To, že se jméno sociologa Oty Novotného začalo veřejně objevovat v souvislosti s nástupem Stanislava Grosse do role sestavovatele vlády, pozorovatele politické mikroflóry nepřekvapí. Novotný již dlouho spolupracoval se středočeskou organizací ČSSD, které neformálně šéfuje Gross. Důležitější je souvislost případného Novotného oficiálního nástupu do nového programového týmu s rysy, které by mohla mít soc. dem. pod Grossovým vedením.
Oto Novotný dnes již není členem ČSSD, ale k soc. dem. myšlence se stále hlásí. Důvod, proč nevlastní stranickou legitimaci, souvisí s jeho minulostí ve straně. Po přestěhování z Prahy 1 na Prahu 10 nespěchal s ohlášením své stranické přítomnosti. Měl totiž za sebou kontroverzní působení nejen v Praze 1, kde dělal nějaký čas i předsedu, ale ještě předtím ve vyšších složkách ČSSD.
Důvod, proč se setkával s nevraživostí mnoha spolustraníků, byl zřejmý - v soc. dem. bylo málo lidí, kteří tak politicky a osobně nesnášeli Miloše Zemana. Novotného postoje přitom vyplývaly z mimořádně dobré znalosti expředsedy, v jehož blízkosti pracoval jako člen týmu v době Zemanova devítiměsíčního vzestupu z řadového člena na šéfa strany v letech 1992-93 a pak nějaký čas jako poradce nového pána Lidového domu.
Jenže už v roce 1994 přišel s tzv. pragmatickým posunem ČSSD od radikálních nespokojenců k většinovému voliči. Zemanovi se projev samostatného myšlení v jeho bezprostřední blízkosti znelíbil natolik, že funkci poradců zrušil, Novotného vyškrtl ze seznamu nejbližších spolupracovníků a po čase ho úplně propustil. Zdůvodnění bylo, že hrubě porušil pracovní kázeň, což podle Zemana spočívalo v tom, že Novotný publikoval v tisku názor o možnosti velké koalice ČSSD a ODS, aniž byl k tomu kýmkoli zmocněn. Novotného pragmatický posun a spolupráci s ODS později s úspěchem použil Zeman sám, ale v té době byl již sociolog pro zemanovce persona non grata. Na jaře 1995 ho tepali na ÚVV jako člena tzv. protizemanovské bandy čtyř - Novotný, Petr Kučera, Petra Buzková a Martin Profant. V roce 1997 se zúčastnil zoufalého pokusu o založení vnitrostranické frakce spolu s Jaroslavem Šabatou, Petrem Wurmem, Jiřím Paroubkem a Karlem Machovcem. Zeman se jim jen vysmál.
Dnešní postoje Oty Novotného lze zjednodušeně přiblížit čtyřmi odmítnutími, na kterých staví pozitivní program. Je to NE jakékoli spolupráci s komunisty. K tomuto závěru došel po zevrubném studiu materiálů KSČM včetně těch veřejnosti neznámých. Další NE platí pro dogmatismus v soc. dem.: byl a zůstává horlivým zastáncem třetí cesty po vzoru britské Labour Party, podpořil reformu veřejných financí a bojuje s radikální levicí v ČSSD.
Třetí NE se vztahuje k nacionalismu. Novotný je přesvědčen, že zachovat sociální stát za podmínek, které poskytuje současná realita, lze výhradně v celoevropském kontextu. A nakonec poslední NE adresuje bezbřehému pragmatismu s dovětkem, že ani svůj pragmatický posun nemyslel jako pouhý mocenský manévr.
Posledně zmíněný bod je aktuální. Lze s vysokou pravděpodobností předpokládat, že po zdrcující zkušenosti se Zemanem nastoupí Novotný ke Grossovi pouze pod podmínkou, že jeho rady se nebudou házet pod stůl či zkreslovat v zájmu mocenských her. Soc. dem. zná dobře zevnitř a ví, že straně schází informační a diskusní mechanismus, který by dostal teorie a recepty shora do hlav řadových členů.
Po nějaké době, která se dá počítat na několik týdnů, se tedy dozvíme, jestli sociolog Novotný přijal místo muže odpovědného za program v Grossově týmu. Pokud se k tomu odhodlá, může úřadující předseda čerpat z protikomunistického, protizemanovského a problairovského zázemí. Gross rád vyvažuje a bezpochyby si najde čas i pro poradce odlišného názoru. Jestliže však Novotný v jeho týmu vůbec nebude, půjde o signál, že chce nový šéf ČSSD dopřát více sluchu právě zmíněným poradcům.
Právo, 14. 7. 2004