Následující fejeton je převzat ze zkráceného vydání Einsteinovy knížky Svět jak
ho vidím (The World As I See It). V této edici (Filozofická knihovna, New York, 1949),
se esej nachází
na stránkách 28-29.
Následující fejeton je převzat ze zkráceného vydání Einsteinovy knížky Svět jak
ho vidím (The World As I See It). V této edici (Filozofická knihovna, New York, 1949),
se esej nachází
na stránkách 28-29.
Sotva najdete mezi opravdu vědeckými mysliteli někoho bez jeho vlastního zvláštního náboženského pocitu. Ale liší se to od náboženství prostoduchého člověka. Pro tohoto je Bůh bytostí, z jehož péče člověk doufá, že bude mít prospěch, a z jehož trestu má člověk obavy; tedy je sublimací podobného pocitu dítěte vůči otci, je tvorem, ke komu má člověk do jisté míry osobní vztah, ať už je jakkoli hluboce zabarven bázní.
Vědec je ale posedlý pocitem univerzální příčinnosti. Budoucnost je pro něj v každém bodě nutná a předurčená jako minulost. Není tam třeba hledat morálku, to je čistě lidská záležitost. Jeho nábožný pocit nabývá tvaru úchvatného ohromení nad harmonií zákonů přírody, které odkrývají inteligenci takové nadřazenosti, vůči níž je veškeré systematické myšlení a jednání lidských bytostí naprosto bezvýznamným odleskem. Tento pocit je vůdčím principem jeho života a práce, pokud se mu podaří udržet se nespoután okovy sobecké touhy.
To je mimo diskusi blízce příbuzné tomu pocitu, který měli náboženští velikáni všech věků.
Přeložil Milan Neubert 19. ledna 2003, na obrázku je Einstein doma v Princetownu v roce 1946.
Původní text naleznete zde.