Čínská lidová republika je v současnosti nejrychleji rostoucí stát na světě.
Mílovými kroky směřuje z postavení rozvojové země mezi globální elitu států. Základní čínská realita by měla být vyučována v podnikatelských školách, rozšiřována konzultačními firmami, v odborné literatuře a informacích.
Až do dnešních dnů, více jak dvě desetiletí, existuje pozoruhodný obraz změn v čínské společnosti. Je to změna ekonomická? Nebo sociální? Nebo snad kulturní? Či je to změna ekologická? Nepodobá se ničemu v atlantickém prostoru, ani tomu, co spadá pod název postkomunistické transformace a vývoje.
Rada, kterou se měly řídit změny ve většině postkomunistických zemí, byla orientována na extenzivní interakci s profesory, lektory, na využívání učebních textů, odborných informací podle programu tak zvané moderní ekonomické koncepce , která zpravidla byla amerického původu.
Je to nová Čína ? Mnozí pozorovatelé dospěli k závěru, že toto je obrovská země, která dozrála k historické změně živené vnitřními filozofickými, politickými a kulturními manipulacemi stejně jako novými výzvami vnější ekonomické vědy.
Čína zde stojí odděleně od zbytku Asie, ačkoliv je přímo základem asijské historie a názorů na svět. Někteří dospěli k pozoruhodnému závěru, že je to jen otázka času, než se Čína vynoří jako nová hnací síla Asie.[2] Sobě se nepodobající do sebe zahleděná Čína uplynulých pěti tisíc let, je přece jen současně v linii se svými dějinami napříč všemi věky. Tato slovní hříčka ilustruje, proč zahraniční studie čínské problematiky jsou tak obtížné a problematické k pochopení.
Je složité, ne-li přímo nemožné, aby Evropan nebo Američan Čínu správně hodnotil. Vyžaduje to velké úsilí, aby bylo možné se poučit z čínské současnosti.[3]
Tři druhy lidského prostředí formují čínskou povahu: Jsou to vliv rodiny, společnosti a podniku. Působí od kolébky až do rakve. V tomto prostředí se Číňané učí nacházet své sociální postavení, výhody vzájemnosti a opětování pomoci. Běžný Číňan je v určitém smyslu daleko více sociálně zaměřený než Američan nebo Evropan. Od útlého věku vstřebává společenské návyky a vnímá podstatu sociálního kapitálu.
Obklopen starověkou filozofií a kulturou přijímá hlubokou hodnotovou orientaci založenou na učení Konfucia, taoismu i zen buddhismu. Pozoruje zkorumpované administrátory, odborníky, místní feudály i nižší šlechtu, vnímá nemilosrdnou perzekuci a kruté tresty. Jeho tradiční hodnotová orientace se rozvíjí odlišně od atlantického prostoru.
Čínský podnik tak, jak se rozvíjel v minulém století, je patriarchální instituce. Aby vás zaměstnal, musíte být někým doporučen z vnitřku nebo z komunity. Tradiční úloha podniku není jen omezena na odborné znalosti a schopnosti a navazující odměnu za výkon, ale působí též při rozdělování nedostatkového zboží, pomáhá v pedagogické oblasti a usměrňování života zaměstnanců, dává doporučení k dalšímu studiu a k dosažení sociálního postavení. V poslední době se úloha podniku poněkud mění, alespoň pokud jde o města a velká centra v zemi, přibližuje se západním zvyklostem.
Management běžného podniku v sobě spojuje strategický vývoj potenciálu výkonnosti s vedením podřízených zaměstnanců. Klíčová je úloha komunistické strany. Všechna všeobecně závazná a dlouho platná rozhodnutí musí být projednána a schválena kolektivem pracujících. Nejdříve musí podnikový management vše vysvětlit a potom kolektiv spolurozhodne.
V posledních dvaceti letech se rozšířil prostor pro úlohu řídících pracovníků. Mnohé velké podniky zaměstnaly nový druh manažerů, majících vzdělání západního typu, buď získané na mezinárodních učilištích přímo v ČLR nebo i takových, kteří studovali v zahraničí.[4] Tento soubor vedoucích pracovníků v Číně požaduje nejen zlepšení úrovně managementu jako takového, ale též aby na Západě obvyklý způsob řízení byl uplatněn i v Číně.
Čína přitahuje masový příliv přímých zahraničních investic. General Motors, Volkswagen, Ford, Siemens, nadnárodní firmy z oblasti informačních technologií, maloobchodní řetězce a další mají své pobočky v Číně. Ty sem importovaly též své zvyklosti v podnikatelském managementu, v oblasti marketingu, pokud jde o péči o rozvoj zaměstnanců, při kontrole nákladů a financování.
Západní experti obracejí tuto otázku tak, že se ptají, zda může Čína udílet lekce Americe. To souvisí i s jejich pojetím globalizace a zvyšování ekonomické prosperity.
Mezinárodní srovnávací analýza odhalila překvapující potenciál japonské ekonomiky v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Až do roku 1993 bylo přicházející 21. století vítáno jako Japonské století . Japonsko triumfovalo v nových přístupech k podnikání. Celý svět se začal učit japonským pojmům jako jsou kanban, kaizen, poka-yoke a překládal je do angličtiny a vlastního jazyka: just in time - právě včas, quality circles - kroužky kvality, total quality management - řízení totální kvality, continuous improvement - neustálé zdokonalování, a též industrial leaness - průmyslová štíhlost, přišla k nám z Dálného východu. Srovnávací měřítka dosahovaných výsledků se projevila při výrobě automobilových motorů v Japonsku, za dvakrát kratší dobu než v Americe. Též nové modely aut byly uváděny na trh v Japonsku za polovinu doby potřebné u americké konkurence. Japonci triumfovali v průmyslové výrobě.
V Japonsku mluvili americkou nebo evropskou řečí. Tak tomu však není v Číně. Znají slovníček západního podnikatelského světa a mají k dispozici příslušné překlady do čínštiny. Avšak oni sami vyvinuli domácí přístupy, které však zřídka překládají do angličtiny. Je to z toho důvodu, že ono mezinárodní Esperanto anebo Lingua Franca Západu nevládnou odpovídajícími výrazy k použití.
Zdá se, že zde existují dva prvky manažerského myšlení, oba jsou pozoruhodné. Je to čínská schopnost při provádění tržních operací. Takřka v každém čínském domě se něco prodává. Mohou to být potraviny, textil, kosmetika, rychlé občerstvení, hry, jsou zde i herny a vůbec mnoho věcí na prodej. Dobře chápou, že tržní cena méně individuální náklady tvoří zisk nebo ztrátu. A pokud se to nejeví schůdné, jsou zvyklí přesedlat na něco jiného. Druhý prvek spočívá ve společenské dohodě. Než se skupina nebo tým do něčeho pustí, prodiskutují celou operaci, a jsou vázáni dosaženou dohodou.[5]
Globalita je na Západě považována za hnací sílu úspěchu. Převažuje domnění, že globální přístup zvýrazňuje potenciál každé země. Současně globalita posiluje interakci zemí, pomáhá transferu technologií, znalostí, organizačních činností a schopnosti vést, objevovat nové zdroje k dosažení lepších výsledků. Jinými slovy řečeno, globalita vytváří vlastní cyklus produktivních a hodnototvorných procesů.
Čína zaměstnává experty ze Západu, posílá velký počet studentů na univerzity v USA a v Evropě, zavádí mezinárodní analýzy a využívání informačních zdrojů. Dnes už daleko více osob než dříve mluví anglicky a může číst anglické texty. Avšak celkové procento všeho obyvatelstva schopného komunikovat v angličtině je stále ještě velmi nízké. Totéž existuje v Rusku. Jinak je tomu v Japonsku, které má větší podíl populace mluvící anglicky. Taktéž v Indii je angličtina běžně užívána jako národní prostředek komunikace.
V Hongkongu je ekonomická a společenská struktura daleko bližší Západu než je tomu kdekoliv v kontinentální Číně. Princip Jedna Čína - dva politické systémy , přislíbený centrálním čínským vedením, dále funguje.
Co politické vedení pečlivě sleduje, lze nazvat mantinely. V současné době jsou některé limity nepřekročitelné. Například v jihovýchodní Číně se prosadily zvláštní zóny s daňovými prázdninami jako základ podporující růst čínské produktivity. Byly zde založeny podnikatelské jednotky podobné japonským, které jsou vysoce produktivní, přizpůsobivé a hodnototvorné. Avšak pouze 27 % jmění je zde v soukromých rukou. Čína zvládla svou domácí kombinaci veřejného a soukromovlastnického partnerství při kapitálových investicích.
Kapitalistické podniky jsou poslušné a respektují jakýsi druh patriarchálního usměrňování. Přijímají omezení při propouštění zaměstnanců, spolupracují s mateřskou společností a komunální sférou při výukových projektech a podobně. Stále však posilují svůj podíl na trhu.
Ohromující nárůst z roku na rok o 10 až 15 % se snížil na 7,5 až 8,5 %. V posledních letech znovu vzrostl na 9 až 10 %, což daleko předstihuje západní standard. Je tento čínský rozvoj cyklický a skončí v tvrdém přistání, jak je tomu pravidlem na Západě?
Určitý rys cyklického působení nelze popřít. Například se to znatelně projevuje při výstavbě přehrady Tři soutěsky a hydroelektrárny. Týká se totéž nové sítě dálnic a železnic spojujících vzdálené čínské regiony. Tyto výkyvy lze nalézt u venkovských podniků městského typu, které se snaží překonat dřívější rozdíly ve vývoji měst a venkova.
Rovněž překvapující vzestup vědy vytváří nové důvody pro určitý typ cyklických změn. V posledních 15 letech vznikl velký počet institucí základního a aplikovaného výzkumu, které byly zapojeny do světových vědeckých programů supravodivosti, nových materiálů, automatizace strojů, robotiky, agrobiologie, medicíny a genetiky. Zavádění výsledků do praxe má často dopad na celá odvětví produktů, služeb a technologií.
V oblasti vzdělávání třetího stupně vznikla tvůrčí centra směřující k počítačové kompetenci a internetu, informačních toků a znalostí i telekomunikačních technologií. Čínské tempo růstu je pozoruhodné. V dalších letech se dostaví využití zkušeností a slaďování spolupráce. Nejvíce bylo zdůrazňováno pravidlo, že konečné výsledky nebudou měřeny změnami na domácí scéně, ale podle mezinárodních standardů.
Někteří experti nepředvídají žádné neočekávané změny ve vývoji v blízké budoucnosti. Růst je sice horký, ale ne vařící.[6] Spíše stabilizujícím faktorem je nízká inflace 3 až 4 %, stálá vazba měny na americký dolar (1 USD = 8,28 RMB), rychlé využívání nových investic a neustávající růst exportu.
Před určitou dobou byl přijat takzvaný washingtonský konsenzus jako vodítko pro transformaci. Mezi hlavní části této dohody patřilo otevření se kapitalistických trhů, privatizace a diferenciace za pomoci otevřené konkurence. V poslední době byly tyto principy podrobeny tvrdé kritice. Většina postkomunistických zemí se pohybovala vpřed sporným způsobem, spíše pomalu a konzervativním tempem. Na druhé straně pekingský konsenzus[7] staví do popředí inovace, řízení velkých dynamických struktur, spoléhání se na vlastní zdroje a sebeurčení.
Znalosti jsou oporou všech změn. Za dvacet let se zvýší počet studentů-absolventů s vědeckými hodnostmi asi čtyřikrát. Mezi předáky v ústředí a v regionech dosáhlo vzdělání třetího stupně přes 90 % osob. U západních návštěvníků převládá obdiv, jak se čínské vedení drží pokračující ekonomické a společenské reformy. Proreformní postoj je oceňován jako nejvýznamnější rys vedoucích čínských osobností v komunistické straně, na centrální i na regionální úrovni, jakož i u velkých podniků. Avšak současně převládá zdrženlivost vyslovit nějakou závaznou prognózu do budoucnosti. Podle dosavadní zkušenosti je jistý jenom všeobecný trend, protože praktické výsledky se dostavují rychleji a ve větší míře, než bylo očekáváno.
Nejspornějším bodem v mezinárodních vztazích se staly události na náměstí Tchien-an-men v Pekingu v červnu 1989, které jsou považovány za šokující porušení lidských práv. Z čínské strany se uvádí dvojí vysvětlení. Za prvé, Čína uznává individuální stejně jako sociální práva občanů, podle kterých by v Americe a dalších zemích Západu byla celá elita postižitelná za kriminální činy, například v oblasti zaměstnanosti, všeobecné pomoci občanům a sociální podpory. Za druhé, rozhodné odmítnutí politického zvratu umožnilo patnáct let robustního ekonomického růstu a sociálních změn, vyrovnané podpory materiálního zabezpečení, veřejné vstřícnosti, zlepšování prostředí a kulturnosti, a to vše díky nikdy před tím nevídaného politického klidu.
Asijský vývoj směřuje k tomu, aby dal dohromady Evropu a Asii, neboli vytvořil Euroasii. Nedávné politické posuny v Číně, Japonsku, Indii i v Rusku jsou pečlivě analyzovány a vyhodnocovány. Stanou se všechny tyto země sférou pokroku a soutěžeschopnosti? Bude zde působit trend ke spolupráci a užšímu spojení těchto zemí? Je zde nějaký důvod počítat s jejich vojenskou silou? Vypracovávají nějakou agresivní strategii?
Dosud se nic takového neděje. Dlouho trvající spor o Tchajwan nemůže směřovat nikam jinam než k mírovému řešení. Nejméně tomu tak bude do té doby, dokud ta druhá Čína (Čínská republika) neodmítne uznání, že hlavní pevninská Čína má právo sjednotit všechna čínská území, někdy v budoucnu. Je pravda, že nyní jsou velká americká města v dosahu čínských raket.
Čína rozvíjí nový politický a společenský přístup. Zachovává práva občanů, to jest nejen individuální, ale též společensky podporovaná, dává prioritu rozvoji lidských zdrojů za pomoci vzdělání a výchovy, kombinuje individuální a celospolečenské motivy na pomoc výkonnosti, vlastního vývoje a sociální záchrany.
Infrastrukturální výstavba, věda a výchova jsou kombinovány s podporou malého a středního podnikání a individuální iniciativy. Jsou to právě Číňané, kteří vynalezli svůj domácí přístup k PPP, to jest public-private partnership, soukromého a veřejného partnerství.
Otázka, co je lepší, nebude asi vyřešena ani brzy, ani snadno. Musíme vše pozorovat, znát, vyhodnocovat, musíme zůstat trpěliví. Pokud Čína uspěje, může to vyvolat nové podněty pro život celé planety.
Toto je třetí experiment. Ten prvý, rozšiřující francouzskou revoluci a otevřený uskutečněním ruské revoluce, je ukončen. Druhý, slibovaný Gorbačevem pod atraktivním jménem perestrojka (přeměna ve prospěch naší země a celého světa ) je v troskách. Zabýváme se teď 15 lety čínského úsilí. Otazník nadále platí.
Prof. Ing. Jaroslav A. JIRÁSEK, předseda dozorčí rady Strojírny Tatra Praha, emeritní čestný děkan a profesor strategického managementu na americké Business School v Čelákovicích. Bude jedním z přednášejících na kurzu o úspěšném podnikání v česko-čínském obchodu, který začíná v polovině října v Praze.
Haló noviny, 7. 9. 2004
[1] Stephen Roach Tato Čína je jiná. Vydala banka Morgan Stanley, New York, 2002, pro svou potřebu.
[2] Stephen Roach Tato Čína je jiná. Vydala banka Morgan Stanley, New York, 2002, pro svou potřebu, str. 3
[3] Poprvé jsem se setkal s asijskou realitou v Japonsku. Napsal jsem knížku nazvanou Japonské řízení. Končila větou: Mnoho jsem viděl, mnoho jsem slyšel, avšak nejsem si jist, zda jsem vše pochopil. Krátce poté sestavil ruský diplomat po patnáctiletých studiích obsáhlou knížku o Japonsku, kterou ukončil takřka stejnými slovy. Když jsem navštívil Čínu, byl jsem si vědom svého zaostávání ve znalostech Dálného východu a jeho kultury.
[4] Více jak 50 % studentů, kteří zůstanou v zahraničí a tam pracují, si zachovávají spojení se svou zemí. Většinou se vrací i zpět po dlouholetých zkušenostech v zahraničí.
[5] Když jsme se zeptali, kolik ztráty času je spojeno s hledáním dohody, odpověděl generální ředitel Audi v Šanghaji: Ano, trvá to určitý čas. Avšak pokud je dosaženo dohody, nemusím mít obavu, zda bude úkol uskutečněn a dokonán. Nakonec, produktivita zde je vyšší než v Německu.
[6] James Kynge 5. 5. 2004 a J. C. Ramo 7. 5. 2004, obojí ve Financial Times.
[7] James Kynge 5. 5. 2004 a J. C. Ramo 7. 5. 2004, obojí ve Financial Times.