Nejen Českou republikou, ale i Evropou otřásají sociální bouře, protesty však vyznívají do ztracena. Jedno z letošních zklamání pro obhájce pracujících byl mimořádný sjezd německé SPD. Oskar Lafontaine, bývalý předseda strany, před ním mluvil o nutnosti "návratu k tradičním politickým nástrojům moderní sociální demokracie" a o konci nepřijatelného Schrödrova Plánu 2010, který je plný ústupků velkému kapitálu. Ale plán omezující dosažené výdobytky byl s tím, že si nelze žít nad poměry, přijat. Ve Francii a v Rakousku probíhaly také ostré spory o podobě budoucího sociálního uspořádání. Společným jmenovatelem protestů byl a je oprávněný odpor vůči likvidaci demokraticky vybojovaných sociálních vymožeností a vůči vykukům, kteří v nutných změnách hledají hlavně vlastní prospěch.
Osekávání sociální důstojnosti každého z nás a oslabování solidárních vazeb je však cestou do pralesa. Nastal okamžik, kdy se musíme v klidu zamyslet a napočítat do deseti? Ano. Shrnutí pevných bodů současného civilizačního přelomu od epochy průmyslové k epoše informační to vyžaduje. Přitom se nemůžeme úplně zarazit, protože bruslíme po zatraceně tenkém ledě. Velké výpadky elektrického proudu postupně na východě USA, v Londýně, ve Skandinávii a naposledy v Itálii ledacos naznačují.
Naši koaliční poslanci přijali první část reformy veřejných rozpočtů. Předpokládejme, že tento krok je oním nutným zastavením, které měla v popisu práce pravice a ke kterému se po pádu normalizačního režimu neodhodlala ani vláda pod vedením Václava Klause, ani následné opozičněsmluvní seskupení Miloše Zemana. Zůstalo to na středolevé sestavě Vladimíra Špidly. Hledání dalšího kroku, které bude následovat, nemůže být návratem k již vyzkoušenému, při vší úctě k Oskaru Lafontainovi. Máme před sebou "prvovýstup". Nezbytné kroky politikům naznačuje vítězství nového kalifornského guvernéra rakouského původu, bývalého kulturisty a herce Arnolda Schwarzeneggera, byť zahájil svoji činnost v úřadu koupí "honosného domu" s devíti ložnicemi. Zvolení můžeme vykládat jako pokles politické kultury, ale také jako varovný vzkaz voličů jejich demokratickým představitelům: "Přestaňte na nás hrát habaďůry a nesmyslně nás ukolébávat. Chceme slyšet pravdu! Vaše tanečky okolo privilegovaných křesel nás nezajímají. Než to, co bylo, je lepší Terminátor!"
O modernizaci politiky usiluje svým způsobem i současná vládní sestava v České republice. Jde to jako každá nová věc ztuha, ale jak známo existují jen špatná jednoduchá řešení. Ani ostrou zatáčku nelze vybrat v plné rychlosti, ale zpomalíme-li, jde to. Závěrem několik slov Jaroslava Hutky: "Zatím jsme se jen ohlíželi po jakýchsi nedocinkaných klíčích. Je nejapné si přiznávat, že jsme cinkali v doufání, že někdo jiný nám zámky za nás odemkl." A neodemkne je ani v budoucnu. Musíme si pomoct sami.
(Autor je zastupitelem za ČSSD v brněnské městské části Žabovřesky)
Právo, 31. 10. 2003