Svatý obrázek v Lidových novinách

Jan Čulík

Milý synu, dobře jsi to udělal.... Lidové noviny 24. července 2003 Koupit si Lidové noviny mě včera přiměla vynikající fotografie na jejich titulní straně: je to svatý obrázek tisíciletí. George Bush se tam objímá s Václavem Havlem. Bushův téměř polibek Čechům nepříjemně připomene objímání Leonida Brežněva s Gustávem Husákem - jestlipak právě proto Lidovky otiskly tuto fotografii rovnou na titulní straně? - ale snímek je geniální právě proto, že vyvolává i celou řadu dalších, nejrůznějších konotací. Kompozicí i barevným pojetím stojí nejblíže - středověkým svatým obrazům.

Bush na fotce vůči Havlovi zaujímá postoj přátelského ochránce, Bush je výše, Havel je níže - celá fotka připomíná malby Panny Marie s děťátkem Kristem. Bush je Panna Maria, Havel je dítě Kristus. Výraz obličeje obou tomu odpovídá, je naprosto výmluvný. Středověkým obrazům odpovídá přitom i barevné pojetí: stejně jako Panna Maria, má Bush na fotce tmavomodrý oděv, modrou kravatu, Havel má kolem krku modrou mašli od medaile - modrá byla na obrazech Panny Marie s děťátkem tuším symbolem svatosti.

Velmi trefné je i zlaté pozadí fotografie - tady ho tvoří rozostřená záclona zlaté barvy - do ikony se to však přesně hodí - vždyť i středověcí světci bývali malování na zlatém pozadí. Od doby středověké náboženské ikonografie se v moderním světském pojetí politiky takto náboženské kompoziční pojetí nikdy neprojevilo s tak výraznou silou - snad jedinou výjimkou jsou religiozní motivy v raném socialisticko-realistickém výtvarném umění padesátých let, kdy si nebyli kolaborující umělci v nově vzniklé komunistické totalitě jisti, jakými prostředky mají zobrazovat nové vládce, a správně vytušili silný náboženský podtext stalinismu, ZDE

Zvláštní je, že své popularity v Bílém domě využívá Václav Havel k podpoře Vladimíra Špidly na české domácí scéně. Co to má znamenat? Jsou Havlovy antipatie vůči ODS tak silné, že se rozhodl začít podporovat současného kolísajícího sociálnědemokratického premiéra, jen aby se k moci nedostala ODS? Výroky Václava Havla tohoto druhu, viz níže, jsou přinejmenším podivné. Má se pod Špidlovým vedením Havlovým vlivem skutečně stát Česká republika "americkým zájmovým prostorem" ve střední Evropě? ZDE Přirozeně, pro každou zemi je zájem USA důležitý: Spojené státy jsou v současnosti natolik mocné, že si žádné země nemůže dovolit být jejich nepřítelem. Potíž je, kde je "hranice spolupráce". A vzhledem k tomu, že Češi mají více než čtyřicetiletou tradici "bratření" se Sovětským svazem... ?

Bush si oblíbil Špidlu

Před předáním medaile se Havel sešel s Bushem k půlhodinovému soukromému rozhovoru, jako jediný z jedenáctičlenné skupiny osob, které medaili obdržely. Jedním z témat debaty byl český premiér Špidla, který před osmi dny s Bushem téměř hodinu jednal v Bílém domě.

George Bush si prý Vladimíra Špidlu oblíbil. "Z takových političtějších věcí je snad důležité, jak velmi dobrým dojmem zapůsobila zde návštěva premiéra Špidly. Prezident Bush ho vyloženě začal mít rád a mluvit o něm jako o svém příteli a skvělém člověku, a to je pro Českou republiku nepochybně dobrá zpráva," řekl Václav Havel novinářům.

Špidla vedl českou vládní delegaci, která navštívila minulý týden Washington, texaský Houston a floridskou Miami. S Bushem Špidla hovořil téměř hodinu proti plánovaným třiceti minutám. Špidla tehdy prohlásil, že jeho jednání s Bushem se odehrávalo ve vysloveně přátelské a srdečné atmosféře a v každém okamžiku se projevovalo, že vztahy mezi Spojenými státy a Českou republikou jsou založeny na hlubokých základech. ZDE

Co si máme vybrat z Havlových formulací jako: Prezident Bush [Špidlu] vyloženě začal mít rád a mluvit o něm jako o svém příteli a skvělém člověku, a to je pro Českou republiku nepochybně dobrá zpráva," řekl Václav Havel novinářům.

Je uvěřitelné, že by americký prezident, který si plete Slovinsko a Slovensko, skutečně během hodinového rozhovoru s představitelem obskurní země kdesi ve východní Evropě, k němu zahořel tak intenzivní láskou? - No, možné to je... Ale nepravděpodobné.


Převzata první část článku Jana Čulíka v Britských listech, 25. 7. 2003.