Zhroucením systému reálného socialismu v Sovětském svazu skončila epocha soupeření dvou společenskoekonomických soustav. Hegemonem epochy ultramonopolního kapitalismu se stává globalizovaná velkoburžoazie. Čínská nomenklaturní vlastnická a mocenská elita není v této epoše ani hegemonem, ani hegemonem hybných sil. (Stále však zůstává možnost, že čínská dělnická třída dokáže vyvinout politické a vlastnické aktivity směřující k pozitivnímu vyřešení rozporů reálného socialismu).
V epoše ultramonopolního kapitalismu vznikají nové možnosti pro revoluční průlom do struktury kapitalistických vlastnických vztahů a nový pokus o vybudování socialismu. Nositelem revoluční společenské úlohy se vedle socioprofesních skupin klasického industriálního proletariátu stávají socioprofesní skupiny cognitariárního, vědecko-inženýrského a počítačově- informačního proletariátu.
I pro epochu ultramonopolního kapitalismu platí Leninem objevená a formulovaná zákonitost nerovnoměrného vývoje a narůstání objektivních podmínek socialistické revoluce. Slabý článek globalizovaného kapitalismu však nemá lokální, teritoriálně-zeměpisnou, ale spíše strukturně-systémovou, globální povahu. Souvisí se zbytněním spekulativně-parazitního kapitálu a sociálně ekonomických skupin nadnárodní a nadstátní finanční oligarchie s ním spjatých. Tímto slabým jsou ovšem všechny rozporné důsledky spojení výroby absolutní a relativní nadhodnoty, které je kapitalistickou sociálně ekonomickou formou aktivní a činné složky všeobecné práce jakožto rozhodující výrobní síly společnosti.
Chce-li mezinárodní komunistické hnutí úspěšně bojovat proti tomuto "parazitnímu kapitalismu na druhou", musí obnovit internacionální charakter. Heslo o spojení proletářů všech zemí je dnes aktuálnější než v době vzniku.
Do zápasu za odvrácení nebezpečí degenerace a zániku lidské společnosti se mohou zapojit příslušníci všech společenských tříd od cognitariárního proletariátu a tradičních skupin dělnické třídy až po sociálně ekonomické skupiny mezinárodní finanční oligarchie, jež nejsou spojeny se zbytněním mafiánského kapitálu, příslušníci všech národů a ras, lidé bez rozdílu politického přesvědčení a náboženského vyznání. Moderní společnost vytvořila i celou řadu struktur, které lze v tomto zápase využít: od Mezinárodního měnového fondu a Světové banky až po Organizaci spojených národů.
Není nutné hovořit o socialismu či komunismu, ani o vlastnické participaci, či o samosprávných vlastnických formách. Stačí hovořit o ekonomické demokratizaci. Kdyby se reálně podařilo vytrhat po celém světě ekonomické kořeny obchodu s drogami, odstranit všechny "daňové ráje", znemožnit praní špinavých peněz, znamenalo by to významný průlom do vlastnické struktury globalizovaného kapitalismu. Pak by bylo možné reálně podřídit zájmy zbrojařských mezinárodních koncernů společenské kontrole a další krok by spočíval v zablokování tendencí k omezení politického pluralismu a formální buržoazní demokracie. To by ještě zdaleka neznamenalo odstranění kapitalismu a kapitalistů. Vznikl by hierarchicky organizovaný model vlastnické subjektivity, který by zahrnoval vlastnickou subjektivitu buržoazie, vlastnickou roli pracovníků řídícího aparátu, přičemž celospolečensky integrující vlastnické subjektivitě by se učili příslušníci dělnické třídy a ostatních vrstev námezdně pracujících. Nový pokus o socialistické uspořádání společnosti musí vzniknout z procesu demokratizace kapitalistických vlastnických forem "zdola" i "zhora" - samozřejmě na základě celosvětově působícího, organizovaného a sjednoceného hospodářského, politického a ideologického třídního boje dělnické třídy, v němž může integrující a inspirující úlohu sehrát komunistické hnutí. Heslem tohoto procesu ekonomické demokratizace může být: "více demokracie = méně kapitalismu!".
Zpracoval PhDr. František NEUŽIL
(Tento text sloužil jako podklad pro jednu ze závěrečných diskusí o současné epoše, kterou pořádal filosofický seminář v první polovině roku 2001).