Chtěl bych se zaměřit na otázku pojetí KSČM jako nového revolučního politického subjektu, který by měl být schopen se pohybovat v logice výše zmíněných scénářů vývoje světa i ČR a aktivně ovlivňovat společenský vývoj směrem k systémové změně společnosti. Otázka pojetí strany totiž v současné mimořádně složité době opět nabývá na důrazu, a to ve světle takových procesů, jako je relativní neúspěch Francouzské komunistické strany i německé PDS a na druhé straně prozatímní úspěchy KSČM a KSS, které bych ovšem rozhodně nechtěl přeceňovat.
Dovolte mi v této souvislosti připomenout pro skutečného marxistu banální východisko - totiž politické subjekty jsou takové, jaké jsou třídy, které je formují a kontrolují a kterým tyto politické subjekty slouží. Nejde přitom o nějaké formální parametry, jako jaké je složení členské základny či z jakých poměrů pocházejí vedoucí politikové příslušných stran nebo k jakým ideovým principům se příslušná strana hlásí (a přitom je třeba naprosto ignoruje – viz KSČ v době první historické formy socialismu). Jde o to, v jakém reálně fungujícím sociálním prostředí se strana nachází, v jaké duchovní atmosféře vyvíjí svou činnost, ideologie jaké třídy skutečně prostupuje vědomím a jednáním funkcionářů i aktivistů, tedy té politické elity, která zprostředkovává vztah mezi třídou a ostatním třídami příslušné společnosti.
Jsou různé cesty, jak se dobrat poznání o charakteru současné KSČM. Zvolme následující cestu – takříkající „cestu shora“ - pokusme se vyslovit určitý soud o charakteru strany z hlediska tří základních ideologických komplexů, které v současné době existují v naší společnosti.
Nemá cenu se zabývat podrobně prvním komplexem, který dominuje ve všech oficiálních mediích. Jde o komplex názorů, který chápe už sám projekt nekapitalistické společnosti (pochopitelně celý marxismus) jako zločinné a nahodilé vybočení z dějin a který tak či onak obhajuje současné společenské uspořádání jako cosi nejdokonalejšího, jedině reálného a věčného.
Samozřejmě jsem oba názory zjednodušil, samozřejmě existují různé modifikace, přechodná stanoviska, variace apod. V hlavách konkrétních lidí jsou různé směsice názorů s různými proporcemi jednotlivých složek. Nicméně přece jen existují určité skupiny lidí, kteří mají k tomu či onomu názoru blíž než k jinému, existují určitá duchovní prostředí, do určité míry naladěná na tyto názory.
Krach prvního pokusu o socialismus (ke kterému jinými formami dochází i v asijských zemích a na Kubě) si vynucuje určité závěry – především závěr o nutnosti nespoléhat na politickou revoluci předbíhající zásadní ekonomické přeměny, ale současně s politickým bojem za co nejširší demokratizaci vytvářet nový vlastnický sektor – samosprávný, kde by lidé získávali praktické zkušenosti se společenskou správou a jehož soutěžení s kapitalismem realizované v širokém celosvětovém měřítku by nakonec vytvořilo podmínky pro kvalitativní změnu charakteru vlastnických i dalších společenských vztahů. Touto cestou je třeba i globalizačním a eurointegračním procesům rozvíjejícím se zpočátku pouze v rámci kapitalismu vtisknout jinou podobu. Prvním nezbytným krokem je vstup do EU, kde se zatím přes všechny nevýhody realizuje sociálně poněkud citlivější model kapitalismu. Jediným objektivně reálným spojencem v tomto procesu jsou sociálně demokratické strany, při respektování jejich vyhraněně prokapitalistického i antikomunistického charakteru, jde zejména o získání širokých mas členů a voličů ČSSD a tlačení vládnoucích garnitur ke zdi.
Hlavní třídou, o kterou je třeba se v průběhu tohoto vývoje opřít, nemohou být staré oddíly dělnické třídy spojené ještě s fyzickou prací, ale nové oddíly cognitariátu a počítačového proletariátu. Nový revoluční subjekt musí svým programem i svou organizátorskou aktivitou i ideologií spojit jak nové a tradiční skupiny dělnické třídy, tak dělníky a další skupiny zaměstnanců i malé a střední podnikatele, ale i národy a národnosti. Je nutno vytvořit širokou internacionální frontu proti globálnímu kapitálu.
Jaké společenské síly stojí za jednotlivými komplexy? Zatímco komplex 1 je jednoznačně buržoasní ideologií, 3 komplex vyjadřuje zájmy širokých vrstev pracujících integrované novými oddíly dělnické třídy (možno ho s jistou výhradou nazvat nestalinským marxismem). Komplex 2, ať už v militantně vyhraněné nebo mírnější podobě, můžeme nazvat konzervativním, eventuelně neostalinským a je modifikovanou variantou ideologie vládnoucí třídy první formy socialismu – řídícího aparátu.
Tím, co v této souvislosti nemusí být bez hlubší znalosti marxistické třídy jasné, je fakt, že tento konzervativní ideologický komplex přetrvává i v podmínkách, kdy předlistopadová vládnoucí třída opouští dějinné jeviště – její část se změnila v buržoasii, část sklouzla mezi současné neprivilegované vrstvy a jejím nejviditelnějším pozůstatkem jsou určité skupiny důchodců, pocházející většinou z nižších pater této bývalé privilegované třídy. Nicméně i tato odcházející třída má své současné mluvčí, ideology a politiky a nelze podceňovat ani její vliv na určité skupinky mládeže.
Velmi náročná je odpověď na otázku, jaký ideologický charakter má z tohoto hlediska KSČM, které ideologické komplexy a v jakém poměru jsou zastoupeny v hlavách jejích členů a sympatizantů a zejména klíčové vrstvy funkcionářů a aktivistů KSČM. KSČM je z tohoto hlediska vnitřně rozporným celkem. Její struktury se dnes pohybují poměrně hluboko v prostředí bývalých příslušníků třídy řídícího aparátu a určitých skupin inteligence s ním spojené. Celý problém je znásoben faktem, že výrazná většina těchto bývalých příslušníků privilegovaných vrstev minulého systému je dnes v důchodovém věku. KSČM nemá normální demografickou a sociální strukturu. Některé rysy vyplývající z původní ideologické orientace příslušníků řídícího aparátu a inteligence jsou zesíleny psychologickými zvláštnostmi generace seniorů, včetně určité jejich iracionální reakce na pokálení vlastního životního díla po pádu minulého systému. Toto sociální prostředí je proto mimořádně příznivé pro konzervativní, neostalinský ideologický komplex, který nakonec v hlavách mnoha členů strany dominuje, mimo jiné i díky aktivnímu působení jednotlivců a skupinek, které nostalgických a iracionálních nálad seniorů záměrně zneužívají při politikaření diktovaném často osobními zájmy. Samozřejmě neplatí zde žádný automatismus – ne všichni důchodci jsou pod dominantním vlivem konzervativní ideologie a pod vlivem konzervativní ideologie nejsou jen důchodci, ale i lidé produktivního věku a dokonce mladí lidé, např. v KSM. Určitá dominance konzervativní ideologie a z ní vyplývajících praktických postojů není možná tak jasně patrná v hlavních stranických dokumentech, kde jako určitý sjednocující prvek působí antikapitalistické zaměření a přihlížení k potřebám denní politiky. Stoupenci konzervativního ideologického i politického směru však mají tolik sil, aby poměrně úspěšně blokovali pokusy o prosazení třetího komplexu (nestalinského marxismu, který je ve straně menšinový) do dokumentů KSČM a argumentace určené veřejnosti. V konkrétní praxi se na nejrůznějších stupních i v nejrůznějších regionech kříží a střetává vliv stoupenců obou názorů a v praxi se vyvažuje často do podoby určitého bezzubého pragmatismu, který se vyhýbá řešení zásadních otázek a spokojuje se s určitou dosti povrchní praktickou akční jednotou v denní politice. V některých regionech, zvláště v Praze, se ovšem objevují tendence k poměrně militantnímu nastolování konzervativního komplexu a snaze prezentovat ho jako závazný a jedině „marx-leninský“. Odpůrci tohoto komplexu pak bývají šmahem klasifikováni jako „sociáldemokraté“.
Podvědomá obava z vlivu tohoto konzervativního názorového proudu (který aktivně živí někteří funkcionáři a publicisté) značně svazuje ústa vedoucích politiků KSČM v těch pasážích jejich reagování ve sdělovacích prostředcích, kde mají čelit dotazům a útokům ideologického charakteru, dotazům a výpadům k minulosti, ale i k strategickým cílům KSČM, perspektivám socialismu apod. Neustálé kolísání kolem těchto otázek znemožňuje straně účinně čelit antikomunismu a získávat racionálně uvažující vrstvy, zejména mladou generaci, což dále fixuje vliv stoupenců konzervativních sil ve straně. To, že stoupenci konzervativního proudu blokují zaujetí jasné pozice na zásadách tvořivého marxismu, otevírá naopak prostor pro pragmatické síly odmítající jakoukoli teorii a jakékoli výhledy a prognózy, sledující lobbystické zájmy a ideově v řadě momentů fakticky přecházející na pozice oficiální ideologie. Takto komplikovaně, ve vzájemném působení poměrně silného konzervatizmu, menšinového nestalinského marxismu a dosti rozšířeného pragmatismu, dnes vypadá KSČM.
Osud strany je proto dnes závislý na tom, zda se dokáže v poměrně dohledné době přeměnit ze strany, poskytující určitý prostor k dožívání a udržování v politice stoupenců konzervativního neostalinského názorového komplexu, ve stranu, která je založena na kritické reflexi tohoto komplexu i celé teorie a praxe prvního historického pokusu o socialismus a dokáže se přihlásit k perspektivě samosprávného socialismu překonávajícího nedostatky tohoto pokusu. Nejde vůbec o to nastolit dnes nějakou uměle vynucenou názorovou monolitnost, jde ale o to, co si většina strany v dlouhodobé perspektivě vybere.
Pokud jde o samosprávný socialismus, který dnes konzervativní myšlení ve straně tvrdě odmítá a ohlíží se raději zpět po vizi opětovného zestátnění, může leckdo namítnout, že ještě nemáme k dispozici konkrétní model samosprávného socialismu. Na to je ovšem možná odpověď – takovýto model neměl k dispozici ani Marx a Engels, ani Lenin – upřesňování prvního historického modelu socialismu probíhalo na základě praxe – doslova a do písmene za pochodu - a přesto vznikl a desítky let fungoval. Prvořadým úkolem KSČM, ve kterém se může profilovat jako strana 21. století, proto musí být alespoň první kroky směřující do dosažení budoucího projektu – teoretické bádání, legislativní návrhy na pronájem případně výkup podniku zaměstnanci, na vytvoření zaměstnaneckých rad apod. V případě, že by se vyjasnila názorová propletenost stalinského a nestalinského proudu bylo by také možné jinak orientovat odborné zázemí a jinak dostávat do povědomí veřejnosti fakt, že KSČM se nechce vracet k minulosti a má vlastní projekt, který může postavit jak vůči stalinskému modelu, tak vůči soudobému kapitalismu. Jen s tímto novým ideologickým komplexem se může KSČM dostat k těm vrstvám, které jsou v současné globální společnosti nosné. Jsou nosné proto, že jsou spojeny s vědou a nejmodernějšími technologiemi i s nejvyšším stupněm zespolečenštění dosahovaného na informačních a komunikačních sítích. Jde o vrstvy cognitariátu a počítačového proletariátu jakožto nové oddíly dělnické třídy naplňujícím Marxovy metodologické podmínky příslušnosti k dělnické třídě stejně tak, jako je kdysi naplňovaly oddíly industriálního, fyzicky pracujícího proletariátu.
Problémy, které podvazují a deformují vnitřní život KSČM a které rozhodnou o jejím osudu, mají však mnohem obecnější charakter. Nejsou jen záležitostí bývalých socialistických zemí. Promítají se i v těch komunistických stranách, které působí v jiné sociální realitě – v podmínkách vyspělé kapitalistické společnosti s kontinuitním vývojem. Příčiny problémů a neúspěchů komunistických stran západních zemí paradoxně vyrůstají z podobných kořenů, jako je tomu u KSČM, totiž z obtíží při získávání nových oddílů vykořisťovaných při současné ztrátě vlivu v tradičních skupinách. V tomto smyslu může KSČM, pokud se dokáže úspěšně zorientovat a nebude se snažit těžit jen z procesů pomíjivého výkyvu nálad tradičních neprivilegovaných vrstev, přispět i k řešení problémů mezinárodního komunistického hnutí a dát mu pro jeho rozvoj cenné podněty.
Příspěvek na Konferenci KSČM o prognóze 12. 10. 2003