného. Chce se pokusit šířeji popsat jeden dosud málokdy zpracovávaný prvek marxovské teorie tříd, a to pojetí třídního panství.
Je pochopitelné, že tato dílčí složka marxovské teorie musí být vyložena na pozadí celého souhrnu Marxových myšlenek. Proto nebudeme moci úplně pominout jeho další prvky. Nicméně naše pozornost se soustředí především na marxovskou teorii třídního panství.
Marxovská teorie společnosti - jako ostatně každá sociologická teorie - je souborem analytických kategorií a tvrzení, týkajících se jejich vztahů. Společenské jevy se vyznačují mnoha aspekty a neobyčejně složitě se navzájem splétají. V analytických kategoriích jsou určité aspekty nebo soubory jevů, jakož i vztahy mezi nimi v abstrakci odděleny od jiných. Vystupují tak v roli samostatných výtvorů, s nimiž je možné zacházet jako se zvláštními „jednotkami“ analýzy složité sociál ní skutečnosti.
Z hlediska stupně zpracování souboru takovýchto analytických kategorií není marxismus jednolitou teorií. Nejdokonaleji a nejhlouběji, jakož i nejpřesněji a nejsystematičtěji byly zpracovány kategorie týkající se jevů ekonomických. Právě Kapitál je výkladem těchto kategorií i tvrzení, týkajících se jejich vztahů. „Hodnota“ a „užitná hodnota“ jako dva aspekty zboží; stroje, zboží a peníze jako možné formy „kapitálu“, vytváření „relativní“ a „absolutní“ „nadhodnoty“, „koloběh kapitálu“ to jsou některé z těchto přesně vytvořených kategorií a tvrzení, týkajících se jejich vztahů.
Ta část Marxovy teorie, která se zabývá politickými jevy, tak systematicky a důkladně zpracována není. Mezi marxovskými politickými analýzami bychom marně hledali obdobu Kapitálu. Nicméně přesto klasikové zanechali bohaté dědictví konkrétních analýz sociálně politických jevů, které se zvláště týkají kapitalistické společnosti jejich doby. Různorodost těchto analýz se může stát základem procedury, Jež si klade za cíl zachytit taková tvrzení, která nemusí být vždycky konzistentní nebo mohou být zdánlivě rozporná, může však být rovněž východiskem jiného záměru, a to pokusu vytvořit jistý soubor kategorií, jež se dají vyvodit z různých konkrétních analýz, jakož i pokusu ukázat jak „strategické body“, tak i mnohostrannost marxovských úvah. V této kapitole si kladu za cíl splnit tento druhý úkol.
A ještě bych chtěl připojit jednu obecnou úvahu: marxovská teorie společnosti má svoji bohatou historii, během níž — jak jsem na to už upozornil — byla interpretována, systematizována a rozvíjena, Dnes je obtížné distancovat se od tohoto dědictví. Předně proto, že často výstižně vyčleňuje a kategorizuje řadu Marxových a Engelsových myšlenek, které byly po formální stránce vyjadřovány nejednou ne zcela dokonale (jako úvahy vyslovované na okraji polemik, jako literární metafory atp.). Za druhé proto, že jsme už určitým způsobem vychováni, jak číst Marxe, a ať chceme, či nechceme, přistupujeme k němu ovlivněni tradicí, jež se v marxismu vytvořila. Tam, kde je tato tradice utvrzena a stabilizována a kde - jak se mi zdá - interpretuje myšlenky klasiků dobře, nebudu se jí vyhýbat. Aby výklad byl co nejstručnější, budu se ji naopak snažit využít.