Marxovská teorie společností obsahuje jistá základní tvrzení, která se vztahují na všechny známé společnosti nebo, řečeno jinak, na všechny společenskoekonomické formace. Patří mezí ně rovněž tvrzení o určitém vzájemném působení výrobních sil a výrobních vztahů, či o vzájemném sepětí základny a nadstavby.
Obsahuje také tvrzeni vztahující se pouze na některé formace, a to proto, že určité jevy a vztahy se objevují jen v některých historických obdobích. K nim patří např. tvrzeni o třídní struktuře, která podle této teorie existuje pouze ve třech formacích: otrokářské, feudální a kapitalistické. Kromě toho marxovská teorie obsahuje i tvrzení týkající se jenom jednotlivých formací. Ta se vztahují na konkrétně historické formy projevu některých typů jevů a zákonitostí, Jež moji obecnější povahu. Takový ráz mají tvrzeni týkající se např. třídní struktury kapitalistické společnosti.
Teorii třídního panství zde budeme demonstrovat na příkladě panství buržoazie v kapitalistickém systému. Činíme tak ze dvou důvodů. Především proto, že vtažným bodem dalších naších úvah bude kapitalistická společnost, avšak i proto, že Marx nejhlouběji propracoval teorii právě této společnosti včetně teorie její třídní struktury.
Marxovská teorie třídního panství, ostatně podobně jako celá teorie tříd, spojuje do určitých teoretických kategorií jevy, které jsou v jiném pojetí rovněž součástí „základny“ a „nadstavby“. Třídní panství totiž zahrnuje tři komplexy jevů, jež jsou určitým způsobem spjaty. Marx a Engels je nazývali panstvím ekonomickým, politickým a ideologickým. Chápajíce třídní panství jako jistý celek, můžeme tyto tři komplexy nazvat „aspekty“ nebo „výměry“ třídního panství.
Ekonomické panství spočívá v kontrole pracovních prostředků, pracovního procesu a pracovního produktu. Politické panství, jež je ze všech ostatních forem nejsložitější, spočívá především v zajišťování výše uvedené kontroly státem. Ideologické panství je jejím ideovým posvěcením.
Předpoklady těchto tří aspektů třídního panství buržoazie se postupně formovaly v rámci feudální formace. Kapitalistický výrobní způsob a s ním spjaté kapitalistické vztahy ekonomického panství se rozvíjely vedle vztahů panství vlastních feudálnímu systému, a buržoazní ideologie se formovala a rozvíjela vedle ideologie feudální. Ruku v ruce s tím se vytvářela určitá práva umožňující buržoazii rozvíjet výrobu podle nových principů a zajišťující jí privilegované místo v novém industriálním výrobním systému.
Problematiku formování a problematiku vzájemného působení tří „počátečních forem“ či „historických předpokladů“ tří uvedených výměrů třídního panství zde ponecháme stranou. Zato ukážeme, jak se jevily jejich vztahy Marxovi a Engelsovi v rozvinuté buržoazní společnosti, v jejím stavu „formační“ rovnováhy. Jestliže tento rámec překročíme, pak tak učiníme hlavně směrem „vpřed“; upozorníme totiž na prvky, jež tuto rovnováhu narušují a jež tvoří předpoklady nového (socialistického) typu společnosti.
Jednu skutečnost však zde nemůžeme opomenout. I když se prvky ekonomického a ideologického panství buržoazie formovaly ve feudálním systému svobodněji a v širším měřítku než prvky jejího panství politického, přesto o existenci plného třídního panství buržoazie můžeme hovořit teprve ve chvíli, kdy se zformovalo její panství politické. Teprve tehdy získaly kapitalistické vztahy panství nad pracovními prostředky, pracovním procesem a pracovním produktem sobě vlastní, plně vyhovující právní rámec umožňující jejích svobodný a rychlý rozvoj, jakož i nadvládu nad jinými typy výrobních vztahů. Teprve tehdy se buržoazní ideologie mohla stát z neloajální oficiální ideologií společnosti.