Už je to tady: billboardy s vyretušovaným Stanislavem Grossem visí po republice a premiér na nich sděluje dvě věci: Jsem sociální demokrat a Myslím to upřímně. Jde o úvodní část kampaně ČSSD ke krajským a senátním volbám.
Bylo-li záměrem tvůrců kampaně, aby lidi těmito billboardy vybudili k emocím vůči ČSSD, pak si možná připíšou kladný bod. Rozhodně tento artefakt nezůstane nepovšimnut a doprovodné řeči - například pamětnická vzpomínka na slogan Já jsem horník, kdo je víc - efekt všeobecné známosti mohou jenom posílit.
Nevím, co ještě připravují pro ČSSD odborníci na vedení volebních kampaní. K přemýšlení o tom, jak lze dva vstupní billboardy vykládat, však tyto potištěné plochy svádějí spolehlivě. Především proto, že obě části prezentovaného Grossova kréda míří do neuralgického bodu české soc. dem., kolem něhož se už dlouho odehrávaly všechny události v této straně.
Základní otázkou pro členy ČSSD nejméně od nástupu Špidlovy vlády totiž není, zda jsou sociálními demokraty, ale jak se má jejich sociáldemokratismus chápat a uskutečňovat. Paní Vlasta L. koncem minulého týdne napsala do naší redakce e-mail, v němž se pozastavuje nad názory bývalého premiéra a šéfa ČSSD a mimo jiné uvádí: "Vladimír Špidla se těmito názory blíží daleko víc neoliberální konzervativní pravici než tradičnímu sociáldemokratismu. Jako by se ve skutečnosti jednalo o neoliberální postoje prezentované socialistickou rétorikou."
Naopak pan Jan H. napsal do redakce po Špidlově pádu, že "v sociální demokracii to intelektuální proud totálně prohrál. Vyhráli to příznivci spojenectví s komunisty, jimž jen strach z ohlasu, který to vyvolá ve veřejnosti, brání, aby se k tomu naplno přiznali."
Myslím si, že tyto dvě spontánní reakce občanů-voličů, na kterých přece Grossovi záleží nejvíce, dobře vystihují dva různé pohledy na sociáldemokratismus, které se projevují i uvnitř ČSSD. Právě proto sdělení Jsem sociální demokrat není jasným poselstvím. Chybí totiž upřesnění: sociální demokrat podle Špidlova, nebo podle Zemanova střihu?
Když se podíváme do vládního programového prohlášení, zřetelně nám napoví, že ČSSD coby vládní strana pokračuje ve Špidlových šlépějích. Ekonomický rámec programu je stále týž, stejně jako základ zahraniční politiky. Na druhé straně je tam řada prvků, které připomínají Zemanovy sliby, jsou ovšem konkrétnější. Mám na mysli novomanželské půjčky, bezplatnou školku před nástupem do školy a další.
Jestliže Gross říká lidem, že je sociální demokrat, a má přitom na mysli směsici zmíněných přístupů, pak je druhé heslo přirozené: potřebuje, aby mu voliči uvěřili, že to dělá upřímně. Ale dědictví jeho předchůdců je v tomto směru tak nezáviděníhodné, že jde o téměř nadlidský úkol.
Největší důvěru měl Miloš Zeman a na jeho sliby čistých rukou, školy jako hlavní budovy v obci, vyššího zdanění bohatých a ukončení sanace bank dalo hodně občanů. Výsledek je známý - nic se nepotvrdilo.
Upřímný se mnoha lidem zdál být na začátku své premiérské kariéry také Vladimír Špidla. Každý volič ČSSD si to vykládal podle svého naturelu. Jedni si říkali, že je upřímný a slušný bojovník proti politickým neřádům, druzí v něm vítali upřímného levičáka. Na závěr se zklamali všichni: první nepřenesli přes srdce, jak Špidla odstavil Pavla Teličku, druzí Špidlu po jeho vývoji v roli premiéra považují za zrádce levice.
Aby nám po tom všem nechtěl premiér emigrovat na Slovensko. Tam přece v neděli zažil na oslavách výročí SNP tak vřelé přijetí, o kterém nemůže doma ani snít. Jenže to bylo do velké míry způsobeno tím, že ho Slováci porovnávali s premiérem Mikulášem Dzurindou, který v zemi rozjel opravdové pravicové reformy. Až u nás udělá totéž ODS, bude Gross v opozici. Pokud mezitím lidi nepřesvědčí, že je sociální demokrat a že to myslí upřímně.
Právo, 31. 8. 2004