předseda Rady Levého bloku
Projev na zasedání Rady LB 22. června 1992 a při ustavení Klubu poslanců LB 23. června 1992.
„Svět jde doleva.“
TGM
Strategie
1/ Není-li Masarykova premisa pravdivá, pak je rozpad jeho státu nevyhnutelný. Je-li pravdivá, pak je stejně nevyhnutelný rozvod našeho národa s pravicí Václava Klause, která je ochotna riskovat samu existenci státu ve jménu zájmů vlastníků. Společný stát je však možné uhájit, protože většina obou národů nesdílí pravicové hledisko rozvodu. Agresivní Klausova prohlášení proti Slovákům se mu brzy vymstí a kausa společného státu přestala být populární na obou březích řeky Moravy. Národní zájem žádné z republik není v rozdělení, ale v nové podobě Konfederace. Většina lidí to pochopí a zbaví Klause referendem mandátu k rozbití státu a jednostrannému oddělení České republiky podle představ radikální pravice – České iniciativy.
2/ Klausova strategie je tatáž jako strategie ohledně prosazení jeho monetaristické verze reformy. Zakládá se na černobílém vidění pouhých dvou alternativ, na maximálním využití mocenských prostředků k znemožnění zastánců jiných alternativ a na bezostyšném zneužití státního monopolu sdělovadel na polopravdy. Straší-li oprávněně hospodářskou katastrofou, kterou jeho reforma způsobuje, nachází zároveň exkulpaci, čili beránka snímajícího jeho vlastní hříchy, ve Slovácích. Pokud zároveň Klausovo Schvartzweissdarstellung vylučuje jako nepřijatelné jiné možnosti stanoví ultimativně konec září jako termín dohody nebo rozpadu, pak zpochybňuje i referendum jako výraz lidové vůle. Společný stát se dá udržet jen proti agresivní české pravici, s podporou levého středu. Klausova třetina je vratký základ jeho mocenské politiky. Můžeme a musíme zabránit úspěchu jeho strategie rozpadu státu.
3/ Levicová východiska z dnešní krize spočívají v podpoře slovenských národních tužeb a v otevřeném zaštítění slovenského projektu konfederace. Nejde o státotvorná gesta, ale o cílevědomou opozici vůči rozpadu stáu, ekonomické kriminalitě, jež se jako mor šíří, a vůči ochotě pobělohorských vítězů obětovat Masarykovu republiku, jež byla chápana jako odčinění Bílé hory. Nedáme se masakrovat u zdi letohrádku Hvězda. Naše politika musí být zřetelnější, jednoznačnější a váhání ohledně podstatných otázek - volby prezidenta - je nevhodné. Vraťme Václava Havla na Hrádeček. Klaus si kope hrob sám. Českou pravici čeká osud pravice polské - do roka a do dne.
Taktika Levého bloku
4/ Výsledky voleb prokazují, že vytvoření LB bylo výborným krokem na cestě k nové levici, která překoná rozdíly mezi komunisty a nekomunisty nejen prohlášeními, ale i skutky. Navzdory dvouletému soustředěnému tlaku sdělovacích prostředků a diskriminačních akcí vlády zaznamenaly volební výsledky druhé místo a udržení předchozích pozic. Podobně výsledky SDĽ na Slovensku prokazují stabilitu sympatií voličů, kteří reagují obdobně a neberou v úvahu rozdílné postupy české a slovenské strany.při přeregistraci anebo referendu o názvu strany. Z toho vyplývá,že není důvodu obávat se dalšího transformačního procesu uvnitř partnerů koalice a že Levý blok může rozšířit svůj záběr. Dezintegrace středu k tomu vytváří vhodné podmínky.
5/ Poslání LB závisí především na strategických přístupech a na taktickém konsensu tří hlavních kontrahentů, KSČM, DL a nezávislých osobností dalších skupin. Cílem by mělo být vytvoření nového politického subjektu do konce roku 1992 v takové podobě, jež by vyhovovala dosavadním kontrahentům předvolební koalice. Zároveň by tak umožnily intenzivní rozvoj nové levice s cílem vytvořit nový, sjednocený politický subjekt /Levý blok, Strana práce/ nebo volnější konfederaci několika subjektů, jež by se sdružily k společným akcím, ne-li organizačně. Myšlenku vytvoření takového hnutí, koalice nebo strany budu podporovat za předpokladu, že dojde k základní dohodě o cílech mezi třemi kontrahenty.
6/ Rozhodujícím fermentem procesu vytváření nové levice jsou nezávislé osobnosti a představitelé menších skupin, které nám umožňují vykročit z myšlenkových skansenů a prolamovat monopol sdělovatelů na neobjektivní informace. Zde musí ihned nastat obrat prostřednictvím vytvoření měsíčníku Levý blok /nejlépe v Ostravě/, týdenní přílohy Haló novin, publikační aktivitou nakl. SAKKO /Almanachy/ a co nejdříve založením Nové tvorby, týdeníku pro kulturu a politiku,nejlépe v Brně, pod vedením E. Bondyho. Dále je nezbytné natočit televizní pořady k aktuálním tématům dějin, zahr. politiky a hospodářské reformy. Podstatné investice z volebního fondu jsou nutné.
Organizace Rady Levého bloku
7/ Rada LB hrála úlohu improvizovaného konzultačního centra, jež během voleb. kampaně nemohlo rozvíjet samostatné iniciativy. Tato fáze skončila. Rada LB musí začít hrát aktivní, nezávislou úlohu při formováni nové levice a v souladu s KSČM a DL formulovat strategické a taktické otázky dalšího postupu. K tomu je nezbytné připravit nejvýše do 2 měsíců vhodné podklady ohledně fungování Rady, svolat konferenci na konec srpna, zvolit řádné vedení a zajistit nultá čísla navrhovaných publikací. Organizace se musí zachytit v okresech prostřednictvím tisku - nestačí tedy pražská centrála s 1-2 placenými silami.
8/ Rada LB musí vystupovat na veřejnost prohlášeními, jež jsou dohodnuta, to nevylučuje, aby jednotlivci publikovali svá stanoviska, jak jim libo, neměli by je však vydávat za stanoviska Rady nebo LB, jsou-li to stanoviska osobní. V nadcházejícím horkém létě bychom měli veškerou energii věnovat ofenzivní obraně společného státu jako konfederace a čelit rostoucí vlně českého šovinismu., protože jedině tak můžeme omezit pravicový rozkyv směrem k rozdělení. LB a jeho Rada má smysl jedině jako zárodek nové levice, jež se opírá o zájmy pracujících a národní identitu, anebo nemá žádný smysl. Tato pragmatická otázka se musí rychle vyjasnit.
9/ Rozhodující platformou pro běžná taktická rozhodnutí budou zřejmě poslanecké kluby LB. Zde bude nejsensitivnější otázkou možnost vytvoření ad hoc spolupráce s levým středem /Realistickým blokem/ a podpora určitých iniciativ na principu qui pro quo, něco za něco. Budeme pozorně rozlišovat mezi iniciativami, které můžeme prosadit a těmi, které prosadit nemůžeme. Kritický postoj opozice musí být zachován a prosazován s ohledem na strategické cíle, jež potřebují výraznější programové určení. Dokážeme-li konstituovat LB jako základnu levicové politiky v ČSFR, pak máme šanci na další vzestup, protože pravicové programy zkrachují u nás stejně jako v Polsku.
10/ Závěry: První prioritou nové situace je využít obrovského
potenciálu vůle většiny zachovat společný stát a prohloubit vznikající
zájmový rozpor mezi umírněným středem a radikální pravicí. Klausova
taktika rozpadu státu bez referenda, případnými jednostrannými kroky české
pravice, ho bude nutně izolovat od středu a obrátí se proti němu samotnému,
protože bude vnímán jako síla proti Havlovi. Zastávat se nejdříve jasně
formulované konfederační strategie, zastávané Mečiarem, je pro levicovou
opozici nejlepším řešením, jež zároveň přesahuje úzce stranické zřetele
a nastoluje tématiku pravici nepohodlnou: smysl pro stát, národní zájem,
pro dějinnou tradici spjatou s T. G. Masarykem.
Ten v roce 1907 napsal: „Jsem smýšlením nejen sociálního, nýbrž přímo
socialistického.“ /předvolební projevy na Valašsku, 1907/. Dnes by byl za
stejné výroky lustrován podle paragrafu 260 i zakladatel moderní ČSR,
kterou je pravice rozhodnuta zničit.
Neprojdou, udržíme společnou konfederaci Čechů a Slováků.