Dostalo se mi do rukou periodikum NÁZORY 2, roč. 14 z 1. máje 2004 samosprávného klubu komunistů. V něm je uveřejněna Výzva k VI. sjezdu.
Na tuto část chci reagovat.
Po vcelku správné, i když velice obecné charakteristice současných poměrů následuje část, ve které je napadána celá KSČM, aniž je diferencováno od názorů některých jednotlivců.
Především autoři neznají stanoviska orgánů strany, ÚV a jeho výkonného výboru a generalizuji stanoviska několika členů dosavadního (do VI. sjezdu) vedení.
Za druhé naprosto je nezajímá život organizací a názory většiny členů a zřejmě je ani neznají.
Jak chápat tvrzení, že KSČM doporučuje podporu vzniku jednoho imperialistického bloku (EU) proti druhému (USA) , nebo vyslovuje se pro budování 'evropských bezpečnostních (!) sil' , podporuje profesionalizaci (české) armády. Prý jsme se vzdali internacionalismu a přihlížíme, jak naši patolízalové vyzývají k akcím proti Kubě atd. Snad není potřeba pokračovat. Stanoviska minulého V. sjezdu k EU i několika zasedání ÚV, konkrétně před loňským referendem (mohlo být jednoznačnější), jsou známa. Nikde není vyslovena podpora současné podobě EU nebo dokonce jejím bezpečnostním silám.
Pokud má Kuba v ČR skutečné přátele, pak to jsou komunisté a její sympatizanti. Ohledně toho přihlížení k chování vlády ČR neznám možnost, jak tomu zamezit.
Dnešní hospodářský i politický život v naší zemi přináší řadu problémů občanům a staví před KSČM stále nové otázky. Tyto otázky bohužel nenastolujeme my, ale jiné politické subjekty. Ne ke všemu je možné svolávat zasedání ÚV či VV, v případě regionálních či místních problémů příslušných orgánů, potom záleží na orientaci jednotlivých členů těchto orgánů či poslanců a zastupitelů. Ty se mohou lišit, ovšem nemohou být v rozporu s usneseními sjezdu či ÚV. V mnoha případech je nutné i hledat různé kompromisy. Bez toho není politika možná.
Je ovšem snadné vyslovit výtku: Nejenže se vytratila skutečná komunistická politika vedení pracujících proti vykořisťování. Její minulé vzory jsou pomlouvány jako sektářské... Je zřejmé, že autorům uniká složitost současného politického úsilí KSČM i dialektika společenského vývoje.
Strana může vést pracující, nikoli proti jejich vůli či nezájmu, ale až dospějí (za naší pomoci) k poznání, že je nutná společenská změna.
Součástí zápasu o tuto změnu je i naše úsilí, aby současné poměry a opatření vlády či parlamentu nedopadaly na občany tak tvrdě, jak jsou zamýšleny. Naší politikou nemůže být zásada čím hůře, tím lépe . Je to naše součást úsilí proti vykořisťování. Pokud se budeme, podle autorů této výzvy, věnovat jen boji za konečný cíl a provádět nepružnou denní politiku, pak se nejspíše změníme v sektu, odtrženou právě od pracujících. Ti v nás musí vidět zastánce jejich zájmů, jejich starosti a pomocníky v řešení jejich denních problémů - osobních, místních i celospolečenských. Pokud si autoři výzvy prostudují dějiny MKH či KSČ, pak se přesvědčí, že taková denní politika byla vždy součástí jejich činnosti. Pokud by tomu tak nebylo, pak by např. KSČ nezískala důvěru většiny občanů po 2. světové válce. Ztratila ji tehdy, kdy právě takovou politiku důsledně nerealizovala, kdy přestala vyjadřovat potřeby většiny společnosti.
Ještě několik slov k otázce vnitrostranické demokracie. Jsem členem ÚV několik let, předsedou MěV v Brně, účastnil jsem se od r. 1992 všech sjezdů. Nikde nikdo nebyl okřikován, diskriminován za kritický názor. Ne vždy ale musí být takové slovo přijato kolektivem. Téměř vždy dochází k diskusím a střetům názorů, někdy velice ostrým. Ale to přece jinak nejde. Mohu se na ty ostatní zlobit, ale musím je respektovat. Myslím, že VI. sjezd byl přímo obrazem svobodné výměny názorů a svobodné diskuse.
Možná, že autoři výzvy mají jiné zkušenosti, jejich názory nejsou respektovány, a proto jsou zatrpklí. To ale naši společné práci neprospívá, řekl bych, je to stejně škodlivé jako jimi kritizované úsilí o sociáldemokratizaci KSČM a její pouze reformní program.
Doba i naše činnost vyžaduje pokud možno sjednocené úsilí, při různosti mnoha názorů akční jednotu , s právem prosazovat vlastní názor, tak jak to je ve Stanovách. Neměla by to ale být polemika mimo stranu k radosti jiných politických stran a pro ně pracujících sdělovacích prostředků včetně Práva.
Doba je skutečně složitá a pro prostého člověka v ČR i ve světě v mnohem zlá. Pouze z těchto objektivně narůstajících rozporů může vzejít síla, která svět změní.
I naše různost názorů, ale sjednocování k činnosti k tomu může přispět. Nikdo by neměl tvrdošíjně lpět na vlastním stanovisku ve vztahu k taktice naší strany. Nakonec uznáváme, že praxe je kritériem pravdy, tedy i účinnosti naší dlouholeté práce. To, že si KSČM, přes všechny nedostatky a problémy, se kterými se potkáváme, vydobyla zaslouženou pozici v ČR, že je uznávána KS ze zahraničí, je jistě důkazem, že ne vše dělá špatně.
Upřímně míněné kritiky však není nikdy dost.
Haló noviny, 29. května 2004