Zatímco se svět zabývá válkou proti terorismu a chatrnou koalicí sešikovanou pod vedením Spojených států, další důležitá bitva pozornosti téměř unikla. Je jí boj o obnovu státní moci. Výsledek této skryté politiky ovlivní dění na celém světě v příštích desetiletích.
Zatímco v devadesátých letech Spojené státy a Evropa podporovaly odtržení Chorvatska a převážně muslimské bosenské republiky od Jugoslávie, dnes Washington svou podporu separatistů od Čečenska po Čínu tlumí. Posílá vojáky, aby na Filipínách pomáhali zpacifikovat bandity a separatisty na jižních ostrovech. Snaží se posilovat stávající státy, obnovovat takzvané zhroucené státy a v Afghánistánu vytvořit stát nový. Na současnou situaci tak lze pohlížet nejen jako na válku proti terorismu pod vedením Spojených států, ale také jako na pokus obnovit státní moc v době, kdy na celém světě státní moc slábne.
S globalizací, která se projevuje na mnoha úrovních, vyvstaly nové problémy, které nemohou státy v rámci svých hranic snadno řešit. Státům se stále obtížněji řídí toky měn, přistěhovalců, informací, nemocí a znečištění, a vypadají v důsledku toho slabé a neschopné. Zároveň ve světové aréně proti státní moci povstali noví odpůrci. Tito protivníci se v hantýrce zahraniční politiky označují jako ˝nestátní činitelé˝. V naší knize Posun moci z roku 1990 o nich mluvíme jako o ˝globálních gladiátorech˝. Zahrnujeme mezi ně islám a další světová náboženství, mezinárodní drogové a zločinecké sítě, velké nadnárodní korporace a především rychle rostoucí skupinu globálních nevládních organizací. Dnes k nim musíme přidat ještě organizaci Al Kajda a další globalizované teroristické sítě, a také manželství z rozumu mezi náboženskými extremisty a místními zločineckými šéfy a únosci. Vzhledem k tomu, že všechny tyto skupiny se rozrostly a začaly působit ne již pouze místně nebo na území jednoho státu, ale po celém světě, oslabily tím relativní moc států. Podívejme se jak.
Náboženství: Celkem nedávno hrál Vatikán klíčovou roli při zhroucení druhé světové velmoci, Sovětského svazu, a dnešní islámský extremismus se projevuje válkami nebo teroristickými činy od čínských hranic a Střední Asie až po Blízký východ a Manhattan.
Korporace: Rostoucí počet globálních korporací má nyní k dispozici rozsáhlejší zdroje než mnohé státy. Při krachu asijského hospodářství v letech 1997 až 1998 byla celá thajská ekonomika menší než jedna divize společnosti General Electric.
Drogové a zločinecké kartely: Mnohé, zvláště pokud jsou ve spojení s teroristy nebo místními bojůvkami, jako např. v Latinské Americe, svou silou a finančními prostředky převyšují leckterý stát.
Nevládní organizace: V roce 1975 jsme před zahraničním výborem Senátu Spojených států podávali zprávu o budoucnosti Organizace spojených národů. Zdůrazňovali jsme tehdy, že na mezinárodní úrovni působí již více než tři tisíce nevládních organizací. Patří mezi ně nejrůznější organizace od ekologických skupin až po sportovní sdružení, odbory, ochránce lidských práv, organizace pro humanitární pomoc, vědecká sdružení, skupiny usilující o léčbu určitých nemocí, organizace práce a mnohé další zájmové skupiny.
Dnes jejich počet dosáhl třiceti tisíc či ještě víc, a v souladu s tím vzrostl i jejich kolektivní vliv. Dopravují pomoc afghánským uprchlíkům, protestují proti francouzským zkouškám jaderných zbraní, brání společnosti Royal Dutch Shell, aby potopila vyřazenou vrtnou plošinu do Severního moře, úspěšně vyvíjejí tlak na Světovou banku, Organizaci spojených národů a další mezinárodní instituce, aby podporovaly vzdělání žen. Někdy vytvářejí se státy spojenectví. Na druhé straně tvoří koalice proti působení států. V každém případě dnes, jako nikdy předtím, musejí státy - a další ˝gladiátoři˝ - brát moc nevládních organizací při svém rozhodování v úvahu. Takové jsou souvislosti, v nichž je třeba chápat Spojenými státy vedenou válku proti terorismu. Tažení proti terorismu vyvolalo vlnu změn uvnitř států, neboť ty postupně zpřísňují vnitřní bezpečnost, někdy na úkor již tak omezených občanských svobod. Tato opatření zvyšují schopnost mnoha států sledovat své domácí nevládní organizace, včetně legitimních, nenásilných a neteroristických opozičních skupin. I v nejdemokratičtějších západních státech, od Spojených států přes Německo a Anglii až po Francii, státní orgány posilují možnosti zpravodajských služeb, rozšiřují pravomoci k odposlouchávání a zachycování elektronické pošty, zpřísňují pravidla pro přistěhovalce a pohraniční kontroly a více sledují bankovní záznamy. Například Německo nyní může zakázat náboženské skupiny, které hlásají násilí nebo škodí demokracii. Státy navíc opatrně začínají sdílet informace mezi domácími a zahraničními bezpečnostními složkami. Skupiny za občanské svobody v různých zemích proti tomu sice protestují, je však jasné, že vzhledem k pravděpodobné hrozbě mezinárodního terorismu jsou některá tato opatření nutná. Některá zpřísněná opatření lze však použít nejen proti teroristům, ale také proti ostatním globálním gladiátorům. Lze je samozřejmě použít proti narkomafiím a teroristickým sítím. Lze je použít na sledování bank, které perou špinavé peníze, proti provozovatelům sexuálního průmyslu, kteří pašují dívky přes hranice, a proti různým zločineckým syndikátům. Lze je ovšem také politicky použít proti nevládním organizacím. V jistých případech je to vlastně nezbytné, protože o některých zdánlivě nevinných nevládních organizacích, které poskytují vzdělávání a pomoc chudým, se zjistilo, že tajně financují teroristy. V některých zemích je mohou státní orgány těžko sledovat a infiltrovat bez rozšíření policejních pravomocí. V boji o moc je důležitým zdrojem ˝legitimita˝ - ochota veřejnosti přijímat kroky různých hráčů jako přiměřené.
Státy oslabuje, když jim občané přestávají věřit. Dnes téměř všude převládá názor, že politici jsou sobečtí, zkorumpovaní nebo neschopní. Zpochybňuje se jejich legitimita. To platilo i ve Spojených státech během volebního souboje Bushe s Gorem v roce 2000, ale i po něm, kdy musel rozhodnout Nejvyšší soud. Jestliže však státy ztrácejí širší legitimitu, nemají vládní organizace na čem stavět. Většina států, i těch nejbrutálnějších, může předstírat, že jsou ˝demokraciemi˝, které usilují o prospěch většiny svých občanů.
Nevládní organizace jsou naproti tomu odpovědné pouze svým vlastním členům a nemohou si činit nárok, že hovoří za širší voličské vrstvy. Nikdo například nezvolil organizaci Greenpeace, aby se jménem světa zasazovala o řešení ekologických problémů, stejně jako nikdo nevolil organizaci Oxfam, aby hovořila za oběti hladu na celém světě. Dokud nezískají globální nevládní organizace nějakou legitimitu, bude panovat představa, že slouží velmi úzké a často problému vzdálené skupině příznivců. Tak například nevládní organizace, které bojují proti čínskému projektu přehrady Tři údolí, lze snadno vykreslit, právem či neprávem, jako lidi odjinud, kteří strkají nos do čínských vnitřních záležitostí a brání ekonomickému pokroku. To, co se dnes děje, není tudíž pouze protiútok mnohých států proti potenciálním zdrojům terorismu a násilí, jak je vidět na posílených policejních silách, které nedávno v různých částech světa odstrašovaly anarchisty a odpůrce globalizace, ale zavedení nových nástrojů, které státy mohou používat, na domácí, regionální i globální úrovni, k omezení dalšího růstu moci nevládních organizací, která působí proti nim.
Jako vzácně vnímavý analytik zahraniční politiky, který tuto změnu zpozoroval, se projevil Dominique Moisi z Francouzského institutu pro mezinárodní vztahy v Paříži (L˝Institut Francais des Relations Internationales). Ve svém článku ve Financial Times upozornil, že ˝v době po studené válce se zdálo, že legitimita a kompetence státu se vytrácejí... Nyní, kdy se prioritou stala bezpečnost, se velmi důrazně vracejí zpět˝. Zbývá ovšem zjistit, jestli toto opětovné prosazování státní moci vytrvá a zda dokáže omezit zdánlivě nepotlačitelný růst nevládních subjektů usilujících o místo u zeleného stolu, který byl kdysi vyhrazen pro vládní úředníky a diplomaty a kde se rozhoduje o globálních otázkách. Jsme svědky ˝velmi důrazného˝ návratu, jak píše Moisi? Nebo se jedná pouze o dočasné zakolísání v mohutném pochodu globálních gladiátorů?
(c) 2002 Alvin Toffler. Distributed by the Los Angeles Times Syndicate
I v nejdemokratičtějších západních státech státní orgány posilují možnosti zpravodajských služeb, rozšiřují pravomoci k odposlouchávání a zachycování elektronické pošty, zpřísňují pravidla pro přistěhovalce a pohraniční kontroly
Alvin a Heidi Tofflerovi američtí futurologové
Lidové noviny, Orientace, 9.3.2002, str. 13, 14