František Kutta
(Kráceno)
Společenské klima v době existence Richtova týmu bylo oproti dnešku až nepochopitelně rozdílné. Je bolestné vzpomínat na roky radostné a úspěšné vědecké práce v současné době "vykloubené z kloubů", zkažené honbou za maximálním ziskem a vedené nenasytnou, prodejnou a hloupou reakcí. To, co bylo tehdy publikováno, představovalo jen zlomek toho, co vznikalo v četných diskuzích. Až do šedesátých let byla ekonomická a sociální dynamika v Československé socialistické republice trojnásobně vyšší než v kapitalistických zemích, až v jediném historickém okamžiku rozpadu třetí pětiletky došlo k nebývalé ekonomické krizi. V těchto podmínkách se rodila koncepce Richtova týmu, k níž zpočátku přispívala trojice prof. A. Hodek, Ing. A. Hoch a Dr. F. Kutta, kteří se scházeli na "filosofických procházkách" k diskuzím o tehdejších společenských problémech.
Z rozsáhlého materiálu řady spolupracovníků pak Richta, téměř sám, zformuloval nevelkou publikaci "Civilizace na rozcestí - společenské a lidské souvislosti vědeckotechnické revoluce", která se stala světovým vědeckým bestselerem, označovaným poněkud nadneseně jako "nový Kapitál dvacátého století".
Co vzbudilo nebývalý zájem o toto dílo?
Výrobní síly v souvislosti s VTR mají mnohem pronikavější důsledky než připouštěla teorie odvozená z počátečních industriálních úkolů revoluce. Posláním socialistické etapy přechodu ke komunismu je uvolňování a rozvíjení společenských a antropologických rezerv a podmínek rozvoje - revolucionizování civilizační základny životního způsobu. Výrobní síly již nelze chápat v úzkém ahistorickém schématu industrializace jako souhrn pracovních prostředků a sil, nýbrž v širokém Marxově smyslu jako souhrn výrobních sil lidského života včetně vědy, řízení a společenské kombinace a především tvůrčích schopností člověka.
Velkým dílem socialistických revolucí je odstranění kapitalistických výrobních poměrů převzetím industriální produkce pro cíle nové společnosti. Avšak dosažený soulad mezi společenským charakterem výrobních sil a poměrů ihned otevírá nový rozpor mezi společenskými vztahy a omezenými vývojovými možnostmi dané struktury výrobních sil. Tento rozpor je řešitelný jen za předpokladu úplné přeměny civilizační základny plným využitím možností VTR. Ta se může plně rozvinout jen v socialismu a komunismu, který v Marxově vizi představuje plné rozvinutí a využití lidských schopností a všestranné využití výrobních sil na základě demokratismu a humanismu.
Pro srovnání teoretických závěrů "Civilizace na rozcestí" s praxí reálného socialismu byla provedena analýza civilizační úrovně Československa. Od roku 1945 socialistická industrializace dokončovala úkoly, které plně neuskutečnila kapitalistická průmyslová revoluce. Tento velmi úspěšný extenzivní růst, založený na mobilizaci snadno využitelných rezerv, byl vyčerpán zhruba do 60.let, kdy bylo nutno změnit celý systém řízení a využít akceleračních možností socialismu přechodem k intenzivnímu růstu, kvalitativním strukturálním změnám s přednostním uplatněním vědy, modernizace výroby s novou technikou a mnohostranným uvolňováním tvůrčích sil člověka. Třetí pětiletka však sledovala staré trendy - druhým rokem se samozřejmě rozpadla a vznikla ostrá ekonomická krize.
Neschopnost zachytit a zvládnou obrat mezi industrializací a VTR byla způsobena starou administrativně-byrokraticko-direktivní soustavou řízení, která udržovala zaostávání Československa za vyspělými zeměmi. Např. vybavenost výroby automatizačními prvky byla u nás 3-6x nižší než v USA, výroba elektroniky pak 2-3x nižší. V nejvyšších kybernetických soustavách bylo naše vybavení na milion obyvatel až 60x nižší oproti USA, 10-15x nižší než v Anglii, Francii, NSR atd. Zaostalost v technickém vybavení jednostranné industrializace udržovala ve výrobě masu nízko kvalifikované, jednoduché práce a vedla k neracionálnímu hospodaření s lidskými zdroji. Hypertrofie direktiv, v marné snaze nahradit ekonomickou a společenskou stimulaci, vytlačuje subjektivitu socialistického člověka ze společenské sféry k druhé a třetí ekonomice - otupuje iniciativu, hubí pocit zodpovědnosti, kultivuje prostřednost, učí plout v proudu, nezastávat vlastní názor, neobjevovat a nehájit nové - ale vede k prolézání póry direktiv a výlučné orientaci na starost o své soukromí. "Civilizace na rozcestí" proto konstatovala, že při velkých ztrátách v ekonomické sféře jsou ztráty na lidském faktoru ty největší. Východisko z tohoto stavu spatřovala v radikální změně politiky a ve vytvoření nové soustavy řízení - avšak její tvorby se zmocnil Šikův kolektiv ve snaze uskutečnit jakýsi návrat ke kapitalismu volné soutěže. Diskuze Richtova týmu představy tohoto kolektivu jednoznačně odmítla, přesto je však část "Klíčové postavení nové soustavy plánovitého řízení" z celé knihy nejslabší, téměř nic neříkající. Proto i doplnění této významné části bylo jedním z nejdůležitějších úkolů dalšího výzkumu.
Základem konkrétního sociologického výzkumu je analýza sociálně - třídní struktury. Skupina českých a ruských sociologů provedla výzkum se závěrem, že sociální struktura se "homogenizuje" - z tohoto vznikla celá "teorie homogenizace sociální struktury". Osmé zasedání Komise mnohostranné spolupráce Akademií věd socialistických zemí tuto teorii odmítlo, neboť většina sociologů zjistila pravý opak. V době K. Marxe byla sociálně - třídní struktura jednoduchá, složená na jedné straně z masy bezprávných proletářů a na straně druhé z diktátorské buržoazie, které byla podřízena i inteligence. Do období nástupu VTR se dělnická třída rozdělila na odumírající vrstvu nekvalifikovaných dělníků, vrstvu kvalifikovaných dělníků - různých a stále častěji sdružených profesí - a vysoce vzdělané a kvalifikované příslušníky "dělnické inteligence" obsluhující a řídící automatizované provozy. Podobně se zdiferencovala i kapitalistická třída. Tato dále se diferencující sociálně - třídní struktura má výrazně pluralitní charakter, což se nemůže neodrážet i na stranickopolitickém systému. Systém jediné komunistické strany plně odpovídal úkolům revoluce a diktatuře proletariátu (a sehrál svou kladnou úlohu např. ve Velké vlastenecké válce apod.), ale v dalším rozvoji socialismu se stal prvkem brzdícím rozvoj socialistické demokracie a působícím ve směru degenerace politického systému. Bohužel v důsledku vládnoucích struktur, ustoupivších od marxismu a přeměny vládnoucí politické strany v mocenský orgán, se tento pravdivý, základní poznatek stal ke škodě socialismu nedotknutelným "tabu".
Výsledky základního sociologického výzkumu jsou pro naši vládnoucí "věrchušku" stále nebezpečnější. Proto byl tento výzkum zlikvidován a nahrazen apologetickým "výzkumem veřejného mínění", který glorifikuje současný špatný režim a jeho představitele. Ti se opírají o zchátralé monetární a neoliberální teorie absolutizující ekonomický mechanismus a ignorující sféru sociální. Práce člověka, která jediná rozvíjí společenské hodnoty, je podřízena pohybu kapitálu a často zločinným peněžním transakcím. "Ekonomická" a "sociální" jsou však dvě stránky jedné mince - společenského rozvoje. Absolutizace jedné z těchto stánek vede k těžkým společenským problémům a ztrátám. Zřejmá je i amorálnost byrokratické "věrchušky", která se stala příživnickou vrstvou pro sebe, odtrženou od pracujících lidí, postižených všemi formami vykořisťování a okrádání.
R. Richta se pak těsně přes svou smrtí snažil přeměnit svůj kolektiv v prognostický tým, který podle jeho výroku "by nás zbavil politického prokletí a umožnil nám oficiálně prozkoumat společnost v její totalitě". Ve spolupráci ÚFS ČSAV a EÚ ČSAV byla vypracována prognóza "Československo 2000", která však byla přísně utajena a všechny materiály dány do trezorů. Richtova slova o "politickém prokletí" měla svůj důvod. Richta a jeho tým měl kromě svých příznivců i řadu nepřátel z řad antikomunistů a stranických byrokratů, kteří přeměňovali vědu v podlézavou apologetiku.
Zvláště v období normalizace visel nad týmem "Damoklův meč". Přestože byl F. Kutta členem Ekonomické komise ÚV KSČ, byl vyhozen z EÚ ČSAV. Řada autorů "Civilizace na rozcestí" neprošla stranickými prověrkami. Navržen na vyloučení ze strany byl dokonce i zakládající člen strany a Richtova týmu - nositel Řádu práce a řady stranických a státních vyznamenání, přítel Julia Fučíka a všech starších vedoucích soudruhů, vězněný pro své přesvědčení nejen za okupace, ale i v první republice - skvělý komunista a člověk A. Hodek. Tento návrh musel zrušit až prezident soudruh Husák. V posledním období chránila tým před likvidací jen mezinárodní spolupráce.
Nakonec musel být přece jen tým R. Richty zlikvidován společnými silami reakce, a to jako jedinečný pokus o analýzu společenské a civilizační vývojové totality a vytvoření humanistického a skutečně demokratického společenského modelu korespondujícího s Marxovou vizí komunismu.
Současná reakce zlikvidovala základní společenskovědní výzkum v SSSR i v bývalých socialistických zemích. Část výsledků tohoto rozsáhlého výzkumu, neseného řadou vědeckých institucí v čele s Akademiemi věd, byla využita Čínskou lidovou republikou.
Marathon 4/1997, srpen 1997