Před Komunistickou stranou Čech a Moravy je další šance k uskutečnění jejího programového cíle. Tím je obnovení principů sociálně spravedlivé společnosti v naší zemi, v delší perspektivě společnosti socialistické. Takový program mají ostatně desítky jiných stran v Evropě a stovky stran a hnutí na celém světě. Samozřejmě, že každá z nich pracuje a uskutečňuje svou politiku v jiných podmínkách. Ty opravdu levicové, tedy protikapitalistické, mají však mnohé společného. Především to, že usilují o zajištění důstojného a plnohodnotného života pro lidi práce, pro ty, kteří s dobře oceněným využitím svých schopností chtějí lepší budoucnost, reálně ji naplňují nebo po zásluze čerpají z toho, co vykonali.
Stává se však, bohužel, že ty politické subjekty a jejich vůdci, kteří s odvoláním na historické zápasy pracujících mají ve svých představách stejné zásady, je docela snadno opouštějí. Nejčastěji tehdy, když se naplní jejich individuální ambice. Představy o tužbách prostých lidí, požadavky na spravedlivý podíl na správě společnosti, ale také na rozdělování jejího bohatství, končí po vyhlášení volebních výsledků často ve spodních šuplících některých politiků a jejich stranických centrál. K tomu došlo také v České republice.
Již koncem devadesátých let mnoho lidí vystřízlivělo z oslav polistopadových zvratů. Narazili totiž na tvrdou realitu obnoveného kapitalismu, který drtivá většina občanů nikdy neprosazovala. Prognostici, transformátoři, kejklíři, tuneláři - tak se měnil profil vládnoucí elity, která lidu nakonec omezila příděl her i chleba. Proto ta podpora sociální demokracii a komunistům ve volbách v roce 1998 a 2002. Pro sociální stát, pro demokracii, pro levici se přiklonila většina voličů. Ve svém názoru na tyto základní atributy společenského zájmu byli zajedno. Jak se k tomuto faktu postavili sociálně demokratičtí vůdci Zeman a Špidla je všeobecně známo.
Jsme v roce 2004 a v Poslanecké sněmovně mají poslanci zvolení levicově orientovanými občany stále 111 hlasů. Dvě třetiny z nich je však zablokováno neférovým a egoistickým postojem vedení ČSSD. Vždyť ve skutečnosti je to právě tato strana, která se zabetonovala v prvním podlaží rekonstruovaného sociálního státu. Jako armatura jí posloužila česká pravice. Ani tato tristní situace, do které sociální demokracii a celou českou společnost zavedli vůdci z Lidového domu, zatím nepohnula jejich členskou základnou.
To však zdaleka nemůže vést k závěru, že sjednocení postupu levicově smýšlejících občanů je mýtem. Ti totiž se nesjednocují jen za myšlenkami a způsobem prezentace volebních lídrů, ale při prosazování svých zájmů. Rostoucí preference pro KSČM mohou být také důsledkem vyjádřeného zklamání z chování vlády, ale asi především uznáním programu, který komunisté neúnavně prosazují. V parlamentu i v samosprávných institucích.
Z těchto důvodů je ale mýtem opakovaná představa politologů, žurnalistů a jiných antikomunistů, že teprve transformovaná komunistická strana může být součástí sjednocované levice. Kdyby se KSČM transformovala podle jejich představ, nebyla by tím subjektem, kolem kterého se sjednocují nejen ti, se kterými si obnovený kapitalistický systém ošklivě zahrál, ale také ti, kteří myslí nejen na sebe, ale také na svou rodinu, obec, na celou naši vlast. Na její reálnou a nadějnou budoucnost.
Jedním z důležitých závěrů VI. sjezdu KSČM je, že na svém programu komunisté nic nezmění. V každém případě však razantněji vystoupí právě na obranu lidí práce, tedy těch, kteří jsou přiřazováni k levicově smýšlejícím. Nestačí potom jen vzbuzovat naděje, ale informovat o možných řešeních a jednat. Vysvětlovat příznivcům, ale i partnerům ve společenských strukturách, že vlastní program nejen máme, ale máme k němu také své představy o uskutečnění. Kdo si přečte přijatý sjezdový dokument Naděje pro Českou republiku a vystoupení předsedy ústředního výboru, může si utvořit názor, o čem diskutovat a co pomoci uskutečnit. Komunisté dávno mýty odložili, svůj realismus vložili do záměrů nutných společenských změn.
Haló noviny, 19. května 2004
Přečtěte si článek Alexandra Mitrofanova Jednotná levice je mýtus z 18. 5. 04.