Od V. sjezdu KSČM v roce 1999 byla na půdě stranických orgánů projednána celá řada rozborů týkajících se evropské integrace a přípravy vstupu ČR do EU. Sloužily jako odrazový můstek pro diskuse na různých úrovních stranické struktury. Tato diskuse byla velmi bohatá a lze se pochlubit, že obdobnou diskusi nevede žádná další politická strana a nevede ji ani vláda. Naše znalost evropské integrace jako procesu složitě strukturovaného a dynamického samozřejmě není konečná, dnes před nastávajícím referendem však k již publikovaným argumentům těžko přidáme něco zásadně nového. Základní podobu dojednaných podmínek na loňském summitu EU v Kodani známe a budoucí reformu EU buď budeme ovlivňovat jako člen, nebo ji budeme sledovat zvenčí. Podklad pro dnešní rozhodování projednaný 7. března 2003 VV ÚV KSČM byl zpracován především s ohledem na možné varianty závěrečného stanoviska naší strany, z nichž ty tři základní - A) podmíněné ANO, B) podmíněné NE a C) bezpodmínečné NE - uložil výkonný výbor předložit dnešnímu zasedání ÚV KSČM. Společným rysem těchto variant je přesvědčení, že stanovisko KSČM k referendu by nemělo být pouhým bilancujícím souhrnem pozitiv a šancí na straně jedné a negativ a rizik na straně druhé. Takový přístup by vzhledem k jednostrannosti a povrchnosti vládní kampaně měl také svoji hodnotu. VV ÚV KSČM se ale shodl v názoru, že KSČM jako významná politická síla v této zemi by měla veřejně sdělit, jaký shrnující názor na tuto bilanci má v podobě určitého doporučení občanům k tomu, jak by mohli odpovědět na otázku položenou v červnovém referendu.
Loňské 15. zasedání ÚV KSČM zařadilo jako námět pro členské schůze na počátku roku 2003 také téma referendum o vstupu ČR do EU, a tak může určité orientaci sloužit aktuální průběh diskuse na těchto schůzích. V podkladech, které nám zasíláte, se projevuje skutečně pestrá mozaika různých přístupů. Dovolte, abych se v úvodním slově alespoň dílčím způsobem vyjádřil k některým z nich. Souhrnně lze říci, že v diskusi jednoznačně dominují ve vztahu k EU obavy, nejistota a strach. Na prvním místě je obava z dopadů v sociální oblasti, zvláště u starší generace. Očekává se také růst nezaměstnanosti, přílivu nežádoucích cizinců, ohrožení živnostníků, kteří nebudou s to dodržet bruselské normy. Naši členové si v souladu s dokumenty KSČM v určité míře uvědomují, že integrace je objektivní trend, tápou však často s řešením svých konkrétních výhrad. Rozpaky jsou nad riziky spojenými s variantou nevstupu. Jedni říkají, že se nic nezmění a je jen na domácí politické reprezentaci, zda využije odkladu ve prospěch občanů a dokáže změnit dosavadní vývoj, který vedl k zaostávání za EU, i závislost, kterou již vůči tomuto regionu máme. Jiní se domnívají, že když nevstoupíme teď, budou později podmínky vzhledem k uzavřeným mezinárodním smlouvám, vlastnické struktuře a orientaci obchodních vztahů ještě horší, naše závislost větší a naše šance pozitivně využívat integraci menší.
Přes dosavadní informační kampaň je i mezi členy a voliči KSČM stále kolem třetiny nerozhodnutých. Ukazuje se také, že až do samotného referenda bude mezi našimi členy, a o to více mezi voliči, různý názor na vstup ČR do EU. Průzkumy (které mají samozřejmě jen orientační hodnotu) naznačují, že pro vstup je dnes mezi členy KSČM zhruba každý šestý, mezi voliči zhruba každý čtvrtý, třetí. Okresy si uvědomují zejména fakt, že mladí lidé jsou výrazně častěji pro vstup do EU a že si negativním přístupem u nich můžeme uškodit. Okresy ve vztahu k tomu většinou požadují, aby stanovisko ÚV KSČM nebylo závazné, aby mělo charakter doporučení, aby se komunisté v referendu rozhodli podle vlastního uvážení a odpovědnosti (např. OV Praha 9, OV Zlín). V souvislostí s absencí jednotného názoru na vstup ČR do EU se někdy jako problém nadhazuje otázka, zda vnitrostranická diskuse byla odpovídajícím vodítkem (poukazuje se zejména na prezentaci odlišných názorů ve vedení, na náročnost odborných argumentů i na účinnost propagandistického působení v této oblasti). Ukazuje se také, že určitá neznalost se objevuje i v případech, kdy o věci bylo opakovaně informováno.
Vystoupení na zasedání ÚV KSČM 22.3. 2003