Převzato od č.
45/2002.
Na čtyřicet tisíc lidí z celé Evropy, dvakrát víc než očekávali organizátoři, se sjelo do italské Florencie. Diskutovalo se o lidských právech, o válce a míru, o demokracii a občanství, o globalizaci a liberalismu. přes mediální kampaň osočující účastníky z násilností ani největší protiválečná demonstrace v sobotu 9. listopadu neprovázely žádné nepokoje a střety s policií.
Největší debatu o "hnutích a politických stranách" uvedlo vystoupení předsedy Strany komunistické obnovy (radikálně levicové, nestalinistické strany) Bertinottiho, který by považoval za "katastrofu", kdyby jeho strana dávala politické vedení nebo směr sociálním hnutím.
Jak ale v jiné diskusi o právech pracujících řekl náš kamarád, odborový aktivista Jonur Kurmanov z Kazachstánu, pracující potřebují i své politické organizace, nezávislé na etablovaných stranách, podléhající kontrole zdola a usilující o získání důvěry a podpory mas mladých lidí a pracujících. V tomto směru mohou politické strany ovlivnit sociální hnutí, ne direktivami, ale praktickou pomocí a programem, který vede vpřed.
"ESF by mělo dodat odvahu odborářům k větším kontaktům mezi antikapitalistickým hnutím a odbory, aby se toto hnutí dostalo mezi více organizovaných pracujících. Do budoucna bych uvítal méně úvodních slov, stačila by jedno, dvě v každé diskusi, předložit různé názory a umožnit více lidem vystoupit s příspěvky. To umožní více pohledů z různých stran, rozvinout strategii pro antikapitalistické hnutí tak, aby lidé odjížděli s jasnou představou, co mohou dělat ve své zemi, ve svých organizacích a odborech," řekl Roger Bannister, člen vedení odborového svazu UNISON (za svou osobu) a sesterské britské Socialistické strany.
ESF řeklo, že současnou Evropu, současný svět nechce. K tomu, aby řeklo, jaký svět chce, se ale ještě nedostalo.