Socánek se oběsil pod Topolánkovým portrétem, zaslechl jsem v sobotu v Lidovém domě od jednoho z maskotových mluvčích. Jak tam visel celý namodralý, mnoho svědků, natož truchlících neměl. O volbách kdysi děním pulsující prostory restaurace Hybernia tentokrát obsadili běžní zákazníci a volební štáb se přemístil do vrátnice Lidového domu. Jako kdyby strana už byla na odchodu a zbývalo jen sbalit pět švestek, otevřít dveře a rozplynout se v davu k soc. dem. dokonale lhostejných občanů.
Přesto si troufnu říci, že velcí socani stále hýčkají představu, že jednoho krásného dne jejich symbol, ať už bude mít jakékoli jméno, slavně ožije. Něco jako Bobby z Dallasu. Prostě si na pár let odskočí do sprchy a až ze sebe smyje nabalenou špínu, vynoří se nový, lepší a ideově čistší. Zbývá jen určit, co je špína a co je správná, zářivě růžová barva. V politických stranách se to řeší hlasováním. Po závěrečném ťuknutí na temeno, tedy rekordním výsledku v senátních volbách, v nichž ČSSD nedokázala obsadit žádné křeslo, čeká tato válka jinými prostředky také sociální demokraty. Nejdříve na ÚVV 4. prosince, pak průběžně na okresních a krajských konferencích a nakonec na sjezdu, který symbolicky připadne na Velikonoce.
Stanislav Gross sice se zatím zdráhá veřejně oznámit, jestli bude kandidovat na předsedu, ale už obdržel první okresní nominaci z Rakovníka. Zároveň v bezprostřední reakci po volbách se ostře distancoval od potenciální spolupráce a sblížení s komunisty.
Přidal se tak na stranu funkcionářů, kteří vyhodnotili jako chybné levicové akcenty v kampani a šalamounskou výzvu nevolit ODS ve druhém kole i za cenu případných hlasů pro kandidáty KSČM. Podle nich tyto pokusy stejně neměly sílu narušit žulový komunistický blok a případné mírnější příznivce naopak odradily.
Je pravda, že Mirek Topolánek neúnavně opakoval do všech televizí, že lidé volili ODS také proto, že se zalekli otevřené spolupráce soc. dem. a komunistů. To asi nevěděl, že původní plány řady špiček ČSSD šly ještě dál - navrhovali nejen přímo podpořit kandidáty KSČM, ale provést tento historický akt formou prohlášení na tiskové konferenci komunistů. Gross nakonec vybojoval zastřenější formulaci, ale na její dobré použitelnosti proti ČSSD se tím máloco změnilo.
Ať už ovšem soc. demokraté budou po sjezdu pokračovat směrem ke KSČM, nebo naopak se k ní definitivně otočí zády a budou usilovat o ztraceného (anebo nikdy nenalezeného) středového voliče, není situace, v níž místo někdejšího vítězného popěvku zní naopak Dozadu levá, zaviněna jen neschopností politiků. Sám občan, který se označuje za levicově smýšlejícího, totiž chce od politiků neuskutečnitelné.
V té či oné podobě většina těchto lidí má před očima sociálně spravedlivý stát ať už v podobě husákovského reálného socialismu, anebo švédského či německého státu blahobytu. Mámivost těchto přízraků je silná, protože nikdo nemůže říci, že jsou utopické. Vždyť tady ještě nedávno všechny ty vymoženosti byly - sem s nimi, kde je schováváte?
Jak to povědět a neurazit city upřímně věřících? Třeba hypotézou. Nebyla vstřícnost bohatých či privilegovaných po obě strany tehdejší železné opony výsledkem obyčejného strachu, že o své majetky nebo výsady přijdou? Jedni se (do času) báli SSSR a jeho satelitů, druzí, kterých se báli první, se potili hrůzou ze vzbouření vlastního lidu. Dnes majetné nemůže udržet na uzdě téměř nic. Rozhodně to nebudou hlasy pro komunisty. Zůstávají u nás skanzenovou stranou, také se proti nim snadno mobilizuje a kdyby skutečně vyhráli, většina národa by snad kývla i na silové řešení.
Zbývají socialistické strany, které civilizovaný politik si netroufne označit za nacisty či komunisty, na rozdíl od českého Bendla a jeho nadšených podporovatelů. Socialisty ale u nás a už i v západní Evropě volí stále méně lidí, protože bývalí příznivci považují jejich pokusy udržet v době neomezeného diktátu globálních peněz alespoň nějaké sociální prvky za málo socialistické.
Socánek věděl, proč se oběsil.
Právo, 15. 11. 2004