Milý Gregore,
sdílím Tvé přesvědčení, že Německo potřebuje demokraticko-socialistickou stranu. V této republice musí nalézt politickou vlast nejen ti, kdo jsou spokojeni s poměry, ale také ti, kdo zásadním způsobem kritizují mnohé z toho, co nás obklopuje. K demokracii patří přece nejen přitakávání, ale i nesouhlas. Německo potřebuje politickou sílu, která se staví proti neoliberálnímu turbokapitalismu a odporuje "duchu doby", která se snaží o utváření mírové politiky, která bojuje za rozum: ve společnosti, v ekonomice, v ekologii. Sílu, v níž se východní Němci cítí se svými životopisy a názory opět rovnoprávní se západními Němci.
Utváření společnosti, to je také intelektuální proces. Že v naší zemi bylo vyseto jen řídce ducha - přinejmenším ve veřejném prostoru - to víme. Nemůžeme si dovolit nikoho pominout. Proto jsi tak důležitý. Nejen pro mne je Tvá kritika důležitá.
Kritizoval jsi sjezd strany za to, že prý nechal padnout tzv. reformátory, zvolil si izolaci, rozhodl se proti pragmatismu. Podstatou Tvé kritiky je názor, že v PDS jsou dva tábory. Na jedné straně tzv. reformátoři, kteří podporují spojení vizí a pragmatismu a kteří přispěli výrazně k přijatelnosti PDS ve společnosti, a na druhé proud (nezvolil jsi pro něj žádné jméno, a já Ti nechci podsouvat žádné označení), který se izoluje od společnosti a nechce bojovat za konkrétní alternativy ve společnosti.
Rozhodně popírám správnost tohoto obrazu PDS. Nevidím ani izolaci - a vzhledem k 600 nových členů od voleb mi snad dáš za pravdu - ani sjezdem formulovaný návrh odvracet se od společnosti. Jsme a zůstáváme částí společnosti a usilujeme o její demokratickou přestavbu. V parlamentu i na ulici. A ne sami, nýbrž ve spojenectví s dalšími demokratickými silami.
Kdyby byla PDS taková, jak předpokládáš, kdyby se skutečně skládala ze dvou táborů, pak bys měl, milý Gregore, pravdu. Z pohledu "modelu dvou táborů" by byl sjezd skutečně krokem ve špatném směru. Podivuji se tomu, že Ty, který jsi vždy vystupoval za přijímání demokratických rozhodnutí, dělíš delegáty sjezdu do dvou přihrádek. Přitom víš velmi přesně, že protagonisté onoho levicově radikálního a sektářského kursu nemají ani v PDS, ani na jejích sjezdech ani zdaleka většinu. Zjevně se pro strategické směřování PDS musí spojovat demokraticky tvůrčí reformní síla s opozicí proti neoliberální politice panstva, s opozicí, která vyhovuje většině delegátů.
Sjezd se vyslovil pro to, abychom probojovávali konkrétní alternativy ve společnosti a spojovali vize s pragmatismem. Zřetelně se rozhodl pro pragmatické působení v této společnosti a tím i proti izolaci.
Sporná otázka nezní: "Spolutvoření nebo izolace?", neboť již dávno jsme se rozhodli pro spolutvoření. Otázka zní: Jak spoluvytvářet, abychom neskončili ani v oportunismu ani v izolaci?"
Já jsem toho názoru, že sjezd rozhodl jasně pro "probojovávání konkrétních alternativ ve společnosti" (zdůrazněno Tebou). Rozhodl také ale - a to by sis měl uvědomit - o probojovávání konkrétních alternativ ve společnosti. Cožpak to před nedávnem nebyla právě Tvá pozice, že politika, která předstírá, že není alternativou, se sama diskvalifikuje?
Opakuji to, co jsem řekla i na sjezdu: vládnout a tolerovat [vlády SPD] je pro PDS zcela samozřejmé. Ani opozice ani vládnutí nejsou "hodnotami o sobě", bez ohledu na společenské podmínky. Nesouhlasíme v tomto bodě?
Pojďme o tom diskutovat!
Potřebujeme diskusi se všemi - ne nakonec, ale právě s Tebou - k takovým strategickým otázkám, jako jsou:
Obecně řečeno po volební porážce přece jen stále především diskutujeme, nakolik je naše strategie přijatá na cottbuském sjezdu dodnes platná. Jedno nemůže popírat po 22. září 2002 nikdo: byli jsme "odvoleni", ne jenom v Berlíně a Meklenbursku - Předním Pomořansku, nýbrž také v Berlíně a Meklenbursku - Předním Pomořansku. Musíme diskutovat o příčinách volební porážky, ty nelze přejít a překročit.
Naše "Dále nelze stejně" není vůbec hlasem pro cestu do izolace. Je to připomínka faktu, že pragmatismus potřebuje principy. Je to pokus, najít nové formy politického jednání, které budou možné vedle práce v parlamentu a spolu s ní.
Dokáži pochopit, milý Gregore, že právě Ty vidíš všechny pragmatiky ve svém táboře a všechny ostatní v druhém, neboť Tobě bylo za Tvůj oprávněný pragmatismus po léta spíláno jako oportunistovi. Přesto mne Tvá pozice mate. Ty jsi naučil PDS, aby neviděla společnost jen černě nebo bíle. Proč právě Ty teď takto pohlížíš na PDS?
Prosím Tě, abys ještě jednou zhodnotil diskuse a závěry z Gery a hledal třetí linii, kterou vidím já: pragmatismus s principy.
A jedno nelze zapomenout: Sjezd měl velmi málo času. Nemohl proto téměř diskutovat nové politické nabídky. Proto je Tvá kritika nedostatku takové debaty oprávněná.
Důležitou úlohou nového vedení strany je, aby organizovalo práci na přípravě takových nabídek. Přitom jde v neposlední řadě o analýzu zkušeností, které jsme získali a získáme v politice na komunální a zemské úrovni. Prosím poslance a spolupracovníky někdejší frakce v Bundestagu, aby zde také přispěli svou věcnou kompetentností.
Samozřejmě jsou na pořadu dne také pokračování programové debaty, přijetí nového programu v roce 2003, provedení reformy strany, kvalifikovaná práce s členy a zejména úspěšný volební boj. Koneckonců chceme vstoupit v r. 2004 opět do Evropského parlamentu a r. 2006 do Bundestagu, a s Tebou!
Se solidárními pozdravy
Gabi Zimmerová
P.S. Na Tvou kritiku nově zvoleného vedení bych chtěla odpovědět po 100 dnech.
16. 10. 2002
Otevřený dopis, který přeložil Jiří Hudeček, si můžete přečíst i v původním znění »Pragmatismus mit Prinzipien«.
Dopis Gabi Zimmer byl reakcí na Gysiho prohlášení »Dobrovolně zvolená izolace vede do ofsajdu«, v originále »Selbst gewählte Isolierung führt ins Aus«.