Sám název našeho sdružení – Volná myšlenka ČR – ukazuje na to, že vzniklo jako opozice k principielně nepluralitním myšlenkovým proudům své /19. stol./ a předchozí doby, reprezentovaným tehdy především církevními organizacemi, ale samozřejmě nejenom jimi.
Vědomé pluralitní myšlení se stávalo odrazem stále více na povrch vystupující pluralitní samotné reality. Pluralita z tohoto úhlu pohledu, jak ji dle mého názoru správně uchopila Volná myšlenka ČR, je tedy způsob pojímání reality.
I když jsem vědomě před chvílí užil plurál u církevních organizací, tak každá z nich realitu pojímala a dodnes pojímá právě obráceně a sama myšlenkovou pluralitu nepřipouští.
Tento způsob myšlení však není vlastní jen tak zvaným církvím, ale projevuje se jako východisko i řady proudů jiných /včetně politických, ekonomických, filosofických atd./, a tomu tak bylo v minulosti, je tomu tak v současnosti a patrně tomu tak bude i v budoucnosti.
Na druhé straně pluralita se stále více jako princip pojímání reality v oblasti myšlení od jisté doby prosazovala jako závazný důsledek narůstajícího vědeckého, racionálního myšlení a jeho dosažených výsledků, a to jak v oblasti přírodních věd /Einstein, Heisenberg, Darwin, Mendělejev atd./, tak věd společenských, ekonomických /dialektický materialismus/ a ostatních, včetně politických systémů.
A i z těchto důvodů ne náhodou toto myšlení je objektivním straníkem plurality i u tak zvané levicovosti.
Každé společenské uskupení je vždy statistický soubor jednotlivců, vytvářejících podskupiny /státy, národy, třídy, strany, církve, hnutí, atd./ stmelované nějakou sjednocující myšlenkou, vlastností, záměrem, cílem, apod. Tyto sjednocující aspekty ale nikdy nejsou jednou pro vždy dány, jejich nositelé je nepřijímají ve stejné míře, podléhají místní i časové diferencovatelnosti /jinakosti/. Tedy k tzv. “jednotě” myšlení v tom kterém směru dochází teprve za stavu názorového sblížení ve skupině jednotlivců s tím kterým obsahovým profilem.
Z toho samozřejmě ihned vyplývá, že máme v rámci lidské společnosti vždy co dělat jak s pluralitou profilů jako takových /např. levicovost, pravicovost/, tak s dalším pluralitním strukturováním každého z nich.
Každé jednotlivé zaměření takového pluralitního systému je na druhé straně tím “jednotnější”, čím je schopno, co nejpružněji reagovat na měnící se okolnosti a cílově vytvářet podmínky a formulovat myšlenky nejen pro realizování a posilování této jednoty, ale i pro její případné dlouhodobé uchování, tedy volit optimální strategii svého chování.
Tento pluralitní aspekt pojímání reality má právě Volná myšlenka ČR jako své východisko, což jí principielně umožňuje myšlenkově komunikovat s nejrůznějšími hnutími u nás, aniž by sama výchozí principy svých stanovisek opustila. Konečně i její časopis Maják je toho dokladem.
Tedy pluralita, ne jako něco dočasného, přechodného, pomíjivého, nedokonalého, stále čekajícího na překonání, odstranění, ale jako objektivní vlastnost reálného, nás obklopujícího světa, ve kterém žijeme. Odmítání této skutečnosti vždy dříve či později musí mít za následek oddálení poznání reality v lepším případě, ale i neblahé důsledky pro lidstvo v horším případě /např. v oblasti politiky/.
Jak ale víme, vše má vždy několik stránek, různé úhly pohledu. Myslím, že je tomu i v případě pojmu “pluralita”, a to i ve spojitosti s “levicovostí”.
Je patrně nutné odmítnout postoj interpretací plurality ve smyslu “cokoliv jde”, “vše je dovoleno”, tedy ve smyslu “bezbřehé libovůle”. Tento přístup je rovněž neblahý právě v oblasti společenské, politické, o které nám dnes jde. Ve vědách přírodních a podobných tím spíše. Vycházím z přesvědčení, že všechny vědy /včetně společenských/ musí odrážet objektivní zákonitosti v maximální míře dosažitelné poznatelnosti, dané tou kterou historickou etapou.
Libovůle je špatná, kontraproduktivní forma i pro pěstování plurality. Myšlenkovou pluralitu chápu jako odraz reálné plurality /a to i pro pojem levicovosti/, mající své zákonitosti /přírodní či společenské/, mající specifická pravidla a požadavky, které nejsou libovolné, ale právě naopak a je nutno je především poznat, a ve prospěch lidstva využít.
Pluralita ve smyslu libovůle, jak ji můžeme i dnes kolem sebe i my mnohdy zaznamenat, vše často přímo hubí, protože je schopná libovolně kombinovat všechno se vším a směšovat tak i to, co je rozdílné, do jedné nevědomě, ale mnohdy i vědomě indiferentní kaše.
Samozřejmě tedy i pojem levice nejen může být, ale taky je na jedné straně pluralitní, ale jednotlivé aspekty této plurality, jakož i sledovaný, analyzovaný pojem sám /např. levicovost/ musíme být schopni na druhé straně pokud možno co nejjednoznačněji vymezit a diferencovat. I u levicovosti a řady dalších pojmů se to provádí mnohdy např. dalšími přídavnými jmény. Tak mluvíme o autentické, důsledné, krajní, radikální atd. levici. Podobně je tomu i u tak závažného pojmu, jako je demokracie, resp. socialismus.
Prof. Ing. František
Fabian, Csc.
předseda Volné myšlenky ČR – humanistické a etické sdružení
občanů bez vyznání
Vyšlo v Emancipaci 2001/3 - říjen 2001