Zakládající sjezd Strany evropské levice (SEL) se konal v Římě ve dnech 8. a 9. května. Sjezdu se zúčastnila sedmnáctičlenná delegace KSČM, z toho 12 členů s právem hlasovacím. Delegace měla mandát, který jí umožňoval, aby se KSČM stala zakládajícím členem SEL. Podmínkou bylo, že bude organizační výbor akceptovat naše připomínky k rozhodujícím dokumentům sjezdu. Jakékoliv rozhodnutí nicméně podléhalo schválení Ústředním výborem KSČM.
Na návrh KSČM byly do stanov zapracovány principy rotačního předsednictví, konsenzu a otevřenost pro všechny strany Evropy, nikoli jen pro strany z členských zemí EU. Naše zkušenost však ukázala, že to, co se nám podařilo prosadit do návrhu stanov, nemělo v praxi žádoucí efekt. Žádná strana z bývalého SSSR nebyla pozvána ani jako host, i když byli pozváni hosté z jiných zemí, např. z Brazílie, Dánska, Finska, Maroka, Libanonu, Izraele, Japonska atd. Rotační předsednictví strany je míněno tak, že se možná na příštím sjezdu změní nyní zvolený předseda a předsednictvo. A pokud jde o princip konsenzu, tak jsme se přesvědčili, respektive nás v Římě přesvědčili, že v praxi nebude vůbec platit. Porušení principu konsenzu je vážnou otázkou, neboť má i jiné souvislosti, zejména pokud jde o rovné zastoupení strany v orgánech SEL. Podle těchto stanov všechny členské strany budou mít ve výkonném výboru SEL dva členy, a tudíž při absenci principu konsenzu, by malé strany jako SDS v ČR přehlasovaly stranu naší orientace a obecně by přehlasování bylo zatěžující skutečností.
Financování zůstalo otevřeným problémem, a to jak z hlediska nařízení EU, které jej podmiňuje politickou závislostí (programové naplnění principů EU, hlasováním v EP), tak i z hlediska zajištění zdrojů. Finanční statut byl schválen bez specifikace, jakým způsobem budou stanoveny příspěvky členských národních stran.
Přes naše připomínkování zůstala ve stanovách klauzule, která se týká členství malých stran v SEL, které mají zastoupení jen v místních zastupitelstvech (parlamentech). Tato klauzule podmiňuje zastoupení takových stran na komunální úrovni, jestliže takové komunální zastoupení představuje přinejmenším 20 % obyvatel země. Další spornou otázkou se stal i požadavek uznání individuálního členství. Kromě naší delegace i FKS ho odmítla akceptovat, nejen z důvodů složitosti při aplikaci principu konsenzu, ale i z důvodů nebezpečí aktivního vměšování do záležitostí jiných stran. Ve stanovách však zůstal navíc omezen jen na občany z členských zemí EU. Je to velmi citlivé pro druhou italskou komunistickou stranu, Stranu italských komunistů, ale také například pro KS Řecka, či koneckonců i pro KSČM, pokud by se nestala členskou stranou. Tedy opět nehledání jednoty v různosti, ale pokus o oslabení a podřízení si nesouhlasících subjektů.
Významnou připomínkou, která nebyla akceptována, byla výhrada k pasáži v preambuli Stanov SEL, charakterizující poměr k minulosti (odsouzení nedemokratických stalinistických praktik a zločinů ....), s. Ransdorf předložil po projednání v delegaci KSČM (s jednomyslným usnesením) pozměňovací návrh (odsouzení nedemokratických praktik a zločinů páchaných ve jménu socialismu ). O protinávrhu odmítl řídící tuto část jednání sjezdu (H. Scholz, PDS) dát přes protesty s. Ransdorfa hlasovat. Ten současně zdůraznil, že česká delegace je připravena respektovat většinové rozhodnutí delegátů a podpoří vznik strany. V hlasování byl většinově přijat předložený návrh Stanov SEL, nikdo z delegátů KSČM nehlasoval pro jeho přijetí. Hlasování se zdržela delegace Komunistické strany Slovenska. Pro navržené znění stanov hlasovala delegace Strany demokratického socialismu (České republiky) a zástupci ostatních stran - podobně jako v ostatních hlasováních bez kontroly statutu delegáta hlasujících.
Po tomto hlasování vystoupil vedoucí delegace s. Ransdorf a vyjádřil politování nad prací pracovního předsednictva, které prokázalo nerespektování elementárních demokratických principů a označil tuto skutečnost za nešťastný začátek právě vznikající strany. Za situace, kdy předsednictvo sjezdu začalo postupovat nedemokraticky, zúčastnili se čeští komunisté jeho dalšího průběhu bez hlasování. Až do samého konce jednání se nicméně aktivně zúčastnili práce v komisích.
Stranu evropské levice založilo třináct stran - KS Rakouska, Strana demokratického socialismu (ČR), Estonská sociálně demokratická strana práce, Strana demokratického socialismu (SRN), Synaspismos (Řecko), Maďarská dělnická strana, Strana komunistické obrody (Itálie), Strana socialistické aliance (Rumunsko), Komunistická obroda (San Marino), Sjednocená levice Španělska, KS Španělska (je zároveň součástí Sjednocené levice Španělska), Sjednocená alternativní levice (Španělsko - Katalánsko), Švýcarská strana práce. Některé z nich ovšem mají ve svých zemích nevýraznější či nepatrný vliv, což je případ i Strany demokratického socialismu z České republiky. Přitom pro akceptování ze strany EU potřebuje nová strana, aby nejméně sedm z jejích členských stran mělo parlamentní zastoupení na národní úrovni. To by SEL v současné podobě bez KSČM nesplňovala. Členem Strany EL se navíc dosud nestaly FKS a KSS s odvoláním na to, že souhlas s definitivním členstvím je podmíněn následnou ratifikací, i když se zúčastnily hlasování v průběhu sjezdu. Ve FKS musí proběhnout stranické referendum a o postoji KSS rozhodne teprve až sjezd.
Předsedou Strany EL byl na návrh předsedy PDS Německa L. Biskyho manifestačně zvolen národní tajemník pořádající Rifondazione Fausto Bertinotti. Zájem italských sdělovacích prostředků byl ovlivněn nejen skutečností, že Rifondazione prostřednictvím ustavujícího sjezdu zahájila předvolební kampaň do EP, ale i formující se opozicí proti stávající vládní koalici v čele s Berlusconim. Bertinotti využije své funkce ve vedení SEL k posílení pozic své strany a možnou účast pravděpodobně v příští vládě. Klíčovou otázkou pro SEL, ale i pro Bertinottiho budou volby do EP. Nový předseda se jistými obavami z výsledků netajil, stejně jako představitelé FKS. Případný neúspěch, zejména PDS může znamenat i výrazné snížení politického významu vzniku tohoto nového politického subjektu na evropské scéně.
KSČM skutečností, že se nestala členem SEL, nic neztratila. Je možno naopak konstatovat, že má daleko volnější ruce k dalšímu nezávislému postupu. Současná SEL je koncipována jako nový levicový trend nenavazující na socialistické pokusy v Evropě s výrazně kritickým až odmítavým postojem k 70 letům existence socialistického zřízení v zemích východní Evropy a SSSR. Z tohoto hlediska nově založená strana víceméně navazuje na eurokomunismus Santiaga Carilla a Enrica Berlinguera a vyznívá jako exkluzivní klub západoevropských kriticky orientovaných levicových stran nalevo od sociálně demokratického proudu. To nebude nicméně na překážku tomu, aby KSČM nadále spolupracovala jak s jednotlivými národními stranami - členy SEL, tak s jejím ústředím v Bruselu. Na druhé straně v tomto pojetí SEL nejen evropskou levici nesdružuje, ale vzniká nebezpečí jejího štěpení, ponechávajíc stranou celou řadu dalších levicových stran, a zejména KS strany z bývalého Sovětského svazu. KSČM se tak svým postojem negativně nevymezila vůči těmto stranám, ponechala si volné ruce k rozvíjení styků se všemi dalšími levicovými stranami Evropy, které nejsou členy SEL, a může navíc víceméně působit jako spojovací činitel.
Současně je třeba si uvědomit, že vážné narušení principu konsenzu při přípravě ustavujícího sjezdu strany, která deklaruje jednotu pohledu a postupu, je také vážným varováním pro budoucnost. Je dobře, že jsme tuto zkušenost učinili na samém počátku, ještě předtím, než se KSČM stala členskou stranou. Podobné hlasovací převálcování (například v otázce placení členských příspěvků, ale i v důležitých politických rozhodnutích) bychom hůře řešili za situace, kdy bychom již byli členy. Proto nelze postavit věc tak, že v přípravě a na sjezdu akceptovali většinu naších připomínek, aniž bychom si uvědomili, že papír snese všechno, zejména po této cenné zkušenosti, ale i toho, že základní záležitosti zůstaly otevřené.
Je nutno, abychom si toho byli vědomi, že naše pozice je velmi silná a je třeba ji využít tak, abychom projekt sjednocování evropské levice stavěli na zdravých základech politické nezávislosti, skutečného konsenzu, demokratického a celoevropského principu. Takového projektu nelze dosáhnout na úkor komunistické identity naší strany. Je to dlouhodobý strategický, nikoli taktický projekt. Za vzniklé situace je optimálním pozorovatelský statut v SEL.
Haló noviny, 4. června 2004