Federální shromáždění neschválilo ústavní zákon o zániku Československé federace. Protože situace je zdánlivě patová, dohodla se pravděpodobně koalice s opozicí, že zákon bude schválen alespoň ve Sněmovně lidu, čímž se otevře cesta k dohadovacímu řízení.
Nutno říci, že koalice se do současné patové situace vmanévrovala sama. Za zády voličů totiž protiústavně fakticky rozdělila Československo a nyní hledá pomoc v řadách opozice, aby tomuto svému nelegálnímu jednání dodala zdání práva. Argumentuje přitom tím, že federace již fakticky zanikla a že se tedy stejně nedá nic dělat.
Do jisté míry je to obdobný přístup, jako když na podzim r. 1968 Národní shromáždění schvalovalo smlouvu o "dočasném" pobytu sovětských vojsk v Československu: i tehdy se argumentovalo tím, že vojska zde tak jako tak zůstanou, ať už poslanci budou hlasovat jakkoliv. To byla jistě pravda, ale to ještě neznamenalo, že parlament musel za každou cenu páchat harakiri. Ani dnes nevidím důvod k tomu, aby opozice přejímala zodpovědnost za něco, na čem neměla podíl, jenom proto, aby rozpad státu dostal pro cizinu přijatelnější fasádu. Měla-li vládní koalice dost odvahy na to, aby federaci rozdělila, musí mít nyní také odvahu k tomu, aby buď alespoň dodatečně získala mandát voličů k takovémuto jednání, nebo aby za ně zodpovědnost nesla sama a umožnila opozici umýt si ruce.
Co znamená první případ, je jasné: předložit návrh zákona o zániku federace referendu v obou republikách. V této souvislosti je třeba podotknout, že vládní koalice se (chtělo by se mně říci "bohužel") bojí referenda s největší pravděpodobností zcela zbytečně. Hromadné sdělovací prostředky v obou republikách totiž už půl roku dnem i nocí zpracovávají obyvatelstvo v tom smyslu, že rozdělení státu je jedinou možnou cestou. Je známo, že až 90 % veřejného mínění je ovlivňováno televizí a rozhlasem a jen zbytek připadá na noviny. Jenže televize a rozhlas jsou stále ještě státní a stát, to je vládní koalice. Dnes je situace taková, že při vypsání referenda by zřejmě na Slovensku sice většina voličů hlasovala pro zachování společného státu, ale v České republice by pravděpodobně plebiscit vyzněl pro rozdělení. Přitom tvrzení, že společný stát není udržitelný, je podle mého nesmyslné - není pouze udržitelný za vlády současné české a slovenské vládní garnitury, které ovšem samozřejmě nebudou vládnout věčně. Ať je tomu však jakkoliv, vládní koalice se nepochybně referenda bojí a nehodlá je připustit. Zbývá tedy jen druhá možnost - aby totiž převzala odpovědnost sama.
Je však možné, aby vládní koalice mohla i formálně rozdělit stát, aniž by k tomu potřebovala hlasy opozice? Podle mého názoru ano. Filozofie vládních stran totiž vychází z mylné představy, že Československá federace vznikla r. 1968 spojením České a Slovenské republiky na základě ústavního zákona č. 143/1968 Sb. a že je tedy opět zapotřebí ústavní zákon, aby se tato federace rozdělila. Mimochodem: česká pravice zde náhle přistoupila na loňské stanovisko slovenské vlády, která tvrdila totéž, totiž že svrchovanost republik je prvotní a pravomoci federace jsou jen odvozené. Tehdy ovšem česká strana tvrdila pravý opak toho, co říká dnes, a původní pravomoci republik neuznávala (vzpomeňme jen na argument, že Česká a Slovenská republika spolu nemohou uzavřít státní smlouvu, protože by došlo k přetržení právní kontinuity).
Skutečnost je však taková, že minulý rok měla česká strana pravdu. Federace vznikla rozdělením jednotného státu (viz úst. zák. č. 77/1968 Sb.). Náš stát nevznikl ústavním zákonem č. 143/1968 Sb., ale zákonem Československého národního výboru o samostatném československém státě z 28. října 1918, který byl pak dodatečně vyhlášen jako zák. č. 11/1918 Sb. Šlo o obyčejný zákon, a je tedy možno jej také obyčejným zákonem s pouhou prostou většinou ve Federálním shromáždění zrušit. Odmítá-li tedy vládní koalice referendum, nechť nenutí opozici k sebevražedným krokům a vydá se touto cestou.
vyšlo v rubrice Ring volný, Rudé právo 24. 11. 1992