„Jsou duše drsné, co samy šly žitím,
hroty a ostny je zalily vrchem.
Co měly v srdci?
Kvetly-li jednou a kvetly-li v noci,
hleď, rudým květem…“
Petr Bezruč, Slezské písně.
1.
Proč kandidujete?
Naše země prožívá hlubokou národní, státní, hospodářskou a kulturní krizi. Ta je výzvou každému občanovi, aby se snažil utvářet budoucnost otevřené společnosti. Úlohou intelektuálů je sloužit tomuto procesu myšlenkami, nabízet pravdu právě tehdy, když je nesnesitelná a nikoli obsazovat vládní posty. Jako poslanec Federálního národního shromáždění bych měl možnost oslovovat širší veřejnost se svou představou o neutrálním, demokratickém, socialistickém Československu a zčásti omezit snahu o totální umlčení takových hledisek státní mocí. Láska k pravdě a moudrosti, která mne motivovala po celý život, je rozhodující důvod pro mou aktivní účast ve volbách. Vláda nemonopolizuje pravdu, monopolizuje své lži.
2.
Proč kandidujete za Levý blok?
Protože je zárodkem nové levice a jedinou politickou silou, která nedezertovala tak ostudně od Pražského jara 1968 jako učinili bývalí reformní komunisté. Pro mne je socialismus stále totožný s demokracií, je stejně nemyslitelný bez demokracie, jako demokracie bez socialismu. Ten je pro mne souborem hodnot - nikoli společenskou soustavou - úsilím o růst svobody člověka - ne trhu peněz - a obranou lidí práce - ne výsad vlastnictví. Dvě trojky jsou tedy lepší nežli jedna, ale horší než tři, které nás čekají až v příštích volbách až nebude stran čtyřicet, ale čtyři sta.
3.
Proč kandidujete na Ostravsku?
Protože v tomto kraji kandiduje Jeho Jasnost Václav Klaus, ministr pro hospodářskou demolici a strážce úvěrů Mezinárodního měnového fondu. Jeho reforma je katastrofický scénář v akci, jeho kupónová privatizace je podvodem století a jeho šoková léčba nás vede do pravičáckého marasmu. Nemám ani jeho devizovou podporu ze zahraničí, ani monopol pravdy ve sdělovadlech, ani vládní moc, která je zneužívána denně ve prospěch pravice. Mám jen myšlenky, odvahu k pravdě a důvěru v horníky a hutníky, kteří si nepletou pravou a levou ruku, ani své vlastní zájmy se zájmy Rothschildů a Klausů. Jsem realistický, chci nemožné. Co je okamžitě nemožné, to je zítra skutečností.
4.
Jaké budou vaše priority v parlamentu?
1. Otevřená společnost, čili trojfederace, jež zajistí republikový
status Moravě a jež přijme vůli slovenského národa jako základ ústavy.
2. Podpora pluralitních forem vlastnictví, gradualismu v reformě, opozice vládnímu
úsilí o restauraci kapitalismu, neutrální stát zakazující členství v
NATO.
3. Parlamentní vyšetřování ohledně zpronevěry národního majetku církvi,
šlechtě a zahraničním i domácím investorům. U Sudoměře se také utopili
zbrojnoši pravice ve vlastním bahně. V širším rozměru mně však nejde o
specifické otázky, ale o to, že jsem celý život věřil, že filozof má
jednat, uskutečňovat své myšlenky a měnit svět. Nepotřebuji si podšprajcovávat
svůj názor na svět mocenskými berlemi poslance; naopak, rád poskytnu svým
kolegům na pravici intelektuální samaritánskou pomoc, uvidím-li, jak se
jejich myšlení belhá do Evropy po kolenou - a ještě opačným směrem nežli
by chtěli jít.
5.
Oč půjde po volbách?
Především o možnost vytvořit vládu levého středu. Budou-li jejími obětmi Čalfa, Dientsbier, Dobrovský, Dubček a Pithart, tím lépe. Klaus se zreformuje k své politické smrti o něco později, až slepci pochopí, že je jiný slepec vede do propasti. Druhou centrální otázkou bude volba prezidenta, při níž se projeví oportunistická koketérie stran středu. Chtějí si uchovat slušivý levicový přeliv, ale jsou ochotny svazovat svou budoucnost s osobou prezidenta, jenž vždy a všude podporuje pravicovou strategii. Opozice si musí uvědomit, že flirt s osobnostmi restaurace kapitalismu nestojí za škody, které nadělá gumová ohebnost. Levice musí říci Havlovi, šokové terapii Klause a vládní koketérii s NATO jednoznačné ne. Mečiarovi, gradualismu Komárka a neutralitě jednoznačné ano. Nejdůležitějším bude dále státoprávní uspořádání, v němž se bude podstatně reformovat federace anebo se zhroutí jako celek - ve prospěch republikových kompetenci. Konfederativní řešení Mečiara je nejslibnější alternativou budoucnosti.
6.
Může levice vyhrát volby?
Ne, chápeme-li levici jako strany a hnuti obhajující lidi práce proti výsadám soukromého vlastnictví. Ano, chápeme-li levici nesprávně, jako vše co stojí nalevo od ODS, ačkoli jde o střed, který rád plave na suchu. V naší defenzivní historické situaci bude výhrou vytvoření základny nové levice, jejíž šance porostou tím víc, jak se střed bude kompromitovat svou obojakostí a rozkládat se pokračujícím propadem výroby. Naší výhrou je prohra pravice a šance gradualismu, naší prohrou je výhra pravice a pokračování šokové terapie. V obou případech je smysl kampaně v tom, abychom otevírali lidem oči a podpořili cestu k otevřené společnosti. Podobně američtí černošští předáci vedou své politické kampaně - bez naděje na výhru, ale s vědomím, že musí hájit vlastní kůži proti lynčerům. My, kteří jsme nedezertovali od socialismu, jsme dnes doma černochy, ale stejně jako oni v Americe, ani my si nedáme vzít svá občanská práva. Neumíme si překabátit vlastní kůži. I my máme svůj sen o demokratickém, socialistickém, neutrálním Československu, pro nějž jsme žili v minulosti a pro nějž žijeme a budeme žít navzdor lynčování.
7.
Má smysl dělení na pravici a levici?
Ano, podobně jako má smysl rozlišování mezi pravou a levou rukou, což je výsada lidí, kteří dospěli k rozumu a neopozdili se na cestě od opice k člověku. Před dvěma lety bylo rozlišování mezi pravicí a levicí téměř tabu a většině politiků se zdálo, že přestalo platit. Dnes nikdo nepochybuje o tom, že zájmy vlastníků a zájmy práce nejsou tytéž; jak se prohlubuje polarizace naší společnosti, pravice se hrdě hlásí k nadprávím vlastníků a snaží se nasadit psí hlavu levice i témuž solidnímu středu ofčáků, s nímž se dostala k moci. Pravice a levice jsou znovu lehce rozlišitelné orientace, protože rozum a vlastnictví jsou v témže ne-sametovém protikladu, v němž byly vždycky. Proto platí i zkušenost, že pravice se vždy a všude vzdává demokratických pravidel hry, jestliže považuje za ohrožené nadpráví vlastníků. Dialog pravice a levice není tedy věcí ochoty k diskusi, ale zabudované protikladnosti mocenských zájmů účastníků diskuse.
8.
Co je překážkou dialogu mezi pravicí a levicí?
Monopol na informace, jenž zajišťuje monopol moci a diskvalifikuje outsidery stejně jako preferuje vládní moc. Mužstvo invalidů musí vždy vyhrát proti prvotřídním ligovým fotbalistům, jestliže po každé brance, kterou dostanou invalidé pravice, se bude kopat penalta tak dlouho, dokud se invalidé zase nezmocní vedení. Monopol „pravdy“ je vynálezem Madison Avenue z dvacátých let, kdy mazaní vykukové zjistili, že při prodeji musí apelovat na emoce, ne na rozum, že musí neustále opakovat své přistřihnuté polopravdy, a že velká lež je lepší než malá. Tyto zvyklosti byly pak mnohokráte uplatňovány ve volebních kampaních při úsilí stran prodat své kandidáty na prezidenty, senátory, poslance, protože se ukázalo, že tyto zásady platí jak pro mycí prášky, tak pro politiky.
9.
Jak zajistit fair play - slušnou hru ve volbách?
Rozhodující je nepřipustit zneužívání státní moci ve prospěch
politických stran. Zatím co funkcí tisku je posuzovat vládu, naše arogantní
elita se domnívá, že její funkcí je lustrovat novináře pomocí policie.
Tato unfair play, čili hra proti pravidlům je výrazem snahy umlčet a znemožnit
oponenta, na jehož argumentaci chybí protistraně dech. Charakterová vražda
je snazší nežli logický argument, protože zostudit kandidáty v oblasti
financí, sexu, intrik atd. je hračkou pro profesionální manažery kampaní.
Amatérské pokusy proti Dubčekovi, Mečiarovi, Mlynářovi, Porybnému, Bartončíkovi,
Kavanovi a tuctu lustrovaných svědčí sice o ochotě se poučit, ale výsledky
jsou stejně razantní jako v Mošnově a v Ruzyni. Důkazní materiál chybí.
Bumerang podvodu se vrací.
Celou střední Evropou prochází nyní vlna nenávisti. Vzniká pogromistická
atmosféra, velmi odlišná od politiky tlusté čáry, jež měla nechat
minulost spát v zájmu smíru protivníků. Antikomunističtí fundamentalisté,
spolu s láskyplnými křesťany chtějí protiprávně účtovat s
komunisty a se zpětnou platností stíhat činy, jež nebyly trestné v době
činu. Spravedlnost se tak vymyká z rukou státu, soudů a vlády, stává se
privilegiem pogromistických skupin, jež usilují o radikální čistky.
Lustrace se stávají prostředkem politiky, v níž ministerstvo vnitra uděluje
občanům morální osvědčení bezúhonnosti a zákaz povolání diskriminuje
tak neurvale, že to nevyhovuje ani Evropské radě. Proč se toto vše připravuje
jako předvolební guláš lidí pravé vůle? Protože pomsta je sladká, a
protože protagonisté nadcházejících persekucí si uvědomili, že spotřební
společnost druhého světa s pochybnou morálkou se propadla ke spotřební
společnosti třetího světa s všeobecnou demoralizací a nenávistí jako
jediným pojítkem pravice. Tlustá čára je vygumována a minulost se valí do
dneška jako překážka budoucnosti a otevřené společnosti. Budou-li zastánci
tlusté čáry - střed spektra - poraženi stejně jako v Polsku Mazowiecki a
Michnik, otevře se stavidlo debolševizačního pogromu.
10.
Přinesou volby výměnu osobností na vedoucích místech?
Asi, ale nezáleží na tom. Když daňová břemena parazitní aristokracie byla francouzským sedlákům nesnesitelná, říkali: „Si le roi le savait! Kdyby to král věděl!“ Předpokládali, že by je výměna osob zbavila nesnází, protože nechápali, že král je zárukou systému, jenž je zbídačuje. V tomto směru se mnoho nezměnilo, protože i naše hlava státu ví přesně co dělá a jaký je stav obětí nové aristokracie. Levý blok neaspiruje ve volbách na vládní posty a bude hrát úlohu opozice, to jest kritického partnera vlády v parlamentní demokracii. Tento postoj je vynucen skutečností, že vláda opustila „španělskou“ cestu národního smíření a vnutila zemi polskou polarizaci na pravici a levici, jež přinese destabilizační vlny jako v banánových republikách. Vztah Levého bloku k vládě středu, kterou pravice záměrně mylně nálepkuje jako levici, bude vztahem selektivní podpory sociálního zákonodárství a podpora středu v těch situacích, v nichž horší alternativou by bylo vítězství pravice. Kandidáti Levého bloku budou tedy předmětem nenávisti, protože právo být pitomcem je stejně nezadatelné právo pravice, jako úsilí levice o moudrost. Osobně se pravici neomlouvám za svou existenci. Slibuji však, že se po druhé nenarodím ani nepřevtělím, protože bych riskoval ve svém dalším životě reprízu setkání s Václavem Klausem a s lidmi pravé vůle.