Deset tezí o dnešním marxismu

Karl Korsch

1. Nadále už nemá smysl ptát se, do jaké míry je dnes učení Marxe a Engelse teoreticky přijatelné a prakticky aplikovatelné.
2. Všechny pokusy o obnovení marxistické doktríny jakožto celku v její původní funkci jako teorie sociální revoluce pracujících tříd dnes představují reakční utopie.
3. Ačkoliv je v zásadě dvojsmyslné, přesto v marxiánském učení existují významné stránky, které si svou proměnlivou funkcí a aplikací v různých lokalitách až dodnes podržely svou účinnost. Také hybná síla vytvořená praxí starého marxistického dělnického hnutí byla v současnosti začleněna do praktických bojů lidu - a tříd.
4. První krok k obnovení revoluční teorie a praxe záleží v roztržce s tím marxismem, který si nárokuje monopolizovat revoluční iniciativu stejně jako teoretický a praktický kurs.
5. Marx je dnes jen jedním z mnoha předchůdců, zakladatelů a prohlubovatelů socialistického hnutí dělnické třídy. O nic méně důležití jsou takzvaní utopičtí socialisté od Thomase Mora po současnost. O nic méně důležití jsou Marxovi velcí rivalové, jako byl Blanqui, a jeho zapřísáhlí nepřátelé, jako byli Proudhon a Bakunin. O nic méně důležitá jsou v konečném důsledku nedávnější rozvinutí jako německý revizionismus, francouzský syndikalismus a ruský bolševismus.
6. Následující body jsou pro marxismus obzvláště kritické:
   1. jeho závislost na nedostatečně vyvinutých hospodářských a politických podmínkách Německa a všech dalších zemí střední a východní Evropy, kde se mu mělo dostat politického významu;
   2. bezvýhradné lpění na politických formách buržoazní revoluce;
   3. bezvýhradné přijetí pokročilých ekonomických podmínek Anglie za model budoucího vývoje všech zemí a za objektivní předpoklad pro přechod k socialismu; k čemuž by se mělo dodat:
   4. následky jeho opakovaných zoufalých a rozporuplných pokusů vymanit se z těchto podmínek.
7. Důsledky těchto podmínek spočívají:
   1. v přeceňování státu coby rozhodujícího nástroje sociální revoluce;
   2. v záhadném ztotožnění vývoje kapitalistické ekonomiky se sociální revolucí dělnické třídy;
   3. v následném pochybném rozvinutí této první podoby marxiánské teorie revoluce umělým naroubováním teorie komunistické revoluce ve dvou stádiích; tato teorie, namířená na jedné straně proti Blanquimu a na druhé proti Bakuninovi, odbíhá od současného hnutí skutečné emancipace dělnické třídy a odkládá ji na blíže neurčenou budoucnost.
8. Zde je místo pro vřazení leninistického či bolševického rozvinutí; a je to tato nová podoba, v níž byl marxismus přenesen do Ruska a Asie. Tímto se marxismus změnil; z revoluční teorie se stal ideologií. Taková ideologie může, byla a je používána pro celou škálu různých cílů.
9. Z tohoto hlediska člověk dospívá k posouzení dvou ruských revolucí let 1917 a 1928 v kritickém duchu a z tohoto hlediska musí určovat funkce, které dnes marxismus plní v Asii a v celosvětovém měřítku.
10. Dělnické kontroly nad utvářením vlastních životů nebude dosaženo zaujmutím pozic na mezinárodních a světových trzích opuštěných sebezničující a takzvanou svobodnou soutěží monopolistických vlastníků výrobních prostředků. Tato kontrola může vyplynout jedině z plánovitého zásahu všech tříd do výroby, z níž jsou dnes vyloučeny a která už dnes všemožně směřuje k tomu, aby byla řízena monopolistickým a plánovaným způsobem.

(1950), překlad z anglické verze otištěné v TELOS, č. 26 (zima 1975-76)