Předkládaný materiál je nesporně velmi zajímavý a představuje mnoho konkrétní práce. Se zájmem jsem si ho prostudoval.
Ve svém vystoupení bych se chtěl soustředit na vůbec nejdůležitější otázku, a to na dialektické poznání současného vývoje kapitalismu v Evropě, které zapadá do bodu 1 na straně 10 materiálu "Základní možné scénáře vývoje ČR a KSČM do r. 2015 a principy tvorby strategie KSČM" a dále na několik připomínek k jednotlivým otázkám, tak jak byly formulovány ve výše uvedeném materiálu.
Poznání a pochopení vývojových trendů kapitalismu a konkrétně kapitalismu evropského je základní podmínkou formování strategických koncepcí jakékoliv politické strany. Voluntaristické i dogmatické přístupy jsou poukázkou do propadliště. V současné době v názorovém rozvrstvení v KSČM je nebezpečnější dogmatismus.
Ve svých připomínkách bych chtěl nejprve upozornit na nejširší souvislosti, do kterých je a bude vývoj v Evropě a v České republice zasazen.
XIX. a první polovina XX. století byla poznamenána zauzlením vývoje kapitalismu, pro široké masy lidí přinášel nesnesitelné životní podmínky. Reakcí na tyto podmínky se formovalo socialistické a komunistické hnutí, byl jí vznik Sovětského svazu a socialistického tábora. Soutěžení kapitalismu a socialismu bylo poznamenáno studenou válkou.
V kapitalistickém táboře vyvolala studená válka podmínky pro určitou spolupráci kapitalistických zemí. Ta byla možná především proto, že díky zbrojní výrobě a navazujícím oborům existoval odbyt i pro konkurenčně slabší firmy a státy. Dvě ropné krize vyvolaly v rozvinutém kapitalistickém světě velký prostor pro vědu a materializaci jejích poznatků ve většině odvětví a oborů. Zvýšený tok těchto materializovaných poznatků zvláště po roce 1970 vytvořil situaci pro rychlejší vývoj produktivity práce v kapitalistických zemích než v socialistických.
Naproti tomu v socialistických zemích takový prostor pro rozvoj vědy a její materializaci nevznikl (v době ropných krizí se argumentovalo, že nás se netýkají, protože Sovětský svaz socialistický tábor z hlediska energií zajistí).
Tento vývoj nevedl jen ke zvyšování převahy kapitalistického tábora nad socialistickým, ale, a to je podle mého názoru to nejpodstatnější, k tomu, že se kapitalismus začal vnitřně, i když nenápadně, měnit. Rozvoj sféry výrobních prostředků, vybavování národního hospodářství novou technikou, novými výrobními prostředky globalizovaly svět, a ten potřeboval jinou pracovní sílu, potřeboval více vzdělání, lepší komunikaci a podstatně větší intenzitu koloběhu informací. Fungování kapitalismu především v Evropě se postupně muselo zabezpečovat opatřeními, která ve své podstatě začala překračovat meze kapitalismu. Konkrétněji to dále uvedu na příkladu Evropské unie.
Je nutno si uvědomit v plné nahotě, že socialismus se zhroutil zevnitř, že studená válka, blokády či embarga by byly neúspěšné, kdyby socialismus byl vnitřně pevný. Tím více musíme obracet pozornost na tvořící se nové jevy a připravovat příchod nové společnosti. Zde je problémem její název. Jakkoliv v éře socialismu bylo mnoho pozitivního, v očích mnoha lidí je to vnímáno přes jeho uvedené vnitřní zahnívání. Hlavní příčinou toho bylo lpění na přežilých dogmatech.
Na začátku 21. století je zásoba vědeckých poznatků a rozvoj vědy vůbec rezervoárem pro jejich zrychlenou materializaci ve výrobě, zdravotnictví, ve službách, zkrátka v celé společnosti. To vyvolává výrazné změny ve fungování kapitalismu. Kapitalismus, aby přežil, musí stále více překračovat své hranice. Viz např. princip soudržnosti, kterýž je základním předpokladem přežití Evropské unie, viz mnohá omezení podnikatelů, jako je např. ochrana životního prostředí, ochrana spotřebitelů.
Orientaci na soudržnost musí EU držet především proto, aby zabránila svému sestupu ve světovém žebříčku a mohla upevňovat anebo aspoň udržovat své postavení proti USA. Tato skutečnost je ohromnou silou v integračním procesu EU. USA musí tento vývoj tolerovat, protože EU potřebuje jako spojence proti ostatnímu světu.
Dále je třeba si uvědomit, že éra socialismu byla reakcí na vady kapitalismu. Paradoxně přispěla k určité nápravě vad kapitalismu a k jeho zesílení a uvolnění prostoru pro zrychlení jeho vývoje.
Odtud vychází objektivita globalizace, ohromný rozvoj výrobních prostředků a výrobních sil i to, že kapitalismus v Evropě, aby přežil, musí stále více překračovat své hranice. Je tedy otázkou, zda boj proti kapitalismu či globalizaci vlastně dobu života kapitalismu neprodlužuje. Není proto důležitější soustředit se na urychlování rozvoje nových vývojových tendencí v kapitalismu? Nové podmínky, které vznikly a stále vznikají (na základě rozvoje vědy a její materializace (počítače, internet, informatika, nová technika, nové technologie atd.) vytvářejí tlaky na celé fungování společnosti. Samotný kapitalismus vytváří podmínky pro své vlastní změny. Ty je třeba urychlovat a tak přispívat k jeho rozložení zevnitř.
Je třeba si uvědomit, že historicky jsme ve fázi konce kapitalismu a že po něm musí vzniknout nová společnost odpovídající novým podmínkám XXI. století. Její název zatím není a vzhledem k tomu, že se socialismus zhroutil vnitřně, není z minulosti moc zkušeností, které by bylo možno přenášet a které by lidé brali za své.
Nyní několik velmi stručných poznámek k dílčím otázkám.
Orientace na neprivilegované vrstvy je snad dobrá z krátkodobého hlediska, např. pro příští volby. Ale z dlouhodobějšího hlediska je nutná orientace na "mozky". Propletenec nově nastupujících podmínek a starého je nutné rozplétat, odhazovat staré a přežilé, jinak se nebudeme moci orientovat na změnu společnosti. A to vyžaduje ohromný intelektuální potenciál. Bez této orientace nelze zajistit, aby KSČM zůstala progresivní stranou a nezměnila se v pragmatickou stranu živořící na okraji společnosti. Je třeba vidět, že "mozky", stejně jako v období před francouzskou revolucí nebo např. jako Marx či Engels v XIX. století, nová doba vytváří a bude vytvářet. Dnes by mohly mít výhodu, že by byly podporované. Stejně jako v minulosti se budou orientovat na řešení problémů XXI. století, tj. své doby.
Nelze dnes prosazovat nekapitalistickou podobu globalizace. Jde ale podporovat omezení nadnárodních monopolů, která jednoho dne mohou přerůst do podob, které svět bude potřebovat. Globální kapitál odejde, až vyčerpá své možnosti.
Výroba je technický proces a v něm nelze volat po samosprávě, stejně jako u policie nebo v armádě. V nové společnosti bude objem a zaměření výroby určeno podmínkami té doby (např. ekologickými, nutností omezit plýtvání, které je grandiózní atd.).
Budoucnost není věcí té nebo oné třídy, ale lidstva?
Záleží ovšem na tom, zda KSČM včas to nové postřehne a jak bude schopna tomuto procesu napomáhat. Tato otázka však je aktuální již dnes. Je nutno vidět, že bude opozice proti novým trendům ve společnosti. Tím více bude nutno ze strany KSČM bojovat za svobodnou diskusi, za uvolňování komunikačních proudů, za zpětnou vazbu. Je třeba ovšem zároveň vidět, že i ve vlastních řadách není často ochota odpoutat se od přežilých představ a aplikovat Marxovy metodické přístupy, jeho ctění fakt a jeho způsob analýzy a syntézy na současnost a budoucnost.
Příspěvek na Konferenci KSČM o prognóze 12. 10. 2003