Kazatel Martin Luther King, charismatický vůdce amerického černošského hnutí 60. let, upadl už téměř v zapomnění. Bývá zmiňován jen při kulatých výročích. Kingovo jméno se ale začalo znovu častěji objevovat na sklonku loňského roku, kdy ve Velké Británii vyšla kniha Státní akce. Její autor, advokát a Kingův blízký přítel William F. Pepper, v ní tvrdí, že za atentátem na populárního pastora stála CIA. Kingova smrt byla v roce 1968 doslova ve státním zájmu.
Historie připomíná Kinga zejména jako autora výroku "I had a dream". Začal jím svůj slavný projev v roce 1963 před čtvrt miliónem demonstrantů, kteří se shromáždili ve Washingtonu. Touto větou vtiskl hnutí za rasovou rovnoprávnost nenásilný, jednoznačně pacifistický směr. O čtyři roky později vřela "černá" Amerika znovu - vojenské angažmá prezidenta Johnsona ve Vietnamu expandovalo do závratných rozměrů. Do války v Indočíně byl povoláván nadprůměrně vysoký počet Afroameričanů a schodky státního rozpočtu USA se vyrovnávaly především omezováním sociálních podpor nejnižších vrstev. V roce 1967 vedl King masy znovu - postavil se do čela tažení proti chudobě (Poor People's Campaign).
V památném roce 1968 nabraly společenské nepokoje na intenzitě. King se tehdy nejen angažoval ve zmíněném hnutí proti chudobě, do něhož se mu podařilo zapojit i bílé a latinské Američany. Současně se začal spojovat i s protestním hnutím studentů a intelektuálů proti vietnamské válce. Vrcholem Poor People's Campaign měla být mobilizace půl miliónu chudých z celé Ameriky a zřízení stanového města ve vládní čtvrti ve Washingtonu. Počátkem dubna 1968 se Martin Luther King chystal promluvit na velké demonstraci podporující stávku dělníků v Memphisu. Odpoledne 4. dubna byl však na balkóně tamního motelu Lorraine zastřelen. Údajný vrah, kriminálník James Earl Ray, který nedávno předtím uprchl z vězení, byl několik týdnů poté zatčen. Jeho případ nepřišel před soud, protože se 10. března 1969 k vraždě přiznal. Byl bez procesu odsouzen na 99 let odnětí svobody. Tři dny po nástupu trestu napsal soudu dopis, v němž přiznání odvolal a podal žádost o soudní proces.
William F. Pepper strávil rešeršemi k Lutherově vraždě více než dvacet let. V objemné knize Státní akce dospěl k závěru, že atentát nebyl vraždou, ale důkladně připravovanou popravou, na jejíž organizaci se podíleli agenti vlády, armády, FBI a CIA. Pochybnosti, jež v Pepperovi klíčily od ledna 1979, tedy od okamžiku, kdy byla publikována závěrečná zpráva výboru pro vyšetření atentátu, jej vedly k mnohahodinovým rozhovorům s odsouzeným, marně čekajícím na proces. Pepper je přesvědčen, že domnělý pachatel vraždy se obratnou manipulací s fakty i falešnými svědeckými výpověďmi stal obětí státního komplotu. Ovšem ani množství nových důkazů svědčících o Rayově nevině nevedlo k otevření soudního procesu.
Pepperova kniha krok za krokem dokumentuje dimenze obrovského, dokonale organizovaného spiknutí. Martina L. Kinga se podařilo vlákat do léčky. Jeho pokoj v motelu Lorraine byl předem opatřen odposlouchávacími mikrofony. Několik hodin před vraždou byla odvolána jednotka policistů určená k jeho ochraně. Korunní svědek proti Earl Rayovi, který jej viděl s puškou, se v kritické době nacházel v podnapilém stavu. Zbraň, z níž měl Ray střílet, nefungovala. Nesrovnalostí a absurdit je v celém případu nespočet. Když ani po 20 letech nebylo Rayovi soudní řízení povoleno, rozhodl se Pepper, který mezitím přesídlil do Anglie, zorganizovat v Memphisu tzv. televizní proces s dvanácti nezávislými porotci. Po předložení nových indicií došla tato instituce k závěru, že Ray je nevinen a že se Martin L. King stal obětí spiknutí. Tohoto procesu se Ray už nedožil. Zemřel ve vězení v roce 1998. Ani po jeho smrti se nic nezměnilo. Pepperova akce byla přenášena jen lokální televizní stanicí a zúčastnil se jí pouze jediný reportér. Ten dostal nedlouho poté bez udání důvodu výpověď. Výsledkům TV-soudu nevěnovaly sdělovací prostředky žádnou pozornost, pouze stanice CBS uvedla krátkou zprávu. Bojkot je dodnes takřka stoprocentní.
Jak je to možné v kolébce nejliberálnějšího tisku na světě, v zemi, kde právě novináři po rozpoutání aféry Watergate donutili prezidenta Nixona k rezignaci a kde je Kennedyho atentát dodnes předmětem neustálých spekulací, zůstává vražda M. L. Kinga společenským tabu? Pepper nabízí přesvědčivá vysvětlení. Kennedy neohrožoval vládní systém a přes své liberální názory byl v podstatě otevřen požadavkům vojensko-průmyslového komplexu. Avšak černošský pastor, milovaný desítkami miliónů, byl permanentním ohrožením statutu quo. Těsně před atentátem hrozilo akutní nebezpečí, že spojí statisíce protivníků vietnamské války s milióny chudých Američanů. Pepperovo resumé zní: Martin Luther King byl pro velké koncerny nepřítelem číslo jedna. Jeho charisma i prostředky nenásilného odporu připomínaly Gándhího. Musel být odstraněn.
Autor je publicistou, žije v Německu
hn.ihned.cz 7. 1. 2004