Hodně se diskutuje o prezidentské kandidatuře Miloše Zemana. Můj postoj k Miloši Zemanovi je kritický (tak jako ke každému). Velcí mužové vrhají dlouhé stíny. I tento měl ve vysokých funkcích příležitost udělat velmi mnoho velkých chyb. V ojedinělých případech těchto příležitostí využil. Jenže na rozdíl od kritiků, on znal problémy z ptačí perspektivy a hlavně se MUSEL rozhodnout. Kritici rozhodují většinou jen o svých komentářích jež budou velmi rychle zapomenuty. Politici malého formátu, byť i dospěli do vysokých funkcí vynikají nekonfliktností. Mívají tým odborníků na image, tvůrců virtuální reality, trenérů optimálních postojů, zhotovitele nezávazných stanovisek, agentur na prezentaci mediálního obrazu, zástupců na vlivných místech atd. Jen žádný program od nich nelze očekávat. Chtějí proplouvat bez překážek, nechtějí být chyceni za slovo. Snaží se být příjemní jak telenovela. Nesměřují dopředu s odhodlanými spolubojovníky, ale vzhůru s týmem pomahačů. Těchto trpasličích politiků je plno, velké lze spočítat na prstech ne více než jedné ruky.
Miloš Zeman nemá ve zvyku se cítit ohrožen. Naopak hledal někoho, kdo by vynikl. V politickém prostředí je to velmi těžké. Dodnes jsem si na trpaslíky ve významných funkcích nezvykl. Myslím, že to, co Miloše Zemana vyčerpalo až k touze nerušeně číst oblíbené science fiction a sušit houby na Vysočině, nebyla práce předsedy strany, předsedy poslanecké sněmovny a předsedy vlády. Byl to desetiletý boj s trpaslíky a vědomí jejich neodvratného vítězství. Po jeho odchodu se rozhostila prázdnota tolik potřebná k růstu trpaslíků. Jako když padne velký strom a dopřeje tak světla neduživým semenáčkům. Trpaslíkům toužebně očekávaný příliv světla svědčí. Začínají rozměry strany přizpůsobovat své velkosti. To je ten „nový styl“. Žádné koncepce, žádná strategie, žádná skutečná demokracie. Místo toho se podle předsedy „vede debata“. Možná někde za zavřenými dveřmi. Výsledky zůstávají utajeny nejen členům strany, ale i poslancům. Mezitím problémy přerůstají rozměry svých řešitelů. Vpravo je třeba ještě odstranit Klause a dosadit trpasličího prezidenta.
Prý nastává doba „standardní šedivé… nudné politiky“ jak tvrdí v deníku Právo trpasličí místopředseda mladých sociálních demokratů Ondřej Gabriel (v žoldu některého dospělejšího exempláře). Podle Jaroslava Šabaty (Právo 23. 10.) jsme prý již opustili bouřlivé vody a „na břehu panují jiná pravidla než na moři“. Obávám se, že je to jinak. Bouře pokračují, ale standardní, šediví, nudní trpaslíci je ze své perspektivy nejsou sto zahlédnout, ač jsou placeni za to, aby občany bouře nesmetly. Myslí, že není chybou nedělat nic, že našli klidná místa pro rozdělování našich peněz na své trpasličí záměry.
Z bulletinu 3D, číslo 36, 30. listopad 2002