Velká většina mladých lidí v ČR (i mnoho levicově zaměřených, jak o tom svědčí např. postoje mládežnické MO KSČM a LKM v Hradci Králové) chápe vstup ČR do EU pozitivně, jako příležitost pro svůj osobní rozvoj. Časopis Archa, vydávaný Českou radou dětí a mládeže (jejím členem je např. Pionýr) uveřejnil výsledky výzkumu a srovnání mladé generace ČR a EU (autor: doc. PhDr. Petr Sak, CSc., únor 2002). Podle něho se 67 % mladých lidí v ČR vyjádřilo, že bude jednodušší cestovat, studovat, pracovat a žít kdekoliv v Evropě (procento těch, kdo zastávají opačný názor, je velmi malé, část neví). Vůbec největší podpora vstupu, 70 %, je ve věkové skupině 20 až 26 let. Obdobná kladná očekávání naší mládeže byla v roce 2000 zhruba dvojnásobná než v roce 1998 a nadále rostou. Jsou dokonce vyšší než obdobná očekávání jejich vrstevníků z členských států EU. Podle výzkumu renomovaného doc. PhDr. L. Macháčka ze Slovenské akademie věd předpovídá pozitivní kvalitu dopadu vstupu do EU na Česko a Slovensko 57 % dotázaných mladých Pražanů ve věku 18 až 24 let, negativní jen 10 %. Jen 20 % si myslí, že nepůjdou volit do Evropského parlamentu, zatímco mladých obyvatel britského Manchesteru či Edinburghu kolem 60 %.
Můžeme sice oprávněně namítnout, že jsou tato očekávání nereálná, že na většinu naší mládeže v EU nečekají s otevřenou náručí a že na řadu z nich naopak čekají sociální problémy, ale rozhodně to nemůže být KSČM, koho budou mladí lidé za vydatné podpory pravicových médií vinit z toho, že svým kategorickým NE brání tomu, aby onu životní šanci dostali. Svoboda je pro mladé lidi v ČR podle všech výzkumů nejvyšší hodnotou a administrativní omezení cestování před rokem 1989 bylo významnou příčinou odvratu mládeže od politiky KSČ. Neměli bychom tuto chybu opakovat.
Na rozdíl od důchodců, kteří se oprávněně obávají, že po vstupu porostou ceny dříve než jejich důchody, převládají pozitivní důsledky vstupu do EU pro mládež, např.:
Možnými negativními důsledky jsou:
Máme ovšem povinnost na tyto i další negativní dopady mladé lidi upozorňovat, ale také informovat naše starší spoluobčany o tom, že pro mladé lidi převládají výhody.
Mladí lidé jsou velmi emocionální a kritičtí, není radno podceňovat jejich inteligenci. Proto nelze vůči nim používat nepravdivé argumenty, jako například,
Evropská komise vydala 21. 11. 2001 tzv. Bílou knihu o mládeži (české znění vydalo MŠMT počátkem letošního roku), která jako hlavní součást politiky vůči mládeži definuje její účast na rozhodovacích procesech především ve školách a obcích, např. prostřednictvím žákovských samospráv, místních a regionálních rad a parlamentů dětí a mládeže. To je i součástí programu KSČM. Bílá kniha rovněž definuje mládežnickou politiku jako průřezovou, nejen jako péči o volný čas, jak je často chápána u nás. To je nepřijatelné pro české pravičáky, mj. pro kované thatcheristy, a není to zajisté projev velkokapitálu.
Levicová mládež také ví, že v EU již nejsou přípustné žádné lustrační zákony, že tam komunismus není stavěn na roveň fašismu (jako v českých učebnicích) a že komunisté nejsou občany druhé kategorie, natož aby byli pracovně postihováni. Zákaz diskriminace v zaměstnání mj. pro politické postoje musí všechny členské státy EU uplatnit ve svých zákonech do 19. 7. letošního roku, kandidátské státy ke dni vstupu (tzn. 1. 5. 2004). To ostatně prospěje i našim starším členům a sympatizantům.
Z hlediska marxismu je třeba důrazně odmítnout používání nacionalistických argumentů, na které bychom sice byli schopni populisticky nalákat část mládeže, ale byla by to hodně krátkozraká politika. V. I. Lenin ve Státě a revoluci také jednoznačně napsal, že v třídním zájmu je nutno pracovat i v buržoazních parlamentních strukturách. To je i případ EU. Přitom lze spolupracovat se současným antikapitalistickým hnutím i pomocí mimoparlamentních metod.
Lze tedy shrnout, že z objektivního i subjektivního hlediska vstupem ČR do EU silně převažují pro mladé lidi výhody nad nevýhodami. Ve vztahu k referendu lze buď doporučit různým sociálním či věkovým skupinám zaujmout různá stanoviska (v případě mladých lidí tedy ANO), nebo je s ohledem na mládež nutno zaujmout vyvážené stanovisko, reflektující obavy i naděje těchto skupin, a vysvětlit i jádru naší členské základny, že je to v zájmu zlepšení vztahu mladé generace ke KSČM. Jsem si jist, že kvůli takovému postoji se od nás naši starší členové neodvrátí. Evropská a později světová integrace (ovšemže ne pod diktátem nadnárodních monopolů, těm slabé národní státy naopak vyhovují) je i v nejvlastnějším zájmu našich občanů. EU sice našim představám celoevropské integrace nevyhovuje, ale během příští generace bude stěží realizována nějaká jiná alternativa.
Pokud by výsledným stanoviskem KSČM bylo jednostranné NE, budou to mladí lidé chápat jako potvrzení orientace KSČM na minulost, neboť ve spojení s EU spatřují svou budoucnost. Tím by se strana dostala mezi mladými lidmi do ještě větší izolace než dosud.
Kateřina KONEČNÁ, RNDr. Miroslav PROKEŠ
poslankyně Parlamentu ČR, vedoucí odborné sekce pro mládež při ÚV KSČM
Halo noviny, 19. února 2003