| Motto: "Ultra posse nemo tenetur" (Nikdo nemůže udělat víc, než dokáže. Zásada římského práva) |
V křesťanské teologii se používá pojmu felix culpa, šťastná vina. Označuje se tak paradox, že zločin ukřižování Krista, tedy vina lidí za smrt božího syna, byla podmínkou jejich spásy. Člověk je ex definitione svého rodu hříšník, který porušuje pravidla božího řádu, je rebel vzpouzející se Bohu, neboť chce být Bohem sám. Lidé, kteří věří, že bez vraždy Boha by nebylo jejich spásy lidského rodu, jsou titíž, kteří dialektice vytýkají iracionalitu.
Ukřižováni socialismu s lidskou tváří v Praze, Berlíně, Paříži, Chicagu byla felix culpa naší generace, jež zůstává podmínkou spásy levice v budoucnosti. Být poražen se spravedlivou věcí je lepší než zvítězit se snahou o restauraci minulosti. Historie rehabilituje právě ty, kteří usilovali o nemožné, protože v širším plánu spásy má oběť smysl. Stalinisté, tito "bozi na protézách" ukřižovali své dítě, ale spasili nechtěně budoucnost levice s lidskou tváří.
V mýtu o Tristanu a Isoldě upozornili dvorní trpaslíci krále Marka, manžela Isoldy, že se schází s jeho synovcem Tristanem. Král Markus se skryl v koruně stromu, pod nímž se Isolda sešla s Tristanem, a vyslechl její slavnostní přísahu, že nikdy nemilovala jiného, než toho, kdo ji poprvé objal jako ženu. Královského manžela to uspokojilo, protože nevěděl, že Isolda vypila nápoj lásky a že její první láskou byl Tristan, nikoliv on sám. Králové jsou ješitní, jsou jen muži.
Pravda má více vrstev, podle toho, jak ji kdo chápe, zda zná skutečnost a zda propadá sebeklamu. Isolda nelhala. Markus si vyložil její slova jako pravdu, obelhávaje sebe. Trpaslíci měli pravdu, ale Tristan je zabil, protože "pravda je v hledisku lásky", jak praví mýtus.
Ve skutečnosti, mimo mýtus, v realitě pražského jara, král Markus zahynul v automobilní nehodě, trpaslíci vstoupili do antikomunistické aliance a řídí akademii věd, Isolda lže v televizi a Tristan byl ministrem zahraničí. My, kteří jsme se napili nápoje lásky k Fénixu levice s lidskou tváří, známe pravdu. Jsme ochotni přísahat, že Pražské jaro je budoucností této země. Skryt v koruně stromu sedí jiný král, ale je hluchý. Nevadí, vnitro má dálkový odposlech.
V jedné úvaze o Západu a Východu zen-buddhistický mistr Suzuki srovnal dvě staré básně. Západní básník Tennyson utrhne květ, tedy zničí život rostliny, a pak se mučí otázkou smyslu květiny. Mistr zenových sedmnáctislabičných veršů vidí květ sakury u cesty a obdivuje jeho krásu. Západní rostlina vadne básníkovi v rukou navzdory spekulaci vlastníka. Sakura kvete, protože se o ní žádný politik nestará.
V záplavě šmejdu, který se valí střední Evropou, je dnes podruhé vyrvána křehká květina pražského jara demoličními četami šokové terapie. Avšak síly, které udržují cyklus zániku jara a příchodu zimy, jsou analogické těm, které dávají dočasně, vždy dočasně, kvést rozmanitým květům pravice i levice. Příští sakura vyroste z našich semen.
Lidé, kteří chtějí soudit cokoli v dějinách, musí tak činit v mezích historie samé. Kritéria dneška nejsou kritéria doby studené války. Ultra posse nemo tenetur. Za mezemi možného končí odpovědnost. A tak osmašedesátníci nepřipustí, aby pravice se sama dosadila do role jejich soudců. Jsme soudcové vlastních chyb i zásluh, a neucházíme se o žádná rozhřešení. Restaurační mentalita, ovládající dnes středoevropské vědomí konzervativců, bude mrtvá dříve než Pražské jaro. Fénix jara je součástí cyklu, jenž platí nejen v přírodě, ale mutatis mutandis i v dějinách.
Filosof má dnes jen dvě možnosti: být kritikem společnosti, nebo být akademickým odborníkem na neplatné kategorie. Buďto si zachová integritu hledače moudrosti, jenž je svým vlastním soudcem, nebo se stydí za to, co byl ve jménu své myšlenky. Kajícník hledá pak cestu do Canosy nebo do vlády, jako kdyby mocenské elity, majitelé realit, někdy mohly odpustit elitě mysli, že má to, co se nedá koupit.
Projev na veřejné diskusi Nadace Heinricha Bölla "Praha-Berlín-Paříž, 1968", Karolinum, Praha, 21. května 1993
Podle "neoficiální" publikace "Sametová normalizace. Výroční zpráva o České republice za rok 1993" (bez data a údaji o nakladateli) připravil JH (13. 8. 2004)