Chtěl bych se vyjádřit k dvěma zmíněným problémům a zároveň předložit mé stanovisko k diskusi.
1) Strategické otázky vývoje, kterými se zabýváte v podkladovém materiálu i na této konferenci, mají úzký vztah k programové diskusi, která se vede v PDS. Program PDS, který platí v současné době pochází z roku 1993 a vyžaduje další zdokonalení s ohledem na počínající 21. století. Rozhodující je kvalifikovaný popis současného stavu kapitalistické společnosti. První obsáhlou analýzu kapitalismu provedl přirozeně K.Marx ve svém stěžejním díle „Kapitál.“. Jeho výklad logických a historických vývojových stupňů výroby relativní nadhodnoty (Sv.I., Kapitola 10-12), totiž kooperace, manufaktury a strojové výroby ve velké průmyslu, sahá ovšem jen k tomuto prvnímu stupni průmyslové nebo technické revoluce ve sféře výrobních sil. Autoři podle mého názoru nejlepšího programového návrhu, předloženého před zhruba rokem, A. Brie, M. Brie a D. Klein, charakterizují dnešní společnost jako „kapitalismus věku informačních a komunikačních technologií“ a analyzují dopady této úrovně výrobních sil na změny charakteru práce a jiné společenské procesy, jako např. na změnu společenské struktury. O těchto změnách již někteří předřečníci hovořili. Poté následuje důsledné rozpracování Marxových myšlenek na současnost, které by neměla vážně míněná programová nebo strategickou linií se zabývající diskuse pominout.
2) Druhý problémový okruh vidím v často používaném pojmu globalizace a jejím konkrétním prvku, kterým je rozšíření EU na Východ. Mám plné porozumění pro obavy před rizikem tohoto procesu z hlediska vaší země. Přesto bych zde chtěl charakterizovat alespoň jednu, rozhodující ekonomickou šanci tohoto procesu. Podle mého názoru spočívá v rozšíření volného trhu v Evropě, v rozšíření svobodného obchodu, které je spojeno s odbouráním protekcionismu (např. celních omezení). Jako zvlášť významnou šanci na využití volného tržního hospodářství na mezinárodní úrovni vidím možnost, aby obzvláště noví kandidáti na členství v EU, kteří nedosahují obecné ekonomické úrovně, mohli využít své komparativní výhody v oblasti produktivity a nákladů. Základní myšlenka využití těchto komparativních výhod v oblasti produktivity práce a snížení nákladů spočívá v tom, aby země, která za ostatními partnery zaostává ve všech komoditách, se mohla soustředit na výrobu a export takových produktů, při kterém by využila relativně nejmenšího zaostávání produktivity. Tento významný ekonomický poznatek zformuloval D. Ricardo ve svém hlavním díle „Základní principy politické ekonomie a zdanění“ (Kapitola 14, v roce 1815). Je velmi dobře známo, že si Marx tohoto poznatku vysoce cenil.Od teoretického principu až k praktické aplikaci vede samozřejmě ještě dlouhá cesta. K tomu musí být v rámci EU vytvořeny odpovídající podmínky pro skutečně svobodný obchod vylučující omezující monopolistické nebo politické restrikce. Kdyby se těmito rámcovými podmínkami podařilo zajistit, že tyto komparativní výhody půjdou skutečným výrobcům alespoň částečně k duhu, udělalo by se hodně i po sociální stránce. Vliv na takovéto rámcové podmínky – pochopitelně v omezené míře, ale tato možnost by měla být okamžitě využita – mají poslanci Evropského parlamentu, mezi nimiž po rozšíření na východ jistě zasednou i zástupci vaší strany.
Příspěvek na Konferenci KSČM o prognóze 12. 10. 2003