Institut referenda jako by byl nechtěným dítětem české ústavy. Za osm let její platnosti se objevilo mnoho návrhů ústavního zákona o referendu, ať už vládních či poslaneckých, žádný však nezískal potřebnou podporu. Vláda nedávno předložila další návrh, nad kterým se na půdě Parlamentu jistě opět rozhoří bouřlivá diskuse.
Referendum by nemělo chybět v legislativní výbavě žádného demokratického státu. Je totiž naplněním principu suverenity lidu, na kterém je demokratický režim založen. Je v rozporu s tímto principem, je-li lidu upíráno právo vykonávat moc přímo, referendem. Ano, v demokracii je nositelem moci lid, voliči, občané, nikoliv politické strany, i když se tak někdy chovají. Mandát, který strany dostávají ve volbách od voličů, není jejich vlastnictvím, je jim pouze svěřen. Referendum by jim tuto skutečnost neustále připomínalo a působilo tak na zvýšení obecné politické kultury. Existence referenda, tedy právě ona možnost, že občané iniciují referendum, by byla pojistkou odpovědného a rozumného chování politických stran. Proto je také politická kultura u nás hodnocena tak kriticky: Politické strany nejsou nuceny chápat volební proces jako smlouvu s voliči a čtyřleté volební období jako dobu jejího plnění. Absence referenda je naopak svádí k tomu, aby při vykonávání jim svěřeného mandátu s vůlí voličů a svým programem licitovaly a všelijak improvizovaly. Referendum, má-li být skutečně projevem suverenity lidu, musí být vymezeno obecně. Ti, kdo předkládají alternativní návrhy referenda o jedné konkrétní věci (zejména o vstupu do EU), jinými slovy říkají, že referendum nechtějí. Jeho podstatou totiž je, že iniciativa k jeho konání vychází z lidu. Pokud by tato iniciativa měla vycházet od politických stran, jednalo by se o jakési kvazireferendum, o zastupitelskou demokracii sui generis. Vyhlášení referenda musí být v dispozici lidu.
Odpůrci zákona o obecném referendu svým postojem dávají najevo, že se bojí občanů nebo že nevěří v jejich schopnost odpovědně se rozhodnout. Pokud se bojí, je to zlé. Znamenalo by to, že k tomu mají důvod, že si jsou vědomi své špatné práce. Pokud občanům nevěří, je to věc jejich názoru. Já tvrdím, že občané jsou odpovědní. V každém případě je referendum ústavním právem občanů a žádná strana, ať už z jakéhokoli důvodu, by jim toto právo neměla odpírat, pokud se nechce zpronevěřit základním demokratickým principům.
KDU-ČSL vždy podporovala zákon o obecném referendu a s těmi, kdo o něm mají určité pochybnosti, byla vždy připravena jednat. Nepochybně lze diskutovat o tom, že by se referendum konalo v den voleb, nebo o zúžení okruhu otázek, jichž by se mohlo týkat. To však v prvé řadě předpokládá přijetí myšlenky obecného referenda. Pokud k tomu u současných odpůrců dojde, nebude problém výslednou podobu zákona vyjednat. Je především na nich, aby si vyjasnili svůj přístup k referendu. Jejich dosavadní nejčastější argument, totiž obava z jeho zneužití, je vysloveně nepravdivý vzhledem k tomu, že většina návrhů výslovně zakazovala referendem měnit podstatné náležitosti demokratického právního státu. Je-li tedy tato obava vyvrácena, nenapadá mě nic, co by bylo proti obecnému referendu možno namítnout. Referendum existuje a funguje ve většině států EU. Nevidím jediný důvod, proč by nemělo fungovat i u nás.
Otázka nestojí a nesmí stát, jestli přímá nebo zastupitelská demokracie. Obě tyto formy jsou nezbytnými komponenty demokratického zřízení. Otázka zní, v jakém poměru, v jakém rozsahu je nechat spolupůsobit. Je pravda, že naše země má tradici zastupitelské demokracie. Proto také referendum nebude nahrazovat či zpochybňovat zákonodárnou roli Parlamentu. Jeho smyslem je usměrňování a korigování činnosti politických stran. Referendum má být především permanentní výzvou adresovanou politickým stranám, aby se chovaly odpovědně.
vyšlo v Hospodářských novinách dne 7. 9. 2001
http://www.kdu-csl.cz/clanek.asp?id=1435