V posledních deseti letech stále slyšíme samá negativa o 'dobách socialismu a komunismu'.
Proto je na místě otázka: Jak to vlastně je s oběma společenskými řády? Vzdělaní antikomunisté pochopitelně vědí, že nic takového u nás nebylo, že žádný socialismus, neřku-li komunismus neexistoval, že jde jen o hru slov, která má diskreditovat u mladých lidí, kteří o ničem nevědí, případné budoucí zaangažování se ve prospěch změny současného nespravedlivého společenského systému ve spravedlivější. Onen komunismus, charakterizovaný slovy 'Každému podle jeho potřeb' poněkud zpochybněný slibem Nikity Chruščova, že i naše generace bude žít v komunismu, je záležitostí dlouhé perspektivy. Pro jeho vybudování musí být vytvořeny nejen materiální podmínky, ale lidé budou musit změnit, díky dlouhodobé výchově a společenskému tlaku, své charaktery a své chování.
Pokud jde o socialismus, ten Marx s Engelsem charakterizovali slovy: Každému podle jeho práce. I tady je na místě otázka, zda jsme žili v podobném státě? Každý, kdo vnímal období do roku 1989, musí potvrdit, že bohužel nikoli. Měli jsme sice zestátněný průmysl, združstevněné zemědělství, stát ovlivňoval život svých občanů a také jim dával záruky a naděje. Nedokázal však naplnit zmíněnou charakteristiku. Proto, když podle rozhodnutí Antonína Novotného a jeho nejbližších jsme údajně 'naplnili obsah marxengelsovské definice', bylo to přinejmenším neuvážené.
Také nejvyšší svoboda a nejlepší podmínky pro rozvoj demokracie v pravém slova smyslu, jak ji chápal Marx a Engels, byly mnohdy jen na papíře. Byli jsme totiž ve stadiu předsocialistickém, snažili jsme se být sociálně spravedlivým státem, ale ne vše jsme dokázali zabezpečit. Socialismus bylo slovo, do něhož stále více pronikala touha po penězích a tržní myšlení. Proto po listopadu tak rychle mohli zvítězit ti, kteří neměli nic jiného na mysli, než co největší osobní prospěch.
Zpochybňování socialismu, jeho autorů (Havel o Engelsovi jako o neznámém filozofu 19. století ap.), přímé napadání Lenina (dokonce jeho 'povýšení' na diktátora) je účelovým aktem. Díky ovládnutí sdělovacích prostředků kapitálově silnými mediálními společnostmi, které ruku v ruce s těmi, kteří se dostali do čela země a zprivatizovali si národní hospodářství, se stal socialismus téměř nadávkou a pejorativním označením pro ty, kteří jsou takzvaně nepoučitelní. Socialismus však, jako první předstupeň komunistické společnosti, je nadějí lidstva do budoucna. Bude však nutné k jeho naplnění postupovat zcela jinými způsoby, než tomu bylo v minulosti, protože právě tento řád dokáže splnit skutečné naděje většiny lidí, touhu po rovnosti, po míru, po naplnění skutečných lidských práv, dokáže zajistit, aby se lidé nemuseli bát stáří, nezaměstnanosti, nemocí, aby pro všechny byly rovné příležitosti a konečně nerozhodovaly jen peníze.
Haló noviny, 10. září 2003