Prožíváme dnes zvláště nebezpečné období v dějinách lidstva. Mnoho občanů si uvědomilo, že třetí světová válka je nejen možná, nýbrž pravděpodobná. Ekonomická a sociální krize rozvinutých průmyslových zemí, konfrontace mezi velmocemi posilované rozvíjením manichejských ideologií, výbušné střetnutí severu a jihu a války v třetím světě: to je základ politických napětí, jež posilují šílené závody ve zbrojení.
Již víc než dvacet let disponují vojenské síly NATO a Varšavské smlouvy více jadernými zbraněmi, než kolik je třeba k vzájemnému zničení. Přesto díky závodům v jaderném zbrojení počet těchto zbraní rok od roku stoupá. V Evropě, jež je hlavním geografickým dějištěm konfrontace východu se západem, se dnes rozmisťují nové systémy zbraní, jejichž záměrem je, aby se atomová válka stala realizovatelnou a aby ji bylo možné vyhrát.
Tato situace volá národy Evropy k odpovědnosti za mír a za budoucnost tohoto kontinentu, a to bez ohledu na hranice jednotlivých zřízení a bloků. Rostoucí aktivita mírového hnutí je viditelným znamením této odpovědnosti. Společné úsilí čelící nebezpečné dynamice přezbrojování a konfrontace se projevuje ve všech zemích východu a západu a závislosti na specifických podmínkách, kterým odpovídá rozrůzněnost dílčích cílů.
Jakožto Evropané z východu i západu, členové náboženských organizací, iniciativ a hnutí nezávislých na vládách a státních institucí, vyhlašujeme svou vůli pracovat společně na nastolení skutečného a trvalého míru v Evropě. Máme za to, že k tomu nerozlučně patří následující zásady a cíle:
Naše obrana míru musí být především zaměřena na konkrétní situace té země, ve které žijeme. Zároveň však naše politická mírová aktivita musí překračovat hranice a bloky uvnitř i vně Evropy. Proto usilujeme o zastavení veškerého vměšování supervelmocí a jiných evropských států do záležitostí kteréhokoli státu, včetně států třetího světa, stažení všech cizích vojenských jednotek ze všech zemí, právo všech národů na sebeurčení. Naše aktivní mírová solidarita se týká všech částí světa, kde vládne vojenské násilí, nebo kde jsou národy tímto násilím ohroženy. To platí jak pro vztahy mezinárodní, tak pro vnitřní záležitosti té které společnosti. Schopnost společnosti zachovat mír se prokazuje také její schopností udržet mír vnitřní.
Hlavní podmínkou pro zastavení závodů ve zbrojení je překonání systému zastrašování a vojenské rovnováhy. Neexistuje rovnováha strachu, nýbrž pouze spirála strachu. Jaderné zastrašování hrozí zničením toho, co předstírá, že chce bránit. Odmítáme ospravedlňování, jímž oba vojenské bloky hájí své zbrojení,jako "vyrovnání" a potom zase jako "vyrovnání vyrovnání". Budeme se nadále stavět za použití všech pokojných prostředků, které máme k dispozici - proti jaderné střele rozmístěné ve východní či západní Evropě. Kromě toho podporujeme odzbrojovací iniciativy v oblasti jaderné, chemické, bakteriologické a konvenční, myšlenku bezjaderných pásem a pásem nízkého vojenského potenciálu na hranicích obou bloků. Vzhledem k současné situaci je nyní naléhavým cílem bezatomová Evropa od Uralu po Portugalsko.
Mír pro nás znamená víc než jen nepřítomnost války. Proto se naše mírová angažovanost nemůže omezit na otázku zbrojení. Mír zahrnuje zároveň možnost svobodného vyjádření názorů, neomezenou svobodu cestování a sdružování, plné zachování demokratických práv v politické i odborové oblasti. Jakékoliv porušování lidských práv, ať k němu dochází kdekoliv, mír ohrožuje, i když zbraně mlčí.
Hájíme takovou politiku uvolňování, která by už nebyla pouze nebo hlavně záležitostí diplomatů, nýbrž především věcí národů samých a zvláště věcí hnutí za sociální emancipaci na východě i na západě; politika uvolňování založená na četných kontaktech mezi jednotlivci, společenskými skupinami nebo skupinami lidí pracujících v témže oboru, založená na odbourávání představ o ohrožení, na intenzívní výměně zkušeností a názorů na všechny otázky týkající se míru a budoucnosti Evropy, založená na družebních mírových svazcích ve všech oblastech společnosti. Usilujeme o dialog a porozumění na všech úrovních. Na prvním místě je dnes třeba dynamického pohybu uvolňování,který by vycházel zdola.
Nebude skutečné bezpečnosti a nebude žádného trvalého mírového pořádku v Evropě, pokud tento kontinent zůstane rozdělený pod hegemonií dvou velmocí. Rozdělení Evropy na bloky neposiluje pouze konfrontaci a závody ve zbrojení, nýbrž omezuje také suverenitu a aktivní možnost uvnitř společnosti jak na západě, tak na východě. Vlastní zájmy národů v obou částech evropského kontinentu jsou stále v příkřejším protikladu s mocenskými a hegemonickými zájmy supervelmocí. Proto postupné rozpouštění obou blokových systémů je pro nás vůdčí směrnicí a úkolem mírové politiky.
V duchu zmíněných zásad a cílů navrhujeme, aby k jejich uskutečnění byly podniknuty kroky usilující o nastolení důvěry:
- svoboda informací o vojenských rozpočtech a zbrojních programech
Závěr: Tyto etapy na cestě k nastolení důvěry odpovídají duchu Helsinské konference. Jejich praktické uplatnění by bylo nejen důkazem věrnosti helsinským dohodám, nýbrž především výrazem politického rozumu ve službách uvolnění a mírové spolupráce.
Signatáři tohoto prohlášení:
Československo:
Jan Kozlík, Anna Marvanová, Miloš Rejchrt, Jaroslav Šabata, Ladislav Hejdánek, Petr Cibulka, Anna Šabatová, Petr Uhl (všichni signatáři Charty 77)
Francie:
CODENE (Coordinace pro Denuklearizaci Evropy): Philipe Ludwig (novinář), Jean Kehayan (spisovatel), Gérard Molina (filozof), Maurice Najman (novinář), Daniel Richter (odborář), Ginette Skandrani (z Patri Vert - strany zelených), Victor Leduc (vyd. čas. Critigue socialiste), Francois Galland (z Fédération pour una gauche alternative - Fed. pro alternativní levici)
NSR:
prof. dr. Ulrich Albrecht (výzkumný pracovník v oblasti mírového soužití), prof. Elmar Altvater (ekonom), Gert Bastian (poslanec spolkového sněmu), Lukas Beckman (strana zelených), Wolf Biermann (zpěvák a skladatel), Hans Christoph Buch (spisovatel), Dieter Esche (poslanec Evropského parlamentu za zelené), Joschka Fischerová (poslankyně Spolkového sněmu za zelené), Jürgen Fuchs (spisovatel), Walter Grünwald (berlínská Alternativní listina), Yaak Karsunke (spisovatel), Petra Kellyová (poslankyně spolkového sněmu za zelené), dr. Alfred Mechtersheimer (výzkumný pracovník v oblasti mírového soužití), prof. dr. Wolf-Dieter Narr (politolog), prof. dr. Oskar Negt (sociolog), Klaus Vack (tajemník Výboru pro občanská práva a demokracii), Milan Horáček (poslanec spolkového směnu za zelené)
Řecko:
Michel Triadafillides (z AKE - nezávislého mírového hnutí), Michel Raptis (novinář)
Rakousko:
Matthias Reichl a Ekkehard Hejly (z rak. nezávislých mírových iniciativ), Ali Grönner (z rak. Alternativní listiny)
Maďarsko:
György Dalos (spisovatel), Gabor Demszky (sociolog), Janos Fis (filosof), György Konrád (spisovatel), Ferenc Köszeg (spisovatel)
Itálie:
Alexander Langer (z Alternativní listiny za jiné jižní Tyroly), Rossana Rosandová (novinářka), Enriko Testa, Ermete Realacci a Gianni Squitieri (všichni z LIgy pro životní prostředí - Lega per lŢambienta), Marco Boato (ze "zelené" volební listiny Trentina), Gabriela Nissim, Pier Enrico Andreoni a Gabriella Fusiová (všichni z časopisu LŢOttavo Giorno)
Švýcarsko:
Schweizerichseher Friedensrat - Švýcarská mírová rada
Dále podepsali:
Ze skupiny Listy (čs. social. opozici): dr. Zdeněk Hejzlar (politolog), prof. Zdeněk Mlynář (politolog), prof. Adolf Müller (politolog), Jiří Pelikán (poslanec Evropského parlamentu), Ruth Tosková (novinářka), Vladimír Tosek (novinář)
Aktivisté mírového hnutí pocházející z NDR: Roland Jahn, Peter Rösch, Reinhard Klingenberg, Andrea Kreibichová
Wlodek Goldkorn (z KOS - výboru společ. sebeobrany), Lew Kopelew (spisovatel), Janek Minkiewicz (novinář), Raisa Orlowa-Kopelewa (spisovatelka), Zbigniew Kowalewski (býv. funkcionář lodžské Solidarity), Karel Bartošek (historik), Vladimír Fišera (spisovatel), Piotr Eguides (ředitel časopisu "Polski")
Text Evropského mírového prohlášení byl vypracováno z iniciativy západoberlínské skupiny Ost-West Dialog a francouzského mírového hnutí CODENE.
Tento text byl převzat beze změn z dokumentu Informace o Chartě 77, září 1984, včetně změny pohlaví Joschky Fischera.