Když na některých zastávkách Eurokaravany v Karlovarském kraji nebylo před pár dny koho oslovovat, diskutovali sociální demokraté mezi sebou. A jak se během volební kampaně sluší, mluvili o politice. I na tak malém vzorku byl patrný spor, ke komu a jak přicházet s nabídkou pomoci a požadavkem volební podpory.
Protichůdné pozice zaujímali shodou okolností nejmladší soc. demokrat a jeho nejstarší kolega. Mladý funkcionář se klonil k názoru Vladimíra Špidly a Lubomíra Zaorálka, že ČSSD není jen stranou pro chudé. Starší člen strany - a významný činitel kraje - by s ním možná i souhlasil, ale na srdci mu leželo především množství lidí, kteří ve volbách vhodí do urny lístek pro soc. dem. V interních debatách si politici nemají důvod brát servítky, a tak z argumentace staršího muže bylo jasné, že o kvalitě většiny voličů valné mínění nemá.
Vyvozoval z toho závěr, že o to je to pro ČSSD horší, když - jak tvrdil - 55 procent obyvatelstva, na něž působí jen hrubá lež nebo sliby, které se nedají splnit, získá ODS se svou tlustou agitací nebo KSČM, která na ničem nenechá nit suchou. V jednu chvíli vyhrkl, že stejně tak bezostyšně musí lhát i soc. dem., pak se opravil, že musí alespoň používat levicovou rétoriku. Vyznělo to však jako synonymum podvodu v mírnější formě.
Volič, který na ráznou rétoriku jakéhokoli zabarvení úspěšně slyší, se stává kamenem úrazu. Jde zpravidla o lidi, kteří jsou zmateni, bezradní a proto agresívní z toho, že život kolem nich ztratil stabilitu. Eurokaravana s diskutující posádkou právě projížděla místy, kde za reálného socialismu byly průmyslové aglomerace s dělnictvem, kterému se vytvářela privilegia a v němž se pěstoval pocit vyjádřený známým heslem té doby Já jsem horník, kdo je víc.
Dnes ze zašlé slávy zůstaly jen názvy a budovy jako na náměstí Budovatelů v Sokolově. Manuálně pracující není miláčkem, ale čeledínem režimu. Nejhůře to nesou ti, kterým výsady z pouhé třídní příslušnosti vyhovovaly. Opravdoví machři si naopak leckdy polepšili.
Soc. dem. zastánci levicové rétoriky mají důvod být zoufalí. Předseda strany vykročil jiným směrem. Ve chvílích, kdy kandidáti soc. dem. na europoslance rozdávali balónky, programy a propagační předměty, prohlásil Vladimír Špidla v Praze, že Česko chce podporovat liberálně sociální koncept EU. Na toto heslo ČSSD zahořklé nezaměstnané a důchodce opravdu nedostane. Pokud ovšem nebude lhát, tedy používat levicovou rétoriku, což v podání příznivců těchto metod v ČSSD znamená, že lidem slíbí první poslední, a až budou u moci, nějak to obejdou.
Tento přístup je pochopitelný. O tu část obyvatelstva, která není ochotna ani schopna vnímat, že věci se změnily a stát už nebude zajišťovat sociální jistoty jako za Husáka, se soc. dem. pere s komunisty. Přidávají se jí k tomu starosti s dalšími lidmi, kteří si stěžují, že jsou na tom letos hůř nikoli než za komunistů, ale v porovnání s loňskými výdělky. Marně se špičky ČSSD ospravedlňují, že peníze od státu půjdou v první řadě rodinám s dětmi a také na vylepšení českého výzkumu a vývoje, bez něhož budeme odkázáni na úlohu montážní dílny Evropy.
Ostatně i vrcholní funkcionáři ČSSD vědí své. Slyšel jsem nedávno jednoho z nich mluvit o tom, že za celý svůj více než šedesátiletý život nepoznal žádnou sociální skupinu, u níž by platilo přísloví Košile bližší než kabát víc než u dělnictva. A jeden z kandidátů soc. dem. do Evropského parlamentu při nedávné cestě Bruselem si povzdechl, že tady si chudí dávno zvykli, že majetné vrstvy žijí líp, ale u nás se to stále nedaří.
Komunisté mají pravdu ve svém tvrzení, že soc. dem. nehodlá revolučně svrhávat kapitalismus a že jen hledá, jak vylepšit situaci chudých, aby nedocházelo ke krvavým revolucím. Samotná KSČM však recepty na lepší zítřky, kromě vybudování socialismu, neoplývá. A tak nakonec předseda zcela okrajové Strany demokratického socialismu rozesílá mail s důležitým názvem Tisková zpráva SDS 040519, v němž kritizuje jak ČSSD, tak KSČM, a uzavírá: "V České republice se vytváří prostor pro silnou socialistickou stranu, která bude schopna a ochotna spojit síly levicového spektra občanské společnosti."
Což je ale jen další kus levicové rétoriky.
Právo, 21. 5. 2004