V průběhu diskuse o vstupu či nevstupu do EU na stránkách Haló novin bylo sneseno mnoho argumentů a názorů pro i proti.
Tyto argumenty a názory v konečné instanci přispěly k poznání čtenářů a k jejich objektivnějšímu postoji k nadcházejícímu referendu o vstupu ČR do EU. To je nesporně pozitivní dimenze celé diskuse. Emociální podtext rezignující na věcnou povahu argumentů se ovšem také někdy vkrádal do průběhu diskuse. A tak se někdy přání stává otcem myšlenky. Jistě mají racionální jádro všechna varování před hrozbou vyšších cen, ohrožení zemědělství, ztráty suverenity či pronikání sudeťáků. Co však nemá nic společného s racionalitou, ale spíše s ideologickým klamem, je zpochybňování globalizace (a tedy i integrace) jako objektivní tendence, která zdaleka nevyplývá jen z kapitalistických výrobních vztahů, ale která je hluboce založena v rozvoji výrobních sil a v základním směřování civilizace. Nikoliv náhodou tuto tezi potvrdil ve svých dokumentech i V. sjezd KSČM v roce 1999 ve Žďáru n. Sázavou.
V nedávno publikovaném článku I. Hlivky (Haló noviny 26. 4. 2003) se autor ohrazuje vůči opírání podpory integrace o klasiky marxismu a označuje mne za globalistu. I. Hlivka se pokouší Marxovo jednoznačné přihlášení se k civilizačnímu pohybu vyvolanému rozšířením volného obchodu v polovině 19. století bagatelizovat náznaky, že zde byl Marx poplatný nějakým omezeným dobovým souvislostem odvozeným od postoje pruských ekonomů. Nalistujme si tedy Manifest komunistické strany, který je dnes (a nejen buržoazními autory) oceňován jako geniální předvídání globalismu. Snad tento citát nebude označen jako blufování a matení méně erudované veřejnosti.
"Tím, že těží ze světového trhu, učinila buržoazie výrobu a spotřebu všech zemí kosmopolitickou. K velké žalosti reakcionářů vzala průmyslu pod nohama národní půdu. Prastará národní průmyslová odvětví byla zničena a jsou denně ničena. Jsou vytlačována novými průmyslovými odvětvími, jejichž zavedení se stává pro všechny civilizované národy životní otázkou, takovými odvětvími, která již nezpracovávají domácí suroviny, nýbrž suroviny dovážené z nejodlehlejších končin zeměkoule a jejichž tovární výrobky jsou spotřebovány nejen ve vlastní zemi, nýbrž hned ve všech světadílech." (K. Marx - B. Engels: Manifest komunistické strany, Svoboda, Praha 1949, str. 24-25)
Kdo důkladně prostudoval klasiky marxismu včetně V. I. Lenina, ví, že nejde o vytržený citát, že rozhodně není službou zájmům Německa, jestliže marxistická teorie předpokládá historickou omezenost toho typu etnického společenství, který jsme si zvykli označovat pojmem "národ". V. I. Lenin hovoří o dvou základních tendencích projevujících se v etnických vztazích - tendenci k rozvoji života národa a tendenci k prohlubování vztahů mezi národy, kterážto druhá tendence je stále více určující tendencí a vede postupně k stírání těch ostrých hranic, jimiž se národy vyznačovaly (nikoli ke ztrátě jakýchkoli etnických specifik). V podobném smyslu se ostatně vyslovují i Marx a Engels v Manifestu - viz další citát: "Nacionální rozdíly a protiklady mezi národy mizejí stále více již rozvojem buržoazie, svobodou obchodu, světovým trhem, stejnorodostí průmyslové výroby a jí odpovídajícími životními podmínkami. Panství proletariátu ještě více urychlí tento proces. Sjednocené úsilí, alespoň civilizovaných zemí, je jednou z prvních podmínek osvobození proletariátu" (str. 42-43).
V momentě, kdy dnešním národům a národním státům bere půdu pod nohama základní faktor, který je konstituoval, totiž relativně uzavřený trh přeměňující se nezadržitelně v trh globální, a kdy vláda nadnárodních monopolů a jimi dirigovaných velmocí činí naprosto směšnou suverenitu malých států typu ČR, je argumentace "Nevstoupíme do EU, abychom neztratili národní suverenitu" značně limitovaná. I. Hlivka konstatuje, že klasiky nemusíme číst nově, ale raději jaksepatří. K tomu musím dodat, že je především musíme číst se schopností uplatňovat jejich metodu na úrovni doby. Označovat nositele odlišné interpretace jejich myšlenkového odkazu za lidi, kteří pouze klasiky zneužívají k věšení bulíků na nos, je neadekvátní reakce a do seriózní diskuse nepatří. Na tento typ polemiky nejsem ze svého působení v oblasti vědy a výzkumu zvyklý a nemohu si na něj zvyknout ani jako politik.
Haló noviny, 3. května 2003