V posledních dnech se současným stavem KSČM, důvody jejího volebního úspěchu a možnostmi změn jejího postavení na politické scéně zabývalo několik zajímavých textů. Odhlédnu od názorů fundamentalistů hlásajících, že by komunisté měli zalézt pod kámen, odkud vystrkují růžky, a vezmu to z druhé strany. Nejpřímočařejší výklad hlásá, že když levice vyhrála volby (ČSSD 70 mandátů a KSČM 41), přejí si voliči, aby Vladimír Špidla vytvořil s podporou 111 hlasů ve Sněmovně silnou vládu, která by odstavila od žlabu nejen zkompromitovanou ODS, ale i poťouchlé lidovce a pravicového trpajzlíka US-DEU. A tady se klade zcela zásadní otázka: Je tato aritmetika správná? Jde skutečně o levicový součet? Jen proto, že to KSČM tvrdí?! Nedávno otisklo Právo v rubrice Ring volný článek místopředsedy ÚV KSČM Vlastimila Balína ČSSD potřebuje levicový maják. Přiznám se, že jsem chvíli jen tiše zíral. Myslí to vážně? Skutečně má zato, že voliči "vystavili mandát komunistům pro kontrolu a ovlivnění pohybu doleva"? Mandát straně, která se svými nacionálně konzervativními postoji stále přibližuje ODS? Vždyť nejde o reparát, který má pod dohledem KSČM skládat ČSSD, to komunisté dostali šanci zapojit se věrohodně do demokratické politiky!
Ale rozčilení není program, a i když mě soudruh Balín vytočil, nenechám se zlákat černobílou optikou. Tentýž týden, kdy článek vyšel, se v Nymburce postavil nejvyšší komunistický orgán mezi sjezdy za další místopředsedy - Miloslava Ransdorfa a Jiřího Dolejše. Ty před časem označili soudruzi z Brna za stranické škůdce, protože se vyjadřovali pozitivně ke vstupu ČR do Evropské unie. Doufám, že půjde o produktivní spor, který KSČM zřetelně pohne. Vždyť postavením KSČM se budeme muset zabývat, ať se nám to líbí nebo ne, a nahánět ji do náruče ODS nemá smysl.
Jaká je realita? Přes odstoupení Hany Marvanové z čela US-DEU se vyjednávání o vládě 101 (ČSSD 70 + Koalice 31) úspěšně blíží ke konci. Je nepochybné, že i když KSČM takto vzniklou vládu společně s ODS nepodpoří, bude její klub vůči vládním stranám hrát důležitější roli než v minulém období. Pravděpodobné poměrné zastoupení v orgánech Sněmovny posílí politickou odpovědnost komunistických poslanců. Schizofrenie partaje, která se na jedné straně označuje za moderní levici a na straně druhé i její předseda používá dávno vyčichlé rétoriky, se začne pravděpodobně drolit. Je třeba této diferenciaci pomáhat. Na ČSSD je, aby praktikovala otevřenou politiku, vědomou si přelomovosti doby. Taková sociální demokracie se o svou budoucnost nemusí bát. Nesmí však své demokratické prvorozenectví rozmělnit pokoutným ujídáním z mísy šošovice nastrkované jí zprava, ani se nechat zmást virtuálním pseudolevicovým majákem.
(Autor, nakladatel, je zastupitelem za ČSSD v Brně)
Právo, 9. 7. 2002
RING VOLNÝ