Návrh nové Evropské ústavy je vyvrcholením padesát let trvajícího úsilí o sjednocení našeho kontinentu. Ti, kteří před více než půlstoletím připravovali Evropskou smlouvu o uhlí a oceli nebyli vedení pouhým ekonomickým pragmatismem, ale touhou zaručit mír tím,že učiní každou příští válku nevýhodnou. Smlouvu pak chápali jako první krok na cestě k evropské jednotě, která měla být později garantovaná ústavou. Cílem tedy bylo vytvoření evropské federace, která jediná umožní akceschopnou spolupráci státu při zachování jejich identity a národní jedinečnosti.
Myšlenka evropské federace není dílem socialistů, jak se někteří mylně domnívají, ale britských liberálů. Začátkem let třicátých tuto myšlenku zdůraznil T.G. Masaryk, když varoval, že nevytvoří-li evropské národy federaci, řítí se do nové světové války. Diskuse pokračovala i ve čtyřicátých letech a tehdy k zastáncům umírněného federalismu patřil i F.A.von Hayek. Po válce dál těmto snahám nový podnět W.Churchil svým projevem v Curychu v roce 1946. Za myšlenku sjednocení Evropy se postavily osobnosti z různých národů (malých i velkých), z politické levice i pravice. Krok za krokem se uskutečňovala v dalších a dalších smlouvách i v každodenní politice a v soudních rozhodnutích.
Evropská unie vybudována na mezivládních smlouvách a existující v institucích srozumitelných jen odborníkům, mohla se svými komplikovanými rozhodovacími mechanismy s obtížemi fungovat v patnácti členských státech. Rozšíření na pětadvacet učinilo současný stav neudržitelný. To si vyžadovalo reformu, která by vedla k zásadnímu zjednodušení evropských institucí, která by je učinila srozumitelnějšími a hlavně která by je postavila na demokratický základ.
Proto byl svolán Konvent, sestavený nejen že zástupců vlád, ale i parlamentu - tedy s vysokým stupněm legitimity - a pověřen zpracováním návrhu ústavní smlouvy. Přes všechny výhrady,které lze k výslednému návrhu vznést je třeba uznat, že Konvent svou úlohu splnil. Výsledkem je kompromis, který každému přináší výhody, ale ne všechny.
V této souvislosti je s podivem,že jeden z českých zástupců v Konventu, pan Zahradil, zaútočil v Právu na svého úspěšnějšího kolegů Zieleniece proto, že vyjadřuje návrhu nové evropské ústavy podporu.(Tu ostatně vyjádřil masivní většinou i Evropský parlament.) l pan Zieleniec by si jistě přál, aby některé pasáže zněly jinak, ale ví dobře to, co jistě dobře ví i pan Zahradil, že lepší kompromis se nám již dosáhnout nepodaří. To by si ostatně měla uvědomit česká vláda dříve než na mezivládní konferenci vznese svých šest pozměňovacích návrhu. Jejich přijetím by se postavení naší země nijak podstatně v Unii nezlepšilo, co však hrozí spíše je, že se podaří vlivnějším zemím prosadit změny pro nás krajně nevýhodné.
Když pan Zahradil před časem v Evropském parlamentu prezentoval myšlenky Manifestu českého eurorealismu, dostalo se mu od poslanců doporučení, aby se svým problémem navštívil lékaře. Neučinil tak, ani se nepoučil a tak i na Konventu bloudil bez jakéhokoli vlivu na výsledný návrh - pak z trucu odešel. Mám obavy, aby česká vláda na mezivládní konferenci nedopadla podobně.
Daniel Kroupa
Senátor
Neviditelný pes, 22. 8. 2003