Ve článku Konec Špidly v Čechách (Právo, 15. 6.) vyslovil Alexandr Mitrofanov následující myšlenku: náš volič nechce slyšet pravdu. Chce silného vůdce, který mu slíbí modré z nebe a potom ukáže rukou na padouchy, kteří zavinili nesplnění slibů. Tak získával podporu Miloš Zeman a stejně pracuje i Vlastimil Tlustý. Intelektuál Vladimír Špidla s racionálním výkladem nutnosti nepopulárních reforem nemá u voličů šanci. Jistě si nelze dělat iluze o schopnosti mas akceptovat rozumné argumenty politiků, jestliže znamenají nepopulární opatření. Bylo by chybou domnívat se, že v době první republiky či za Rakouska-Uherska byla v tomto směru situace lepší nebo že voliči na západ od Chebu jsou moudřejší a "vyspělejší" než voliči čeští. Už ve starém Řecku bylo známo, že u mas vítězí ten z lidových vůdců (řecky: demagogů), který sugestivně říká to, co chce dav slyšet. Také známý bonmot, že největší pohromou pro demokracii je všeobecné volební právo, které dovoluje rozhodovat o věcech veřejných i lidem, kteří ničemu nerozumějí, není bohužel příliš vzdálen skutečnosti.
Avšak malá účast v eurovolbách a debakl soc. dem. mají jiné příčiny. Zamysleme se nad důvody klesající účasti v jakýchkoli volbách. Zjistíme, že to vůbec není způsobeno hloupostí voličů. Lidé volit nechodí, protože žádná z demokratických stran není schopna zformulovat srozumitelný a smysluplný program. To je chyba stranických vedení, která mají k ruce mozkové trusty. Místo nových myšlenek nás ČSSD jen přesvědčuje, že i když provádí nepopulární politiku a dočasně sociální stát redukuje, zabraňuje většímu zlu, totiž totální demontáži sociálního státu. ODS zase tvrdí, že sociální stát je přebujelý a že všelékem je snížení daní, které povzbudí výrobu. Důsledky obou postupů jsou však podobné. Přitom demontáž sociálního státu - ať postupná, či okamžitá - znamená snížení koupěschopnosti obyvatelstva, a tedy pokles spotřeby a tím i výroby. Snížení daní výrobu samo o sobě neoživí, protože vyrobené zboží nebude komu prodat.
Na obranu našich stran je třeba říci, že tak jako naše ČSSD se chovají dnes prakticky všechny evropské i mimoevropské socialistické a soc. dem. strany, a tak jako ODS zase všechny strany konzervativní. Za této situace je neúčast ve volbách nikoliv výrazem malé uvědomělosti voličů, ale naopak vítězstvím jejich zdravého rozumu. Levicový volič odmítající KSČM se prostě odmítá rozhodovat mezi dvěma alternativami, o kterých ví, že jsou v delší časové perspektivě pro něj stejně špatné. Stále je lepší malá účast občanů, než kdyby nevoliči odevzdali hlasy KSČM či nějakým narychlo vzniklým populistickým stranám typu slovenského Směru nebo polské Samoobrony. Účast se výrazně může zvýšit teprve tehdy, až budou mít voliči co volit.
(Autor je historik)
Právo, 17. 6. 2004