Zmíněné úvahy nás přivádějí k otázce stupňovatelností politického a ideologického panství. Vedle toho, že jsou zajištěna určitá práva, která organizují a obhajují jisté společenské poměry (včetně ekonomického panství dané třídy), se mohou objevovat — a obyčejně se také objevuji — různé právně zajišťované koncese ve prospěch třídy podřízené i dalších tříd. Jejich rozsah a hloubka bývají rozmanité. Už v Manifestu komunistické strany Marx a Engels psali, že „organizování proletářů v třídu, a tím v politickou stranu..., si vynucuje uznání jednotlivých zájmů dělnictva zákonodárnou cestou“.[57] Na jiném místě napsal Engels o činnosti anglické vlády, že její zásadou je „... navrhovat sociální reformní zákony jen v případě krajní nutností, a ty, které už byly vydány, pokud možno vůbec neprovádět“. „Local Act“, jímž se zabývá, „má jen ten význam, že bude v rukou vlády ovládané nebo ovlivňované dělníky, která ho konečně opravdu uplatní, mocnou zbraní k tornu, aby se provedl průlom do nynějších sociálních poměrů.“[58] V těchto formulacích autor zjevně připouští různorodost konkrétních situací i různost míry, s jakou vláda přihlíží k dělnickým zájmům.
Z teoretického hlediska nejplněji se k uvedené otázce vyslovil Engels v dopise Karlu Schmidtovi ze dne 27. X. 1890.
„V moderním státě musí právo nejen odpovídat všeobecné ekonomické situaci, nejen být jejím výrazem, nýbrž také vnitřně souladným výrazem, aby samo sebe nebilo ve tvář vnitřními rozpory. Aby se toho dosáhlo, mizí stále víc a více věrnost zrcadlení ekonomických poměrů. A to tím častěji, čím vzácnějším zjevem se stává, že zákoník je strohým, nezmírněným a nefalšovaným výrazem panství jedné třídy (podtrhl W. W.); to samo by přece již odporovalo ‚pojmu práva‘. Ryzí, důsledný pojem práva revoluční buržoazie z let 1792 až 1796 je přece již v Code Napoléon po mnoha stránkách zfalšován, a pokud je v něm ztělesněn, je nutně každodenně různým způsobem oslabován vlivem rostoucí síly proletariátu (podtrhl W. W.).“[59]
Rovněž ideologické panství je stupňovatelné. V různých společnostech a v různých obdobích není ideologie panující třídy přijímána pracujícími masami (jak podřízenou třídou, tak i jinými vrstvami a třídami, např. třídou malovýrobců) se stejnou intenzitou. Marx a Engels předpokládali, že vliv buržoazní ideologie se bude postupně zmenšovat ve prospěch vlivu ideologie socialistické.
Marx napsal, že „morální moc buržoazie nad lidovými masami slábne tou měrou, jak sílí její faktická moc“,[60] a Engels na jiném místě tvrdí, že „všeobecné hlasovací právo je měřítkem zralosti dělnické třídy“.[61]
Dá se dokonce říci, že klasikové postřehli dva aspekty zmenšujícího se vlivu buržoazní ideologie na dělnickou třídu: a) aspekt kvantitativní, projevující se v počtu osob, které danou ideologii vyznávají, b) aspekt kvalitativní, projevující se v intenzitě tohoto vyznávání.