Paní a pánové!
Před rokem zvolilo Národní shromáždění jednomyslným rozhodnutím, které bylo skutečným odrazem jednotné vůle československého pracujícího lidu a celého národa, Klementa Gottwalda třetím presidentem republiky. Po prvé v jejich dějinách se stal prvním občanem státu dělník, prošlý tvrdými zkušenostmi a těžkými politickými boji, které z něho učinily opravdového státníka.
Gottwald-státník je především živým dokladem tvořivých sil pracujícího lidu, z něhož vysel. Dokladem, jak dělník dovede řešit a zvládnout politické otázky, přetvořit sociální řád i samy základy státu, aby vytvořil předpoklady uplatnění socialismu. Gottwald vyrostl z prostředí rolnicko-dělnického, zakusil jako truhlářský tovaryš ve Vídni všechny stíny rakušáctví a germanisace a nakonec, v mladistvém ještě věku, i hrůzy válečné. Lze tedy dobře porozumět jeho velké, dějinné úloze v dalších desítiletích poválečného vývoje u nás. Týž Gottwald, který psal jako mladík o veliké idei celku, o budování velkolepého chrámu Pravdy, který lidstvo od pravěku staví, zakrátko na to přiložil ruku k dílu, aby se na čelném místě zúčastnil této stavby. Letos v únoru uplynulo již 20 let od V. sjezdu komunistické strany Československa, od kdy Klement Gottwald stojí v čele této strany, dnes největší a rozhodující v naší republice. A v tomto duchu pravdy a oddanosti velké myšlence provedl Gottwald svoji stranu a později i svůj stát úskalími, na nichž by snad každá jiná, méně velká osobnost než právě on byla ztroskotala. Dokončil očistu a určil správný směr své vlastní strany komunistické. Nalezl správnou cestu i v evropské a světové krisi, která zachvátila státy, strany a hnutí v tolika zemích po Hitlerově příchodu k moci v Německu. Pamatujeme všichni, jak se již tehdy snažil vytvořit na obranu republiky silnou lidovou frontu socialistickou, jak varoval před zradou českých kapitalistů, agrární reakce a buržoasie. Politické strany nedbaly, bohužel, tohoto hlasu, zkorumpované jejich vedení dalo přednost potupnému přisluhování hitlerovskému nacismu před zájmem státu, národa, československého lidu. A tak došlo k Mnichovu, k okupaci naší vlasti a k válce, která napsala novou slavnou stránku dějin komunistické strany Československa. Její příslušníci byli mezi prvními, kdo na všech frontách, v odboji domácím i ve vojenském a politickém odboji, a jeho vedení v Sovětském svazu - opět v čele s Klementem Gottwaldem - vysoko pozvedli prapor svobody našeho lidu, prapor nesmiřitelného a nesmlouvavého boje proti kapitalistickému imperialismu.
Víme, že tento boj byl vyhrán úsilím, hrdinstvím i obětmi sovětského lidu, bezpříkladnou statečností jeho slavné sovětské armády. (Potlesk.) Ale nebyl tento boj vyhrán u nás. Košický program Klementa Gottwalda přijali představitelé všech politických skupin, zavázali se slavnostně k jeho plnění svým vlastním podpisem, ale v praxi vynaložili všecko úsilí k zvrácení základních, zejména sociálních a hospodářských bodů tohoto programu. Byla v tom zlá vůle, diktovaná sobectvím týchž zrádců, kteří byli znovu ochotni raději přisluhovat zahraničním vlivům, než poctivě sloužit lidu a plnit jeho vůli, potvrzenou rok po skončení války volbami, které daly komunistické straně Československa oprávnění největší a rozhodující vládní strany. Ale byla v tom nejen zlá vůle zpátečnických živlů, nýbrž i krátkozrakost a malost, která uboze vynikla vedle státnického formátu ministerského předsedy Klementa Gottwalda.
Dovršením Gottwaldova díla, ale zároveň příslibem jeho nových činů se stal loňský vítězný únor, který bude navždy spjat s Gottwaldovým jménem. Správně připomenul při poslední oslavě presidentových narozenin předseda čs. strany lidové ministr Petr Gottwaldův význam: velký politický a státnický čin při presidentské volbě v roce 1935, kdy komunisté a lidovci již tehdy stáli bok po boku v demokratické Národní frontě; Gottwaldův nesmlouvavý postoj v roce 1948 a jeho politickou práci v Moskvě, vyvrcholenou vytvořením Košického programu; vytvoření Národní fronty a zásluhu presidentovu o nekrvavý průběh naší vnitřní revoluce květnové; především však jeho moudré rozhodnutí v únoru 1948: Klement Gottwald se nerozhodl pro bratrovražedný krvavý boj, pravil tehdy předseda lidové strany, nýbrž vytvořil novou Národní frontu, aby šla do nové práce. A tak náš národ přežil vítězně tuto revoluci. Nová práce se shoduje s náplní našeho sociálního programu, a proto se k ní hlásí i čs. strana lidová.
Bylo by zbytečným opakováním obecně známých věcí, kdybych zde znovu vypočítával všechen pokrok na cestě, kterou jsme ve shodě s vůli pracujícího lidu v našem státě urazili od vítězného února 1948. A je stejně dobře známo, jaký rozhodující podíl na tom všem má president Gottwald. Vždyť proto se hovoří o Gottwaldově ústavě, o Gottwaldově pětiletce, všechno, co je výrazem touhy a souhlasu lidu, je spojováno s Gottwaldovým jménem víme, jak státnicky vyřešil i poměr mezi Čechy a Slováky, našel vztahy k Polsku a Maďarsku, jak všemi prostředky upevnil naše nerozborné přátelství se Sovětským svazem a tím bezpečnost naší republiky. Gottwaldovo slovo tak často promlouvalo při všech významných veřejných příležitostech. Ať mluvil k novinářům, spisovatelům, či našim ženám, ať o úkolech kultury, či o vyřešení církevních otázek, vždy to bylo slovo vpravdě rozvážného hospodáře, moudrého a shovívavého. Nezapíráme si, že bylo ještě mnoho nesnází - všechny ostatně dosud ještě nejsou vyřešeny - a tu můžeme s opravdovým uspokojením oceňovat právě rozvahu a shovívavost presidentovu, bez které by jistě bylo došlo k nedozírným a nenapravitelným škodám. Naproti tomu musí president Gottwald každému občanu imponovat svou spravedlivou kritikou, které neušetří ani příslušníky strany, jejímž je zároveň předsedou. Proto jsou jeho projevy na sjezdech a zasedáních ústředního výboru komunistické strany Československa vždy významným hlasem, kterým se řídí i nekomunističtí občané našeho státu.
Toto všechno si připomínáme o výročí dne, kdy se stala takřka symbolickým dovršením vítězného února volba Klementa Gottwalda presidentem Československé republiky. A vděčně zdůrazňujeme i to, že po této přirozené poctě nesložil ruce v klín. Celý další politický vývoj, nesený směrem k hospodářskému rozkvětu i kulturnímu rozvoji, je poznamenán jeho rukou, jeho směrnicemi a pokyny. On vytyčil svých devět bodů, on nyní znovu přesné rozvrhl na sjezdu komunistické strany Československa nove úkoly této pracovní etapy.
Proto se také jako stoupenci křesťanskosociálního hnutí lidového připojujeme k holdu, který Klementu Gottwaldovi vzdává celý národ. (Hlučný potlesk.) Spolu s blahopřáním vyslovujeme mu svou oddanost a plnou podporu na cestě, kterou vede náš lid k radostné budoucnosti v míru a svornosti, v duchu blízkém také našim zásadám. Prvnímu dělnickému presidentu, prvnímu dělníku naší republiky provolávám sláva! (Shromáždění povstává. - Hlučný dlouho trvající potlesk. - Shromáždění usedá.)
Národní shromáždění Republiky Československé 1948-1954, středa 15. června 1949