Rozhovor místopředsedy ÚV KSČM Miloslava Ransdorfa v Právu vyvolal značný ohlas. Právo dokonce neváhalo dále rozrušovat rozjitřenou hladinu. Velmi umným způsobem znovu přilévalo olej do ohně. Je to logické. Jde přece o to, že KSČM má vysoké preference a sociální demokracie, za kterou list víceméně kope, potřebuje, aby také mezi komunisty vzniklo napětí. Osobně si myslím, že odpovědi Miloslava Ransdorfa nebyly příliš uvážené, šel tak na filozofii listu, který není ochoten komunistům cokoli odpustit. Proto i podpásové otázky jeho redaktorky. Nutno ovšem počítat s tím, že i v budoucnu bude Právo postupovat stejným způsobem. Nejde ovšem jen o hledání senzací, ale o cílené zaměření, a v místech, kde hledají slabší článek - i když pochopitelně tomu tak vůbec být nemusí a ten slabší článek si sami vymodelují - se nadále list bude pokoušet profitovat. Vymýšlet nepravdy, osočovat, snažit se najít skulinku, kterou by rozšířili v nezvládnutelnou díru, to je přece záměr, jak poškodit levicové a komunistické hnutí, již od nepaměti.
Miloslav Ransdorf bude muset pochopitelně svůj názor obhájit. Pokud došlo ke zkreslení jeho odpovědí Právem, měl by se bránit, pokud nikoli, pak mu nebude zbývat nic jiného, než postavit se čelem myšlence, kterou nadhodil. Nebude to však záležitostí redaktorky Práva, aby se tímto prostřednictvím nadále pokoušela rozmělnit komunistickou stranu, atomizovat ji, vyvolat v život dávno již odsouzené skupinkaření. Komunistická strana Čech a Moravy je silná proto, že se dokáže zastávat obyčejných lidí. Může jistě dojít k rozporům odpovědných funkcionářů. Tak to bývá při názorových střetech normální. Dostat se kupředu lze pouze střetem protikladů. To již dávno přede mnou řekli chytřejší lidé. I v KSČM na leccos máme rozdílné názory. Někdy se nám líbí, někdy ne. Mohou vyvolávat i emoce. Ale tak to v životě bývá.
S tím souvisí i někdy zbytečně emotivní reakce na vyřčené věty v některém z médií. Nemyslím si, že je třeba na vše bezprostředně reagovat. Diskutovat lze o všem. Přičemž názory diskutujících, i když vyřčené poněkud netradičně, mohou být různé. I ne zcela rozumné a odůvodněné. Jde o to si vyjasnit, oč vlastně šlo, a teprve pak zaujmout názor. Pokud jde o vedoucí představitele KSČM je tu zřetelná možnost vyřešit si problémy přímo na zasedání příslušného stranického orgánu. Ani pak osobní napadání nemá opodstatnění. Odpovědi prostřednictvím dalších médií jen nahrávají senzacechtivým či dokonce na poškození KSČM zaměřeným novinářům a novinám.
Odpůrcům KSČM jde pochopitelně o to, aby tyto rozpory byly totiž co největší, aby svými vstupy na scénu je pokud možno ještě více zvětšovaly. Já osobně však věřím, že převážná většina členů KSČM a sympatizantů názorovým střetům nepřikládá takový význam, a že dokáže po diskusi a rozhodnutí přijmout většinový názor, bojovat za něj, protože je to v zájmu většiny našich občanů. Pokud by se ovšem podařilo podobnými přístupy, jako nám občas předvádí některé sdělovací prostředky, narušit jednotu KSČM, bylo by to pro ně vítězstvím! Jedině tak lze chápat snahy některých redaktorů, ať již jde o Právo, anebo o další celostátní média. Věřím však, že komunisté, jak dokázali mnohokrát, i nyní se dokážou poučit z tohoto mediálního tlaku a nebudou podléhat emocem, které mají opravdu jen jediný cíl, narušit jednotu a zbavit sociální demokracii toho největšího konkurenta.
Haló noviny, 21. února 2004