Projev na Staroměstském náměstí 21. 2. 1948

Klement Gottwald

Občané a občanky, soudružky a soudruzi, sestry a bratři, drazí přátelé!

Dovolte, abych vám jako předseda vlády podal za prvé stručnou zprávu o některých příčinách a o některém pozadí dnešní vládní krise a za druhé, abych naznačil cestu k jejímu překonání tak, aby to bylo prospěšné lidu, národu a republice.

Vám je známo, že včera podali demisi ministři zastupující stranu národně socialistickou, lidovou, jakož i stranu slovenských demokratů. Ministři těchto stran utvořili uvnitř vlády jednotný zpátečnický blok, který nakonec zapříčinil, že už přes měsíc byla ve vládě znemožněna nejen jakákoliv positivní práce při plnění budovatelského programu vlády, na němž se všechny vládní strany svého času dohodly, nýbrž byly tím také znemožněny běžné práce vládní, spojené s každodenní veřejnou a státní správou.

Zpátečnický tento blok vyvolal 13. února ve vládě těsné většinové usnesení, podle kterého se ministru vnitra Noskovi protizákonně a protiústavně nařizuje, aby odvolal rozhodnutí zemského velitele Sboru národní bezpečnosti o reorganisaci pořádkové služby Národní bezpečnosti v Praze. Šlo o přeložení asi 8 důstojníků Sboru národní bezpečnosti. Připomínám, že toto opatření bylo provedeno přesně podle zákona, že bylo uskutečněno v dohodě s příslušnými bezpečnostními orgány ústředního národního výboru Velké Prahy a zemského národního výboru v Čechách a že spadalo podle zákona plně do konečné pravomoci ministra vnitra. Uvádím prozatím příznačnou okolnost, že k tomuto těsně většinovému usnesení došlo za nepřítomnosti ústavně odpovědného ministra, to jest ministra vnitra, že tato otázka byla do diskuse vržena až těsně před skončením zasedání vlády, že většina ministrů vůbec nevěděla, co zmíněný rozkaz vlastně obsahuje, že se prostě hlasovalo tak říkajíc naslepo. Tak se stalo, že ministr vnitra, který se včera po přerušení léčení vrátil do úřadu, nemohl toto usnesení provést nejen z politického a ústavního důvodu, poněvadž ono se nezákonně dotýká jeho vlastní pravomoci, nýbrž také proto, že usnesení těsné většiny vlády ani po formální stránce neobstojí.

Aby všechny tyto a jiné věci byly vysvětleny a uvedeny na pravou míru, svolal jsem na včerejší den mimořádnou schůzi vlády, na níž měl ministr vnitra podat zprávu a na níž měli také ministr vnitra Václav Nosek a ministr národní obrany armádní generál Ludvík Svoboda učinit závažné projevy v souvislosti s neslýchaným výpadem včerejšího Svobodného slova ve věci špionážní záležitosti, nazývané mosteckou špionážní aférou. Tato mimořádná schůze vlády se nekonala, poněvadž zástupci strany národně socialistické lidové a strany slovenských demokratů odepřeli svoji účast pod lichou záminkou, že usnesení vlády z 13. února nebylo splněno. Zástupci zmíněných stran odmítli tedy vyslechnout v klidu zprávy ústavně odpovědných resortních ministrů a potom podle toho učinit svá rozhodnutí. Volili jinou cestu: podali presidentu republiky svoji demisi a vyvolali tak nynější stav vládní krise.

Proč vám vypravuji o všech těchto zdánlivých podrobnostech? Činím tak proto, aby tím více vyniklo vážné pozadí celé věci. Vždyť každý pochopí, že vládní krise se nevyvolává pro osm sesazených nebo dosazených policejních důstojníků, nýbrž že skutečná příčina je daleko hlubší, závažnější. A v čem je tato příčina?

Příčina je v tom, že reakce chce zmařit plné provedení budovatelského programu nynější vlády, zejména uskutečnění lidově demokratické ústavy, zákonů o národním pojištění, o nové pozemkové reformě, o daňových úlevách rolníkům a živnostníkům, a řady dalších zákonů a opatření ve prospěch pracujícího lidu měst a venkova.

Příčina je v tom, že reakce chce rozbít skutečnou Národní frontu, bratrský svazek dělníků, rolníků, živnostníků a inteligence, postupujíc tak podle starého hesla zotročovatelů „rozděl a panuj“.

Příčina je v tom, že reakce chce naši vlast uvést v protiklad s našimi slovanskými spojenci, zejména s nejmocnějším z nich, se Sovětským svazem, při čemž jim pranic nezáleží na tom, že by to byl začátek nového Mnichova, nové národní a státní katastrofy Československa.

Příčina je prostě v tom, že naše domácí reakce z návodu a za podpory reakce zahraniční činí rozhodný pokus o zpátečnický zvrat našich lidově demokratických řádů a o postupné rušení toho, co lidu přinesla národní revoluce a osvobození. Domácí a zahraniční reakce se bojí výsledků svobodných a demokratických voleb a proto činí zoufalý pokus, dosáhnouti ještě před volbami tak či onak přesun mocenských sil ve svůj prospěch, aby mohla nerušeně terorisovat náš pospolitý lid.

Ale nejen to. Domácí a zahraniční reakce chce, aby se naše republika stala volným rejdištěm špionů a záškodníků, poslaných k nám z ciziny proti naší republice a našim spojencům, zejména proti Sovětskému svazu. To dokazuje nad slunce jasněji velezrádný zločin, spáchaný včerejším „Svobodným slovem“, které chycené a usvědčené špiony a záškodníky bere v ochranu, nazývá je „svedenými lidmi“ a pustě napadá naše civilní a vojenské bezpečnostní orgány, které špiony a diversanty chytly a usvědčily. Přitom výslovně podotýkám, že všechny lži a pomluvy, které Svobodné slovo v této souvislosti kydá na naše bezpečnostní úřady, se zakládají jen a jen na lživých výpovědích chycených a usvědčených špionů a záškodníků.

V těchto souvislostech také pochopíme pravé pozadí bohapustého štvaní reakce proti Sboru národní bezpečnosti a proti všem bezpečnostním orgánům ministerstva vnitra a ministerstva národní obrany. Hystericky křičí o „policejním režimu“, o „teroru“, ba dokonce o „gestapismu“. Včera jsem v předsednictvu vlády přijal mnoho deputací. Mezi nimi byla deputace z brněnské Zbrojovky, složená z příslušníků všech politických stran. Ptal jsem se jich, jaký vidí rozdíl mezi dnešní národní bezpečností a četnickým a policejním sborem za předmnichovské republiky. Odpověděli mi velmi lapidárně: „Rozdíl vidíme v tom, že dnešní členové SNB nás dělníky zdraví, kdežto za dřívějšího režimu nás policisté a četníci sekali šavlemi, bili pendreky a zavírali.“ Ano, drazí přátelé, v tom je ten velký rozdíl mezi SNB pod vedením Noska a bývalou policií a četnictvem pod vedením agrárníka Černého. A proto ten nepříčetný vztek reakce na SNB. Dostat do rukou SNB, převrátit ho opět v bezvolný nástroj reakce proti pracujícímu lidu, navrátit se k neblahé éře Černých, kdy se do lidu mohlo beztrestně střílet - to je jeden z předních cílů reakčních rozvratníků.

Ale mám za to, že vy všichni se mnou souhlasíte, když na jejich adresu řekneme: „Nikoliv, pánové! Sbor národní bezpečnosti za žádnou cenu do vašich rukou nedáme! Sbor národní bezpečnosti nepůjde nikdy proti lidu, nýbrž s lidem proti reakčním rozvratníkům, šmelinářům, špionům a nepřátelům republiky!“

Občanky a občané, drazí přátelé!

Stojíme nyní před závažným úkolem, jak rychle a pro lid a pro republiku prospěšně řešit nastalou vládní krisi.

Chceme tuto krisi řešit ústavně, demokraticky a parlamentárně, na základě široké Národní fronty, představující všechny vrstvy pracujících ve městech i na venkově.

Navrhujeme, aby za odstoupivší ministry byla vláda doplněna novými lidmi, kteří zůstali věrní původnímu duchu Národní fronty, jak se tato vytvářela ve společném boji proti cizáckým vetřelcům a ve vítězné revoluci. Věříme, že takových dobrých českých a slovenských mužů a žen je dostatek ve všech politických stranách a ve všech všenárodních organisacích. Vždyť ministři, kteří fakticky opustili myšlenku a program Národní fronty a svým samovolným postupem vyvolali vládní krisi, jednali vlastně za zády vlastních stran, rozhodovali v úzkých konventiklech bez dotázání vlastního členstva. Tím více je nutno, aby poctivé členstvo těchto stran se ozvalo nyní a pomohlo v zápase za doplnění vlády Národní fronty lidmi hodnými jeho důvěry.

Takto doplněná vláda Národní fronty, opírající se o důvěru pokrokových a demokratických sil ve všech politických stranách a všenárodních organisacích, by převzala úkol splnit budovatelský program vlády obzvláště pokud běží o uskutečnění nové ústavy, zákona o národním pojištění, o nové pozemkové reformě, o daňových úlevách zemědělcům a živnostníkům, a aby provedla svobodné a demokratické volby ve lhůtě stanovené zákonem.

K tomu cíli by doplněná vláda předstoupila před Ústavodárné Národní shromáždění, požádala o jeho důvěru a podporu v plnění programu, který byl Ústavodárným Národním shromážděním samým schválen po volbách 1946. Máme za to, že náš lid, který již dlouhou dobu s nevolí a pobouřením sledoval stále troufalejší výpady domácí a zahraniční reakce proti našemu novému lidově demokratickému řádu, by nesnesl návrat jejich agentů do vlády republiky. Máme za to, že lid má pevnou vůli a dosti síly, aby tomu zabránil a zabezpečil tak další klidný, pokojný a svobodný vývoj republiky k lepším a šťastnějším zítřkům. Máme za to, že důkazem této pevné vůle a síly našeho lidu jsou dnešní manifestace, že důkazem toho bude zítřejší historický sjezd závodních rad a odborových organisací, že důkazem toho bude sjezd rolnických komisí příští sobotu a neděli. A nepochybujeme, že náš lid svoji pevnou vůli a sílu projeví a uplatní v případě potřeby ještě pádněji, důrazněji a rozhodněji.

Občané a občanky, drazí přátelé!

Volám vás všechny k bdělosti a pohotovosti. Volám vás, všechny dobré Čechy a Slováky, vás všechny - dělníky, rolníky, živnostníky a intelektuály - k jednotě a svornosti. Tvořte v obcích, v okresech a v krajích akční výbory národní fronty z demokratických a pokrokových představitelů všech stran a všenárodních organisací. Zmařte v zárodku jakékoli provokace reakčních agentů. Buďte jednotni a rozhodni - a vaše pravda zvítězí!

Ať žije vláda Národní fronty, oproštěná od rozvratníků a zpátečníků!

Ať žije lidově demokratická republika Československá!

Ať žije věrné spojenectví československo-sovětské, záruka naší národní svobody a státní nezávislosti!

Po projevu odjel Klement Gottwald na Hrad, aby presidentovi přednesl jednomyslné stanovisko lidu a jeho odhodlání nepustit do vlády ministry, kteří zradili.

V textu rezoluce, která kolovala po Staroměstském náměstí, zaplněném desítkami tisíc lidí, stálo:

„Stojíme všichni svorně a jednotně za vládou Klementa Gottwalda, která v duchu Národní fronty plní veliký program budování našeho nového života. S veškerou rozhodností žádáme, aby president republiky přijal demisi odstoupivších ministrů národně socialistické, lidové a slovenské demokratické strany, kteří se svým neodpovědným postupem zpronevěřili Národní frontě a postavili se proti vládě do oposice.

Chceme vládu Klementa Gottwalda bez reakčních ministrů. Žádáme, aby podle ústavy, v duchu demokratických zvyklostí, předseda vlády Klement Gottwald doplnil vládu novými členy, věrnými programu Národní fronty a odhodlanými sloužit oddaně zájmům lidu a lidově demokratické republice. Svorně, jednotně a odhodlaně budeme usilovat o prosazení vůle lidu a jsme připraveni tuto vůli ještě důrazněji projevit, abychom věc lidové demokracie přivedli k plnému vítězství nad vnitřní i zahraniční reakcí.“

Projev i celá manifestace byla vysílána do celé republiky rozhlasem. Po Gottwaldovi k překvapení svých vlastních stran dále promluvili:
místopředsedkyně pražského kraje sociální demokracie Koušová-Petránková
národní socialista, tajemník ÚRO, Jan Mátl

Další projevy:
předseda svazu rolnických komisí rolník Kutiš
odborář a poslanec Kliment
jménem pracující inteligence spisovatel Drda

Pro dokreslení celkové nálady výňatek z projevu Koušové-Petránkové:

„Naše demokracie je ohrožena, reakce chce vzít lidu znárodněný průmysl a dát jej zahraničnímu kapitálu. Reakce chce také změnit naši zahraniční politiku. Ale pracující lid dá jasnou odpověď, která rázem rozbije reakční pikle: jednotu. Uděláme si pořádek v naší republice! Dáme navždy na pamětnou reakci a zradě! Ochránci špionů a velezrádců, iniciátoři kampaní proti jednotě odborů, proti znárodnění a proti Sovětskému svazu nepatří do vlády, ale před soud lidu. Bijte reakci, rozdrťte zradu!“