Zatím nám šlo o to, abychom postihli základní rysy marxovské teorie třídního panství. Avšak vedle zásadních tvrzení, tvořících specifiku marxovské teorie politických jevů, je možné u klasiků najít řadu velmi konkrétních dílčích analýz politického života. Ty nám objasňuji, jak je třeba tato obecná tvrzeni chápat. Proto, i když principy těchto dílčích analýz nejsou v příslušných textech výrazně vyznačeny, jako je tomu u tvrzení obecnějších, je třeba je objevit, neboť teprve pak budeme znát marxovskou teorii třídního panství v jejím celku.
Z tohoto hlediska jsou neobyčejně instruktivní takové Marxovy práce, jako jsou Třídní boje ve Francii 1848—1850 a Osmnáctý brumaire Ludvíka Bonaparta, kde nacházíme typický marxovský přístup k analýze politických jevů (projevující se v hledání třídních determinant a funkcí těchto jevů), kde se však zároveň jasně rozlišují a pečlivě zkoumají jednotlivé elementy „politické struktury“ a „politického procesu“, jak bychom to vyjádřili v dnešní terminologii. Jde o takové elementy, jako jsou třídy a politické strany, byrokracie a armáda, vláda rozdělená na část ústavodárnou a výkonnou, různé druhy moci, různé druhy revoluce apod.
K těmto elementům se v analýze přihlíží, nejsou však pojaty v přísných a přesných analytických kategoriích. Jak jsem na to už v úvodu upozornil, Marx ve svých politických úvahách — na rozdíl od úvah ekonomických — používal určité pojmy, aniž by zvláště dbal na jejich přísnou aplikaci (např. k označení jednoho a pouze jednoho druhu jevů). To se týká mj. pojmu politické panství, který zaujímá v našich úvahách centrální místo. Proto je zde třeba ihned upozornit, že termíny „politické panství“ a „vládnutí“ Marx často zaměňoval. To však neznamená, že nerozlišoval různé druhy moci, zvláště pak panství jako právní záruku určitého uspořádání ekonomických vztahů, a vládnutí jako bezprostřední rozhodování a exekvování těchto rozhodnutí vládou. V dalších úvahách se budu právě snažit objevit tyto rozdíly a pokusím se o jistou typologii.
V souvislosti s tím chci upozornit, že termín „politické panství“, který Marx používá velmi volně (mluví o „panství buržoazie“, ale i o „panství Napoleona III.“, o „panství kliky National“ a dokonce i o „panství kněžourů“), budu zde používat jedině pro označení záruky určitého ekonomického systému státními orgány, kterýžto jev zaujímá v Marxově doktríně zásadní postavení a je jí také důsledně analyzován.
V obecných vývodech budu také klást důraz na analytické rozlišování jistých souborů lidí, jistých druhů moci či jistých mechanismů realizace politického panství, což vše činí také Marx, i když ne vždy zcela důsledně.